Zásah při mimořádné události v Poličských strojírnách, a. s., v okresu Svitavy trval v celkovém součtu osm dní. Událost byla ohlášena na tísňovou linku 25. března 2025 v 8.54 hodin. Jednalo se o technickou závadu a zkrat na vytavovací peci munice v jednom z výrobních objektů společnosti STV GROUP, a. s., v areálu Poličských strojíren. Jejich následkem došlo k havárii a zranění jednoho zaměstnance firmy. Událost si vyžádala vzhledem k závažnosti situace vyhlášení 3. stupně požárního poplachu. Celkově bylo z areálu evakuováno 740 zaměstnanců a 89 civilních osob z přilehlých domů. Škoda způsobená havárií se vyšplhala téměř na 120 milionů korun.

Místo zásahu

Areál strojíren se nachází u města Polička v okrese Svitavy. Patří pod správu společnosti Poličské strojírny, a. s., které jsou součástí koncernu STV Invest, a. s. Tato společnost se specializuje mimo jiné i na vývoj, výrobu a delaboraci munice, plastických trhavin a balistickou ochranu. V daném objektu probíhalo vytavování trhaviny trinitrotoluenu (TNT) z vadné či delaborované munice.

Průběh zásahu

Událost byla ohlášena na krajské operační a informační středisko (KOPIS) Hasičského záchranného sboru Pardubického kraje (HZS PAK) jako technická závada a zkrat na peci při vytavování munice. Prvotní informace hovořily o probíhající evakuaci a situaci pod kontrolou. K místu zásahu vyjela jednotka požární ochrany (PO) ze stanice Polička a jednotka Sboru dobrovolných hasičů (SDH) Polička. Po opětovném volání KOPIS zpět oznamovateli kvůli zjištění dalších informací na místě, došlo k nečekané havárii v objektu v podobě výbuchu v části klimatizační soustavy doprovázeného požárem. KOPIS okamžitě vyhlásilo 2. stupeň požárního poplachu a na místo zamířil i územní řídící důstojník (ŘD) okresu Svitavy. Jako první se dostavila na místo události jednotka PO ze stanice Polička, která přijala informaci o pohřešování jednoho zaměstnance firmy. Vzhledem k povaze objektu jednotka PO zaujala vzdálené bezpečné postavení, a proto nebylo možné zahájit standardní průzkum. Na základě vytěžených informací šlo o zraněnou osobu, která se sama dostala za ochranný val navržený tak, aby v případě exploze chránil okolí. Právě zde ji nalezli zasahující hasiči a policisté, kteří ji dokázali z nebezpečné zóny vyvést navzdory obrovskému riziku a předat do péče zdravotní záchranné službě. Zraněná osoba byla poté ve vážném stavu letecky přepravena do nemocnice.
Po příjezdu na místo zásahu přebral velení územní ŘD, který okamžitě vyhlásil 3. stupeň požárního poplachu a nařídil kompletní evakuaci celého rozlehlého areálu. Byl zřízen štáb velitele zásahu (VZ). VZ posléze rozdělil místo zásahu na tři úseky. Na prvním z nich zasahovaly jednotky ze stanice Polička a SDH Pomezí, které prováděly evakuaci okolních hal a zajištovaly bezpečnost osob. Na druhém úseku zasahovaly jednotky ze stanice Svitavy, SDH Oldřiš a SDH Bystré, jež evakuovaly další haly a zajištovaly okolí v bezpečném perimetru. Třetí úsek se nacházel na hlavní vrátnici, kde jednotky SDH Polička, SDH Jedlová a SDH Korouhev koordinovaly další přijíždějící jednotky, spolupracovaly s ostatními složkami a zajištovaly přistávací plochu pro vrtulník. Celkově bylo evakuováno 740 zaměstnanců. Po potvrzení evakuace všech osob z celého areálu došlo na pokyn VZ ke stažení všech jednotek na úsek číslo tři z důvodu bezpečnosti všech zasahujících.

V objektu bylo hlášeno až pět tun TNT. Klíčovou roli v dalším postupu zastal vyslaný dron z velitelského spojového vozu, jenž poskytl bezpečné záběry přímo z epicentra havárie. Potvrdil plamenné hoření uvnitř budovy a odhalil další problém. Náhradní zdroj (dieselagregát) stále napájel budovu elektřinou a nebylo možné jej vypnout na dálku. Na základě vyhodnocení situace a po konzultaci s pyrotechniky Policie České republiky (PČR) byla stanovena bezpečná zóna v okruhu 1,5 kilometru. To si vyžádalo evakuaci 89 obyvatel z přilehlých domů. Byla povolána technika Záchranného útvaru (ZÚ) HZS ČR. Na místo dorazily cisternové zodolněné stříkačky (CZS) TITAN a Triton, konstruované pro zásahy ve výbušném a nebezpečném prostředí. Právě tyto CZS společně s pyrotechnikem a pilotem dronu, určeného pro průzkum a jištění, se vydali k budově. Pyrotechnik v ochranném obleku úspěšně odpojil běžící dieselagregát a pilot dronu provedl průzkum pro možné hašení. Potvrdil, že cesta k objektu je pro techniku bezpečná. Poté zahájily obě CZS hašení z bezpečné vzdálenosti pomocí ovládaných lafet. Po likvidaci plamenného hoření ověřil VZ stav místa zásahu pomocí termovize umístěné na dronu. Úspěch této fáze umožnil po zasedání štábu VZ zrušit evakuaci civilních obyvatel a snížit stupeň poplachu na první. Dále bylo rozhodnuto, že zásah a případné práce budou přerušeny z důvodu večerních hodin. Na místě zůstaly určené jednotky PO, které držely noční pohotovost a monitorovaly situaci.



Druhý den 26. března 2025 v 6.00 hodin vzlétl opět dron a provedl průzkum nad místem události. Poté zasedl štáb VZ a na základě záběrů vyhodnotil, zda nedošlo ke zhoršení stavu v objektu. Poté bylo v 6.40 hodin velení nad místem události předáno PČR. Následující dny likvidace následků havárie pokračovala pod velením PČR a za součinnosti hasičů. Těžká technika ZÚ HZS ČR, včetně pásových rypadel a nakladačů, postupně odklízela sutiny, zatímco pyrotechnici společně s firmou STV GROUP zajišťovali a odváželi nalezenou munici a zbytky TNT. Došlo i na částečnou demolici nestabilních konstrukcí, aby byl zajištěn bezpečný přístup k epicentru havárie pro účely vyšetřování. Teprve po osmi dnech, 1. dubna 2025, mohl být zásah definitivně ukončen.

Specifika zásahu

Pozitiva

• Nastavení a dodržení taktiky zásahu hasičů v prostředí s nebezpečím výbuchu,
• vyhodnocení situace KOPIS,
• nasazení dronů pro monitoring,
• efektivní spolupráce všech složek integrovaného záchranného systému (IZS),
• nasazení techniky ZÚ HZS ČR z Hlučína, Jihlavy a Zbirohu,
• zkušenosti z předešlých událostí v tomto areálu,
• zásah bez zranění zasahujících hasičů.

Negativa

• Zranění jednoho zaměstnance,
• vysoká míra ohrožení všech zasahujících složek,
• vysoký nárok na síly a prostředky k zajištění okolí a evakuaci osob,
• složité dispoziční uspořádání areálu,
• špatné rádiové spojení,
• v průběhu zásahu hrozilo z důvodu plamenného hoření nebezpečí opětovného výbuchu.
  
  

Závěr

Zásah v Poličských strojírnách byl prověrkou připravenosti jednotek PO a složek IZS. Jako klíčová se ukázala bezchybná součinnost všech složek, využití moderní techniky a zkušenosti velitelů z předchozích zásahů a cvičení v areálu. I přes několik negativ, je největším pozitivem fakt, že díky precizní taktice a dodržování bezpečnostních zón nedošlo k žádnému dalšímu zranění. Škoda způsobená výbuchem byla vyčíslena na téměř 120 milionů korun.

Zásah v číslech

• Doba trvání zásahu: 8 dní
• Evakuováno: 740 zaměstnanců a 89 civilních osob
• Zranění: 1 osoba (zaměstnanec)
• Stupeň požárního poplachu: 3. stupeň
• Odhadovaná škoda: 120 milionů Kč

Zasahující jednotky PO

• Jednotky HZS PAK: Polička, Svitavy, Pardubice
• ZÚ HZS ČR: Hlučín, Jihlava, Zbiroh
• Dronová služba HZS Olomouckého kraje
• Pracoviště dokumentaristiky MV-generální ředitelství HZS ČR
• Jednotky SDH obcí: Bystré, Jedlová, Korouhev, Oldřiš, Polička, Pomezí,  Sebranice

ppor. Ing. Ondřej SLANÝ, HZS Pardubického kraje, foto por. Bc. Vendula Horáková, HZS Pardubického kraje 

V úterý 6. května 2025 se ve středočeských Neratovicích a zdejší zóně havarijního plánování (ZHP) stanovené v okolí chemických provozů SPOLANA, s. r. o., (SPOLANA) a ORLEN Unipetrol Doprava, s. r. o., (ORLEN UniDo) uskutečnilo rozsáhlé cvičení složek integrovaného záchranného systému (IZS), orgánů krizového řízení a širšího počtu dalších dotčených subjektů zaměřené mimo jiné i na prověření vybraných částí vnějšího havarijního plánu (VHP).

Cíl cvičení

Dlouhodobě připravované cvičení SPOLANA 2025 mělo za cíl procvičit postupy a řešení zásahu při simulovaném úniku amoniaku ze železniční cisterny a ověřit komunikaci mezi cvičícími. Účelem cvičení bylo rovněž prověřit vybrané části VHP, který je Hasičským záchranným sborem Středočeského kraje (HZS STC) zpracovaný pro ZHP stanovenou Krajským úřadem Středočeského kraje pro okolí areálu. Jednalo se konkrétně o plán vyrozumění, plán varování, plán monitorování a plán regulace pohybu osob a vozidel.
Forma cvičení nebyla zvolena jako štábní, nýbrž s účastí jednotek IZS se zapojením dalších participantů. Jak upřesňuje řídící cvičení plk. Ing. Jaroslav Gabriel, ředitel Územního odboru Mělník HZS STC: „Jsem přesvědčený, že prověřovat VHP u provozoven, které se nacházejí v blízkosti obytných celků, pouze štábní formou, je nedostatečné. Považuji za důležité, aby si všichni zainteresovaní procvičili rozhodovací proces při řešení fiktivní závažné havárie.“
Pro účely praktického provedení byl plán cvičení rozdělen na část A (která se věnovala činnosti a úkolům jednotek požární ochrany (PO) uvnitř areálu SPOLANA) a část B (která se věnovala prověření vybraných částí VHP v ZHP).

Námět cvičení

Za námět cvičení byl zvolen havarijní scénář narušení celistvosti pláště železniční cisterny na dvou místech při jejím posunování na vnitropodnikové vlečce ORLEN UniDo a následného intenzivního výronu amoniaku do ovzduší. Vzhledem k poloze zdroje úniku (železniční cisterna na koleji přiléhající k oplocené hranici areálu) a panujícím meteorologickým podmínkám (stabilní čerstvý severozápadní vítr) se oblak nebezpečné chemické látky dostává vně areálu podniku SPOLANA a šíří se přes areál firmy Integra Progress – výrobní družstvo (Integra Progress) směrem k vlakovému nádraží a přilehlým obydleným oblastem města Neratovice.

Průběh cvičení

Cvičení začalo v 9.00 hodin oznámením člena posunovací čety, že z železniční cisterny uniká nebezpečná látka. Jednotka HZS podniku SPOLANA průzkumem na místě potvrdila masivní únik amoniaku a vyvedla intoxikovaného posunovače (figuranta č. 1). Vytvořila vodní clony okolo železniční cisterny ke snížení šíření nebezpečné látky mimo areál provozu. Několik minut po zahájení cvičení kontaktovala ze sousedního areálu Integra Progress (tj. již v ZHP) obsluha skladu s tlakovými lahvemi s chlorem (figurantka č. 2) tísňovou linku Krajského zdravotnického operačního střediska Zdravotnické záchranné služby Středočeského kraje s tím, že ze SPOLANY zřejmě uniká chemická látka, které se nadýchala a vyvolává u ní silné podráždění a kašel. Vzhledem k nepříznivé prognóze počasí (setrvalé vanutí větru a unášení oblaku nebezpečné látky do přilehlé zástavby) rozhodl velitel zásahu o varování obyvatelstva sirénami (pro účely cvičení rozezněním zkušebního tónu – trvalým, nepřerušovaným tónem o délce 140 s) a o rozeslání hromadných varovných SMS (prostřednictvím Národního operačního a informačního střediska MV-generálního ředitelství HZS ČR).
O vzniklé situaci byli vyrozuměni i starostové dotčených obcí v ZHP. Starosta města Neratovice vydal pokyn ke svolání krizového štábu města.
S ohledem na charakter mimořádné události velitel zásahu rozhodl o zřízení dvou sektorů. Sektor č. 1 (provoz s únikem nebezpečné chemické látky v areálu SPOLANY) a sektor č. 2 (prostor mimo areál podniku ohrožený šířením nebezpečné látky). Zdravotničtí záchranáři rychle a fundovaně ošetřili oba figuranty včetně reálného drobného zranění jednoho ze zasahujících hasičů, naštěstí nijak vážného.
Mezitím motorizované hlídky Policie České republiky (PČR) obsadily předem určená místa dopravních uzávěr (stanovených s ohledem na zvolený havarijní scénář cvičení). Městská policie Neratovice asistovala u dopravních uzávěr a na pokyn krizového štábu města Neratovice prováděla doplňkové varování potenciálně ohrožené obydlené oblasti. Vyžádaná výjezdová skupina chemické laboratoře Kamenice HZS STC upřesňovala aktuální meteorologickou situaci ve stanoveném sektoru ZHP a průběžně monitorovala koncentraci nebezpečné látky. Popisovaného cvičení se aktivně zúčastnilo přibližně 60 osob ze zapojených subjektů. Cvičení bylo přítomno také zhruba 20 pozorovatelů (Česká inspekce životního prostředí, Krajský úřad Středočeského kraje, město Mělník, Správa železnic aj.).
Zúčastnili se jej kromě profesionálních hasičů z HZS STC, Záchranného útvaru HZS ČR, MV-generální ředitelství HZS ČR a hasičů z HZS podniku SPOLANA a HZS podniku Správa železnic rovněž jednotky dobrovolných hasičů obce Libiš a města Neratovice. Dále příslušníci PČR, strážníci Městské policie Neratovice, záchranáři ze Zdravotnické záchranné služby Středočeského kraje a ze Záchranné služby Asociace samaritánů ČR Kralupy nad Vltavou, zaměstnanci Správy železnic, státní organizace, Povodí Labe, státního podniku, a v neposlední řadě starostové dotčených obcí. Nezastupitelnou roli zastaly členky Českého červeného kříže, které s bravurou sobě vlastní namaskovaly dva figuranty tak dokonale, že cvičící záchranáři jen stěží věřili sdělení, že jde pouze o fingované symptomy inhalačního traumatu.
Velké poděkování náleží i zástupcům soukromé sféry, bez nichž by se samotné cvičení nemohlo uskutečnit: SPOLANA, s. r. o., ORLEN Unipetrol Doprava, s. r. o., Integra Progress – výrobní družstvo, Lach-Ner, s. r. o., GHC Invest, s. r. o. Každá zúčastněná složka a organizace měla během cvičení vlastní úkoly a ověřila si své postupy, vždy v součinnosti s ostatními zapojenými subjekty.

Shrnutí cvičení

Takto rozsáhlé cvičení vyžadovalo pečlivou přípravu počínaje prvotní koordinační schůzkou pět měsíců před samotným průběhem, která měla za úkol nalézt vhodný havarijní scénář, přijatelný pro hlavní cvičící složky IZS. Bylo potřeba si mezi jednotlivými zúčastněnými sdělit a stanovit procvičované úkoly a jejich časový harmonogram tak, aby souběžně probíhaly anebo na sebe navzájem navazovaly. Průběh cvičení nakonec všechny odměnil a obohatil o cenné a jinak nezískatelné zkušenosti. Řečeno slovy Ing. Martina Tomiho, ředitele útvaru a velitele jednotky HZS podniku SPOLANA, s. r. o., Neratovice: „Jako ředitel útvaru a velitel jednotky HZS podniku považuji praktický nácvik s kolegy z HZS STC i z dalších složek IZS za velice důležitý. Byť se v letošním roce utlumila část výroby a změnila se míra rizika, uvědomujeme si však nadále povinnost přípravy na mimořádné události spojené s činnostmi v areálu podniku. Tudíž je nezbytnou součástí odborné praktické přípravy všech složek IZS Středočeského kraje, aby byla tato součinnostní cvičení prováděna i do budoucna přesto, že se jedná o složitou organizační náročnost jednotlivých cvičení.“
Stanovených cílů cvičení, jak je patrné z uvedeného, bylo dosaženo. Velmi kladně byla hodnocena forma provedení cvičení a možnost aktivně se zapojit a vyzkoušet postupy, které jsou mnohdy zmíněny jen v havarijní dokumentaci. Identifikována byla i spousta různě závažných nedostatků, které jsou dosud vypořádávány. Mimo jiné i za tím účelem jsou obdobná cvičení pořádána.

Specifika cvičení

Pozitiva

• cvičení provedeno s aktivní účastí složek IZS (nikoli jen štábně),
• aktivní zájem dalších participantů zapojit se do cvičení a procvičit vlastní interní postupy,
• informování obyvatelstva o konání cvičení předem (zpravidla webové stránky, sociální sítě, místní rozhlas obcí v ZHP),
• použití hromadných informačních SMS (kladná odezva z terénu; významně ubyly dodatečné dotazy obyvatel),
• využití čpavkové vody v otevřených vanách (vytvoření čichové koncentrace nebezpečné látky; reálnější přístup ke cvičení ze strany zasahujících) a namaskování obou figurantů členkami Českého červeného kříže (dodání vyšší věrohodnosti cvičení, průzkumná hlídka jednotky PO se ujišťovala, zda jde opravdu o figurantku, zvláště poté, co je chemický detekční prostředek zvukově upozornil na reálnou přítomnost amoniaku),
• kladně hodnoceno rozlišení cvičících od pozorovatelů a nezúčastněných osob,
• vozidla Zdravotnické záchranné služby Středočeského kraje při příjezdu vyčkávala v bezpečné vzdálenosti do doby potvrzení možnosti pokračovat dále na místo cvičení,
• možnost cvičit na reálné železniční cisterně určené pro přepravu amoniaku v reálném prostředí kolejiště.

Negativa

• nástupní plocha pro techniku velmi omezená (pouze úzká příjezdová cesta),
• při vstupu do nebezpečné zóny při záchraně figuranta (posunovače) byla z důvodu nebezpečí z prodlení vytvořena jisticí skupina až dodatečně,
• absence hydrantové sítě v místě cvičení (železniční vlečka), nedostatečný tlak na náhradním odběrném místě hydrantové sítě v sousedním areálu Integra Progress,
• přetíženost velitele zásahu (několik radiostanic, mobilní telefon, přijímání průběžných zpráv, vyhodnocování situace, vydávání pokynů, řešení ad hoc požadavků aj.),
• reálně lehce zraněný hasič,
• časová prodleva při povolání jednotek PO podniku Správa železnic ze strany krajského operačního a informačního střediska HZS STC,
• nedotažení některých následných činností (nastavení a znalost ochranných opatření pro osazenstvo společensky významných objektů v ZHP),
• u jedné ze zapojených organizací jako kontaktní telefon uvedena pevná linka, která však neumožnila přijetí, respektive přehrání AMDS (po cvičení změněn kontaktní telefon na mobilní).

Závěr cvičení

Ze zpětné vazby aktérů cvičení a zapojených subjektů lze usuzovat, že forma a způsob provedení vyhovovaly naprosté většině účastníků. Byl oceňován i záběr procvičovaných činností, neboť teprve při vzájemné spolupráci a komunikaci mnoha subjektů se ukázaly mnohdy netušené styčné plochy nebo záležitosti k dořešení oproti cvičení izolovaných a jednotlivých úkolů. Přes komplexnost však cvičení prokázalo připravenost složek IZS a zapojených organizací na řešení mimořádných událostí daného typu.
 „Jako zástupce společnosti, která nakládá s nebezpečnými chemickými látkami v průmyslovém areálu vyskytujícím se v těsné blízkosti místa vzniku simulované závažné havárie, jsem měla možnost zúčastnit se cvičení jako figurantka. Získala jsem tak cennou představu, jak celý proces likvidace závažné havárie probíhá a kolik úsilí do něj musí být vloženo ze strany složek IZS. K provedenému cvičení nemám žádné výtky, jelikož musím zkonstatovat, že byť byla celá situace pouze fiktivní, přístup všech účastníků cvičení byl natolik profesionální, že v případě vzniku reálné havárie bych si byla vědoma toho, že se její průběh podaří dostat pod kontrolu,“ zhodnotila cvičení Bc. Eva Vepřková, chemická specialistka společnosti GHC Invest, s. r. o., provozující objekt zařazený do skupiny A v ZHP.

kpt. Mgr. Adam HENDRYCH, HZS Středočeského kraje, foto archiv HZS Středočeského kraje

Ochrana obyvatelstva ve finském pojetí zahrnuje oblast záchranářství (boj s požáry, záchrana a pomoc při řešení mimořádných událostí nevojenského charakteru) a civilní obranu – ochranu v případě ozbrojeného konfliktu. Civilní obrana je pak společně s vojenskou obranou, obranou ekonomiky, informační obranou aj. součástí tzv. totální obrany (celospolečenské obrany) státu. Nejde tedy pouze o úkol bezpečnostních složek či armády, ale o celospolečenský přístup hluboce zakořeněný v historických zkušenostech a v současné bezpečnostní kultuře země.

Finsko, zejména na základě zkušeností z 20. století, vybudovalo jednu z nejodolnějších společností v Evropě. Obyvatele Finska lze charakterizovat jako „pragmatické optimisty“, kteří věří v nejlepší, ale připravují se na nejhorší. Článek přibližuje finský model ochrany obyvatelstva v kontextu širšího konceptu totální obrany státu.

Základní informace o Finsku a kontext ochrany obyvatelstva

Finsko leží v severní Evropě a rozlohou (asi 338 tis. km²) se blíží velikosti Německa. Má však pouze okolo 5,5 milionu obyvatel. Hustota zalidnění je tedy velmi nízká a osídlení řídce rozptýlené. Na východě sousedí Finsko s Ruskem hranicí dlouhou přibližně 1 340 km – jde o jednu z nejdelších vnějších hranic Evropské unie. Na západě a jihu je země obklopena Baltským mořem (Botnickým a Finským zálivem). Hranice se Švédskem je převážně mořská, pevninská hranice je vymezena zejména podél řeky Tornionjoki. Na severu má kratší pevninskou hranici s Norskem.
Geografická poloha předurčuje, že Finsko je v zásobování životně důležitými komoditami fakticky závislé na námořní dopravě – až 90 % veškerého dovozu a vývozu je realizováno po moři [1]. I z tohoto důvodu je součástí národní strategie také zajištění bezpečnosti dodávek, na které dohlíží specializovaná vládní agentura pro nouzové zásobování spravující strategické státní rezervy potravin, paliv, léčiv aj. [2]. Kombinace rozlehlého území, řídkého osídlení a odkázanosti na vnější dodávky představuje pro Finsko nemalou výzvu z hlediska obrany i krizové připravenosti.
Dějiny Finska byly po staletí ovlivňovány jeho západními a východními sousedy – Švédskem a Ruskem. Finsko bylo součástí Švédska až do roku 1809, kdy v důsledku finské války mezi Švédskem a Ruskem bylo území Finska připojeno k carskému impériu. Po říjnové revoluci roku 1917 vyhlásilo Finsko nezávislost na Rusku a následně zde vypukla občanská válka. Na rozdíl od jiných částí Ruska byla občanská válka ve Finsku poměrně krátká, avšak velmi intenzivní (leden–květen 1918, zhruba 37 000 obětí). Vítěznou stranou se stali bílí, což zásadním způsobem ovlivnilo další směřování země v meziválečném období. [3]
Dalším zásadním dějinným milníkem s vlivem na vnímání bezpečnostní situace byla tzv. zimní válka (1939–1940), kdy Finsko čelilo sovětské invazi. Tato válka se později transformovala do tzv. války pokračovací, kdy Finsko bylo v boji proti Sovětskému svazu (SSSR) podporováno Německem (1941–1944). Pokračovací válka, byť selhala v sekundárním cíli – trvalém osvobození ztracených území, v tom primárním uspěla – zajistila Finsku jeho nezávislost a svobodu. V příštích letech sice bylo nutné přistoupit na určitou podřízenost vůči SSSR v zahraniční a v malé míře i vnitrostátní politice, nicméně Finsko vždy zůstalo svobodným a demokratickým státem, jehož svobodnou volbu zejména ve vnitrostátních otázkách SSSR do značné míry respektoval. [3]
Finsko tak bylo jediným spojencem Německa, který se nenechal na konci války SSSR „osvobodit“. Ztráty Rudé armády byly v důsledku zimní války a války pokračovací tak velké (odhadem 880 000 – 1 000 000 vojáků), že Stalin v úsilí o získání Finska již nepokračoval. Navíc komunistická strana ve Finsku byla bezvýznamnou silou, a tak nemohla vytvořit Stalinovu pátou kolonu, jako tomu bylo v jiných zemích. [3]
Traumatická zkušenost osamoceného boje proti mnohonásobné přesile vedla k přijetí doktríny totální obrany – obrany státu za účasti celé společnosti. Tato koncepce, zahrnující vedle ozbrojených sil i civilní složky státu a všechny občany, se stala základem finské bezpečnostní strategie. Po druhé světové válce Finsko nikdy nerezignovalo na udržování robustní obrany. Během studené války budovalo a modernizovalo také zázemí civilní obrany – vznikaly rozsáhlé státní hmotné rezervy (potravin, pohonných hmot, zdravotnického materiálu apod.) a masivní síť úkrytů. Finsko i v dobách relativního míru průběžně investovalo do připravenosti státu a obyvatelstva na případný konflikt a na rozdíl od většiny evropských zemí, včetně České republiky, s tímto nepřestalo ani po roce 1989, resp. v 90. letech 20. století.
Finské vládní analýzy nikdy zcela nevyloučily možnost ozbrojeného útoku na zemi. Finská ústava dokonce zakotvuje povinnost každého občana podílet se na obraně státu [4]. Pro muže to v praxi znamená brannou povinnost (základní vojenskou službu či civilní službu náhradní), ženy mohou nastoupit dobrovolně. Díky systému povinné vojenské služby má Finsko i přes malou populaci k dispozici obrovskou výcvikovou základnu pro mobilizaci – v případě potřeby může povolat až 280 000 vojáků první sestavy a celková mobilizační záloha činí kolem 870 000 osob [5].
V posledních letech se bezpečnostní situace Finska výrazně proměnila. Ruská agrese proti Ukrajině (2022) potvrdila oprávněnost finského konceptu „přípravy na nejhorší“ – hrozba ozbrojeného útoku ze strany Ruska není hypotetická. Tato situace vedla Finsko k historickému rozhodnutí opustit neutralitu a požádat o vstup do NATO, který byl završen v dubnu 2023. Finský systém totální obrany je v rámci NATO považován za jeden z nejvyspělejších a je dáván za vzor ostatním spojencům.
Strategické dokumenty Finska definují široké spektrum rizik od přírodních a člověkem způsobených katastrof přes kybernetické útoky, teroristické útoky až po ozbrojený konflikt. Praktickou realizaci této komplexní strategie kodifikuje Bezpečnostní strategie společnosti [6] – dokument pravidelně aktualizovaný finskou vládou (poslední revize byla přijata v lednu 2025). V této strategii jsou vymezeny kritické/vitální funkce státu a společnosti, jejichž udržení je nutné pro přežití a fungování země během krize. Naplňování strategie koordinuje Bezpečnostní výbor při Úřadu vlády, v němž jsou zastoupeny všechny resorty a klíčové instituce. Finsko tak má vytvořen rámec, který v míru propojuje aktéry napříč sektory a v době ohrožení umožní rychlou mobilizaci zdrojů celé společnosti.

Systém ochrany obyvatelstva

Obecná charakteristika systému

Organizace systému spadá primárně do působnosti Ministerstva vnitra (Sisäministeriö). To odpovídá za záchrannou službu (Pelastustoimi), pod kterou spadají všechny složky provádějící záchranné a likvidační práce, požární ochranu a další opatření ochrany obyvatelstva v mimořádných událostech. Záchranná služba zároveň zajišťuje i úkoly tradičně označované jako civilní obrana, tedy plánování a realizaci opatření na ochranu civilního obyvatelstva v době války. [7]
Propojení agend ochrany v míru a civilní obrany je zakotveno v jednotné legislativě. Stěžejním právním předpisem je zákon o záchranných službách (Pelastuslaki č. 379/2011) [8], který upravuje prevenci a řešení požárů a jiných nehod, organizaci záchranných prací a stanoví povinnosti orgánů i občanů v oblasti civilní ochrany. Tento zákon také obsahuje specifická ustanovení pro civilní obranu, například povinnost budovat a udržovat ochranné kryty. Vedle toho existují zvláštní zákony pro řízení státu za krizových stavů – zejména zákon o výjimečném stavu (Valmiuslaki č. 1552/2011) [9] a zákon o obraně (č. 551/2007) [10], které umožňují vládě v době ohrožení převzít kontrolu nad zdroji, ukládat pracovní povinnosti obyvatelstvu apod.

Aktéři systému ochrany obyvatelstva

Od roku 2021 je Finsko rozděleno do 21 záchranných regionů odpovědných za poskytování těchto služeb na svém území. Každý region má záchranný sbor, který zajišťuje pohotovost hasičů, zdravotnické záchranné služby a dalších složek pro zásah při mimořádných událostech. Záchranné sbory jsou financovány a spravovány na úrovni regionálních samospráv (tzv. dobrovolné svazky obcí; od roku 2023 převedeno na nově vzniklé správní kraje – Wellbeing counties), pod metodickým vedením Ministerstva vnitra. V každém záchranném regionu se nachází několik hasičských stanic, přičemž vedle profesionálních hasičů hraje významnou roli síť dobrovolných hasičských sborů (smluvních jednotek), zvláště v odlehlých oblastech. [11]
Pro přijímání tísňových volání a koordinaci výjezdů funguje jednotná linka 112. Provoz tísňového volání a vyrozumění zajišťuje Středisko tísňových volání s centrální dispečinkovou sítí, která je koncentrována do šesti operačních středisek pokrývajících celé území Finska. Koordinaci při rozsáhlejších krizích národního rozměru zajišťuje Národní koordinační centrum pro krizové řízení na Ministerstvu vnitra, které shromažďuje informace o hrozbách a incidentech, a v případě nutnosti aktivuje ústřední krizový štáb. Důležitým strategickým prvkem je zajištění, aby všechny úrovně řízení – od státní správy přes regiony až po obce – znaly své úkoly a postupy pro stav ohrožení. [12]
K důležitým partnerům veřejného sektoru patří ve Finsku nevládní organizace. Zvláštní roli hraje Finská národní záchranná asociace (Suomen Pelastusalan Keskusjärjestö – SPEK), která sdružuje desítky organizací a působí v oblasti osvěty, školení a podpory dobrovolných aktivit v požární ochraně a civilní připravenosti. [13] Ve spolupráci s úřady například propaguje koncept Home Preparedness – 72 h, organizuje soutěže a osvětové akce pro mládež (NOUHÄTÄ!), školí občany v první pomoci apod. Celkově se dá říci, že finský model propojuje státní, komunální, soukromý i občanský sektor – všichni mají své místo v plánování a realizaci opatření civilní ochrany.
Finský systém počítá s plynulým přechodem od mírové organizace do režimu obrany státu. Záchranné sbory mají zpracovány válečné operační plány. Plány počítají i s rozptýlením sil a prostředků do bezpečnějších oblastí – například přesunutím jednotek s technikou mimo místa, která by mohla být terčem úderů. Na válečné podmínky jsou připravováni i jednotliví členové záchranných složek. Osobní povinnost účastnit se civilní obrany je zakotvena zákonem a týká se například školených správců úkrytů apod. [8, 9].
Ve Finsku se také klade důraz na bezpečnost citlivých informací a ochranu záchranných složek před špionáží či infiltrací protivníkem. Tyto méně zjevné aspekty ukazují komplexní uvažování Finů. Připravenost zahrnuje i ochranu vlastních řad a prevence možného zneužití informací o fungování záchranného systému.
Pro plánování připravenosti využívá Finsko systematické posouzení rizik. Ministerstvo vnitra pravidelně zpracovává národní risk report, který mapuje hlavní hrozby a pravděpodobnost jejich realizace a slouží jako podklad pro plánování ochranných opatření. Zároveň každý záchranný region provádí vlastní regionální posouzení rizik, jež zohledňuje specifika dané oblasti (např. průmyslová zařízení, povodňové zóny, hustotu osídlení, blízkost hranic apod.). Tyto reporty se sdílejí mezi složkami a jsou průběžně aktualizovány. [14]

Vybraná opatření ochrany obyvatelstva

Varování

Varování je založeno na strategii využití všech možných komunikačních kanálů k co nejrychlejšímu doručení informace. Hlavním prvkem systému jsou sirény, a to stacionární i mobilní. Sirénami je reprodukován všeobecný varovný signál (kolísavý tón po dobu 1 minuty) nebo jiné signály podle povahy hrozby. Dále jsou využívána masmédia, zejména veřejnoprávní televize a rozhlas (Yle), které mají ze zákona povinnost odvysílat nouzové výstrahy a krizová hlášení vládních orgánů. Od roku 2017 funguje v zemi také speciální mobilní aplikace 112 Suomi – viz obr. 1 [15], kterou si do smartphonu stáhla již zhruba třetina obyvatel (přes 1,6 milionu uživatelů). Jejím prostřednictvím lze přijímat lokalizovaná varování a zároveň přímo volat na tísňovou linku 112 s automatickým předáním polohy volajícího. Na rozdíl od některých jiných evropských zemí však Finsko doposud nezavedlo systém Cell Broadcast (hromadného rozesílání textových varovných zpráv na všechny mobilní telefony v ohrožené oblasti), na jeho spuštění však pracuje. Důležitou roli hrají také sociální sítě a internetové portály, kde státní i obecní orgány zveřejňují varování a instrukce pro veřejnost. Celý systém varování je pravidelně testován, sirény se zkoušejí každou první pracovní středu v měsíci ve 12 hodin formou zkušebního tónu a obyvatelstvo je na jejich zvuk adaptováno.
Finský přístup klade důraz i na to, aby varování byla co nejsrozumitelnější a dostupná všem skupinám obyvatel. Úřady proto vydávají zprávy v úředních jazycích (finštině, švédštině), v angličtině a v případě potřeby i v jiných jazycích pro menšiny. Pro osoby se sluchovým postižením jsou informace zveřejňovány též textově a v televizi s titulky, případně ve znakové řeči. Varování vždy obsahuje údaje, kdo jej vydává, čeho se týká, koho se týká (území či skupiny) a jaké jednání se od veřejnosti požaduje.

Evakuace

Evakuace je standardním opatřením k ochraně životů a zdraví občanů. V případě situací nevojenského charakteru jde o běžné opatření, ať už se jedná o evakuaci objektovou či plošnou.
Pro případ ozbrojeného konfliktu se však nejedná o dominantní opatření. Finsko dlouhodobě preferuje řešení ochrany formou ukrytí na místě před hromadnými přesuny obyvatel. Tato strategie vychází z předpokladu, že díky husté síti úkrytů je většina populace schopna se ukrýt v dosahu svého bydliště či pracoviště. Organizovaná masová evakuace celých měst není ve finských plánech primárním scénářem. Například Helsinky nepočítají s evakuací všech svých obyvatel, ale připravují se spíše na možný příchod evakuovaných osob z jiných částí země (např. z příhraničních oblastí, které by byly zasaženy konfliktem dříve). Tím se Finsko liší od některých zemí (včetně ČSSR v minulosti), jež měly podrobné plány na rozptyl městského obyvatelstva na venkov. Současné finské přístupy vycházejí z toho, že moderní úkryty ve městech skýtají dostatečnou ochranu a chaotická evakuace milionových aglomerací by mohla napáchat více škody než užitku. Evakuace jako ochranné opatření pro případ ozbrojeného konfliktu je ve Finsku vyhrazena především pro zranitelné skupiny obyvatel. Předem jsou připraveny plány evakuace nemocnic, domovů seniorů apod., včetně zajištění jejich transportu a náhradního ubytování do bezpečnějších zón. Tyto plány se pravidelně aktualizují a jsou procvičovány.
Celkově lze konstatovat, že koncepce ukrytí má ve finské civilní obraně přednost a evakuace je až posledním řešením pro ty, které nelze účinně ochránit jinak.

Ukrytí

Obr.2 Filtroventilační zařízení soukromého krytu, technické zázemí, nouzový výlez

Budování a využívání úkrytů je pilířem finské civilní obrany, jedná se tedy o dominantní opatření ochrany před bezprostředními následky ozbrojeného konfliktu. Finsko je jediným státem v Evropě, který i po skončení studené války pokračuje ve výstavbě nových úkrytů a důsledně udržuje stávající kryty v připravenosti. Kapacity úkrytů ve Finsku pokrývají téměř 90 % populace – podle inventury Ministerstva vnitra z roku 2023 disponovala země celkem 50 500 úkryty civilní obrany s prostorem pro 4,8 milionu osob (Finsko má 5,5 milionu obyvatel). [16]
Úkryty lze dělit na soukromé a veřejné. Převážná většina (asi 85 %) jsou menší soukromé úkryty ze železobetonu umístěné v suterénech obytných domů či veřejných budov (viz obr. 2).
Zbytek tvoří velkokapacitní veřejné úkryty budované často ve skále, zejména pak ve velkých městech. Například v hlavním městě Helsinkách je cca 5 500 úkrytů (soukromých i veřejných) s celkovou kapacitou okolo 900 000 míst, což převyšuje počet obyvatel města. Helsinky navíc mají propracovaný systém podzemních prostor, které slouží v době míru jako podzemní parkoviště, stanice metra, sportovní haly, plavecké bazény či sklady, ale v případě krize se během 72 hodin mohou proměnit v plně funkční úkryty. Typickým příkladem je rozsáhlý kryt Merihaka v Helsinkách s kapacitou asi 6 000 osob, který je jinak využíván jako restaurace, sportovní centrum a parkoviště (viz obr. 3).
Finské kryty civilní ochrany jsou konstruovány tak, aby chránily před účinky výbuchů a tlakové vlny, před padajícími troskami, radiací a únikem chemických látek. Odolnost vůči průrazu je zajištěna masivními ocelovými vraty a vrstvenou betonovou konstrukcí. Moderní kryty mají obstát i proti jadernému spadu a zbraním hromadného ničení. Základní charakteristiky úkrytů civilní obrany jsou uvedeny v tab. 1.

Tab.1 Požadavky na úkryty civilní obrany

Povinnost budovat úkryty ukládá zákon č. 379 z roku 2011 [8]. Povinnost stavět kryty civilní obrany je celostátní. Podle zmíněného zákona musí být úkryt vybudován pro stavbu nebo soubor staveb na stejném pozemku nebo staveništi, pokud má podlahovou plochu alespoň 1 200 m² a je užíván jako trvalé bydlení nebo pracoviště, nebo je jinak trvale obsazen. Práh podlahové plochy pro průmyslové objekty je 1 500 m². Povinnost výstavby úkrytu je stanovena majiteli stavby, povinnost jeho udržování rovněž. Všechny úkryty musí být v případě potřeby do 72 h připraveny k příjmu osob. Podlahová plocha/osoba je 0,75 m², konkrétní technické atributy jednotlivých druhů úkrytů civilní obrany jsou definovány právními předpisy na úrovni nařízení a vyhlášek.
Přibližně 83 % finských krytů splňuje nejvyšší standard těsnosti a ochrany i proti chemickým a radiačním hrozbám. Státní požadavky jsou v tomto směru velmi přísné. Například v Helsinkách se starší úkryty postavené před rokem 1951 formálně nepovažují za dostatečně ochranné podle dnešní definice a nelze je započítat do krytové kapacity. Tímto způsobem stát zajišťuje, že evidovaných zhruba 50 000 úkrytů skutečně odpovídá použitelným úkrytům pro krizové situace. Jejich kvalitu a připravenost prověřují pravidelné inspekce, kdy každých deset let musí majitelé nechat provést odbornou kontrolu a případně zajistit opravy. Pokud jde o správu krytů v krizi, v každém větším objektu jsou určeny proškolené osoby (správci krytu), které v případě spuštění poplachu zajistí otevření krytu, jeho vybavení a organizaci ukrývaných osob a spolupracují se záchrannými složkami.

Obr.3 Využití krytu Merihaka pro parkování vozidel

Nouzové přežití a soběstačnost obyvatelstva a klíčových aktérů systému

Schopnost obyvatelstva přežít nouzové situace po určitou dobu vlastními silami je klíčovou součástí finského modelu. Úřady otevřeně informují veřejnost, že každý by měl být schopen vydržet alespoň 72 hodin bez vnější pomoci státních složek (s výjimkou nejzranitelnějších osob). Tento koncept 72 hodin představuje minimální dobu, po kterou by si domácnosti měly dokázat samostatně zajistit základní potřeby – zejména pitnou vodu, trvanlivé potraviny, teplo, osvětlení, léky a první pomoc, komunikaci a případně přístřeší. Doporučení je propagováno prostřednictvím kontinuální informační kampaně napříč různými kanály: v televizi, rozhlase, na oficiálních webech, sociálních sítích i v tištěných příručkách (nejsou plošně distribuovány do všech domácností, jako je tomu např. v případě Švédska).
Samotný stát se připravuje na delší výpadky kritické infrastruktury. Záchranné složky (hasiči) jsou trénovány a vybaveny k tomu, aby fungovaly dva až tři týdny i při výpadku elektřiny, vody nebo dodávek paliv. Každý záchranný sbor má například vlastní generátory elektrické energie, zásobu pohonných hmot pro vozidla, nouzové zásoby balené vody a trvanlivých potravin (včetně sušených jídel) pro své příslušníky apod. V některých hasičských stanicích jsou instalovány solární panely a záložní zdroje vody – studny. Podobně nemocnice a další kritická zařízení mají povinnost držet několikadenní až týdenní nouzové zásoby a záložní zdroje energie.
Zvláštní důraz klade Finsko na zabezpečení dodávek potravin a vody. Kromě státních rezerv existují plány na řízenou distribuci potravin na příděly, pokud by narušení dodavatelských řetězců bylo delší. V rámci přípravy na dlouhodobé krize (např. válku) se provádějí cvičení potravinové soběstačnosti, kdy se testuje schopnost místních producentů a distribučních sítí zásobovat obyvatele základními potravinami bez dovozu. Rovněž je legislativně zajištěno přednostní zásobování nemocnic, záchranných složek a ozbrojených sil. Celkově lze říct, že finská strategie nouzového přežití stojí na dvou pilířích: jednak připravenosti jednotlivců postarat se o sebe a své blízké po omezenou dobu (řádově dny), jednak schopnosti státu zajistit fungování kritických systémů a základní zásobování obyvatel i v extrémních situacích (řádově týdny až měsíce).

Informování a zapojení veřejnosti

Pro úspěch jakéhokoliv systému ochrany obyvatel je klíčová informovanost a aktivní spoluúčast veřejnosti. Finský přístup vyniká v tom, jak systematicky zapojuje občany. Jak již bylo uvedeno, všichni jsou motivováni k udržování vlastních nouzových zásob na 72 hodin a jsou obeznámeni s varovnými signály a postupy při různých typech ohrožení. Toto povědomí je výsledkem dlouhodobé komunikační strategie státních orgánů i nevládních iniciativ.
Finsko realizuje nepřetržitou informační kampaň o krizové připravenosti. Ministerstvo vnitra provozuje oficiální portál 72hours.fi, kde jsou ke stažení příručky k domácí přípravě v několika jazycích.
Každoročně v zimním období (před začátkem „bouřkové sezóny“) probíhá mediální kampaň připomínající zásady chování při dlouhém výpadku proudu a vytápění. Školy zařazují do výuky základy první pomoci a orientace v krizových situacích. Program NOUHÄTÄ! [17], organizovaný asociací SPEK, je celostátní soutěž pro žáky středních škol v dovednostech sebeochrany a poskytování pomoci. Tato soutěž probíhá ve více kolech, je společenskou událostí a těší se prestiži, čímž pomáhá vychovávat mladou generaci k odpovědnosti za vlastní bezpečnost.
Finská vláda a úřady obecně razí politiku otevřené komunikace o rizicích. Obyvatelstvu jsou na rovinu sdělovány i nepříjemné informace – např. že země čelí potenciální vojenské hrozbě ze strany Ruska, že nelze vyloučit ani použití jaderných zbraní, nebo že by v krizi mohl nastat nedostatek některých surovin. Cílem je však nevyděsit, ale motivovat veřejnost k přípravě. Díky důvěře občanů ve státní vedení a tradici konsenzu je komunikace efektivní. Například požadavek 72hodinové soběstačnosti je většinově přijímán jako rozumný a odpovědný. Lidé chápou, že stát sám nezvládne okamžitě pomoci všem a že jejich vlastní příprava zvyšuje šanci celé komunity krizí projít.
Důležitým aspektem informování veřejnosti je ukázat lidem, jak se mohou sami zapojit. Finsko má propracovaný systém dobrovolných pohotovostních jednotek (Červený kříž, dobrovolní hasiči apod.), do nichž se mohou občané hlásit a být proškoleni. Stát tyto aktivity podporuje finančně i materiálně. Tím lidé získávají pocit užitečnosti a současně se prohlubuje jejich znalost krizových postupů. Při katastrofách pak dobrovolníci asistují profesionálům.
Finský model informování a zapojení veřejnosti vedl k vytvoření kultury připravenosti, která je v Evropě unikátní. Finové jsou obecně dobře obeznámeni s tím, kam se schovat při leteckém poplachu, co si zabalit do evakuačního zavazadla nebo jak získat vodu v době blackoutu. To zvyšuje psychologickou odolnost populace. Lidé méně panikaří a více důvěřují opatřením úřadů, protože vědí, že se pro jejich bezpečnost dělá maximum.

Závěr

Pozitivní zkušenosti finského přístupu k ochraně obyvatelstva přitahují pozornost i v zahraničí. NATO i Evropská unie (EU) studují finský přístup jako možnou inspiraci pro posílení odolnosti dalších států. Například Evropská komise pověřila bývalého finského prezidenta Sauli Niinistö zpracováním zprávy o zlepšení civilní a vojenské připravenosti v EU, přičemž řada doporučení uvedených v reportu byla transformována do nové Strategie unie připravenosti (např. důraz na strategické zásoby, zapojení občanů, propojování veřejného a soukromého sektoru) Finský systém se tak stává měřítkem, s nímž ostatní země srovnávají svou vlastní připravenost.
Finsko vybudovalo komplexní a důkladně promyšlený systém, který vychází z historických lekcí, využívá moderní technologie a spoléhá na aktivní účast občanů. Díky důrazu na prevenci, detailnímu plánování a propojení všech úrovní řízení patří finská společnost k nejodolnějším vůči krizím v Evropě. V současné době zvýšených bezpečnostních hrozeb finský model představuje cennou inspiraci pro ostatní státy, včetně České republiky, které hledají efektivní způsoby ochrany svého obyvatelstva.

plk. Mgr. et Mgr. František PAULUS, Ph.D., MBA, Institut ochrany obyvatelstva, foto archiv autora

Seznam použitých zdrojů

1. How did the Finnish maritime transport volumes look like in 2024?. [online]. [cit. 07. 04. 2025]. Dostupné z: https://ullatapaninen.net/2025/02/26/how-did-the-finnish-maritime-transport-volumes-look-like-in-2024/ 
2. The National Emergency Supply Agency. [online]. [cit. 07. 04. 2025]. Dostupné z: https://www.huoltovarmuuskeskus.fi/en/organisation/the-national-emergency-supply-agency 
3. Kauko Pirinen, Eino Jutikkala: Dějiny Finska. 2001, 408 s. ISBN: 80-7106-406-8.
4. The Constitution of Finland. [online]. [cit. 07. 04. 2025]. https://www.finlex.fi/api/media/statute-foreign-language-translation/240375/mainPdf/main.pdf?timestamp=1999-06-11T00%3A00%3A00.000Z
5. Defense Capability – the Secret of Finnish Happiness. [online]. [cit. 07. 04. 2025]. Dostupné z: https://www.ethikundmilitaer.de/en/magazine-datenbank/detail/02-2024/article/defense-capability-the-secret-of-finnish-happiness#:~:text=Following%20the%20end%20of%20the,do%20so%20at%20the%20frontlines
6. Security Strategy for Society. [online]. [cit. 07. 04. 2025]. Dostupné z: https://turvallisuuskomitea.fi/en/security-strategy-for-society/
7. Ministry of Interior. [online]. [cit. 07. 04. 2025]. Dostupné z: https://intermin.fi/en/frontpage
8. Rescue Act. [online]. [cit. 07. 04. 2025]. Dostupné z: https://natlex.ilo.org/dyn/natlex2/r/natlex/fe/details?p3_isn=112378
9. Emergency Powers Act. [online]. [cit. 07. 04. 2025]. Dostupné z: https://finlex.fi/api/media/statute-foreign-language-translation/116425/mainPdf/main.pdf?timestamp=2011-12-29T00%3A00%3A00.000Z
10. Act on the Defence Forces. [online]. [cit. 07. 04. 2025]. Dostupné z: https://finlex.fi/en/legislation/translations/2007/eng/551
11. Emergency response centres receive emergency calls. [online]. [cit. 07. 04. 2025]. Dostupné z: https://intermin.fi/en/emergency-response/emergency-response-centres
12. Wellbeing services counties. [online]. [cit. 07. 04. 2025]. Dostupné z: https://www.suomi.fi/citizen/rights-and-obligations/digital-support-and-administrative-services/guide/how-finlands-public-administration-works/wellbeing-services-county
13. SPEK. [online]. [cit. 07. 04. 2025]. Dostupné z: https://www.spek.fi/en/
14. National risk assessment. [online]. [cit. 07. 04. 2025]. Dostupné z: https://intermin.fi/en/rescue-services/preparedness/national-risk-assessment
15. 112 Suomi mobile app. [online]. [cit. 07. 04. 2025]. Dostupné z: https://112.fi/en/112-suomi-application
16. Civil defence shelters would be used during military threat. [online]. [cit. 07. 04. 2025]. Dostupné z: https://intermin.fi/en/rescue-services/preparedness/civil-defence-shelters
17. The NouHätä! Campaign. [online]. [cit. 07. 04. 2025]. Dostupné z: https://nouhata.fi/en/

V červencovém čísle jsme informovali čtenáře 112 o odborném semináři k projektu Systém včasné detekce lesních požárů v České republice, který je spolufinancován Evropskou unií a jenž se konal koncem června 2025 v moravských Křtinách. Cílem projektu je posílení schopnosti České republiky (ČR) odhalovat v zárodku lesní požáry, zejména v odlehlejších lokalitách, a včas na ně reagovat. Tento seminář ukončil první část projektu, proto v zářijovém čísle zaměříme pozornost na konkrétní systémy včasné detekce lesních požárů, mezi kterými jsou zastoupeny čtyři základní principy, a to satelitní systémy, bezpilotní letecké prostředky, bezdrátové senzorové sítě a kamerové systémy.

Satelitní systémy

Pro detekci lesních požárů bylo rešerší nalezeno pět satelitních systémů:

• německý ORORA TECH – vyhodnocuje data z 26 satelitů a systém se průběžně doplňuje o další družice,
• americký NASA FIRMS – byl vyvinut v roce 2007 v NASA a je určen pro globální monitorování požárů,
• britský EOCIS UK RAPID FIRE ALERT SYSTEM – prototyp zařízení, které má na základě geostacionárního satelitního snímání rychle detekovat požáry,
• kanadský WILDFIRESAT – ve zkušebním provozu, první byl vypuštěn letos,
• systém EU EFFIS – Evropský informační systém o lesních požárech, který je od roku 2015 součástí programu EU Copernicus v rámci služby pro řízení mimořádných událostí EU.

Většina satelitních systémů určených pro globální monitorování požárů využívá technologii termální multispektrální analýzy satelitních snímků a detekuje zejména termální anomálie s rozlišením několika set metrů. Úspěšnost detekce závisí na počtu průletů satelitu za den. Informace o aktivních požárech se obvykle aktualizují několikrát denně. Data jsou zpřístupněna maximálně do tří hodin od průletu a pořízení snímků a zpracovávají se většinou na palubě.
Záměrem nových satelitních systémů je vytvořit síť zajišťující průlet družice každých 20 minut (důležitá je časová rovnoměrnost snímkování během dne bez dlouhých časových mezer bez průletu), zmenšit rozlišení detekce alespoň na 10 × 10 metrů, minimalizovat detekovatelný tepelný výkon (nyní se pohybuje okolo 1,8 MW), a tím snížit detekční limit, a pro vyhodnocení využívat umělou inteligenci (AI).
Výhodou satelitních systémů je neustálé zvyšování počtu satelitů na oběžné dráze a nízké náklady na vybudování infrastruktury. Zákazník si zaplatí licenci a pak systém využívá. Některé systémy jsou schopny identifikovat spálenou a zasaženou plochu, radiační výkon požáru, zaznamenávat průlety satelitů, aktuální meteosituaci a šíření požáru. Nevýhodou satelitní detekce je fakt, že data putují nějakou dobu na Zem a že v současnosti zachytí jen rozvinuté požáry. Vzhledem k prudkému vývoji technologií za poslední roky lze předpokládat, že se postupně hladina tepelné energie, kterou jsou satelity schopny zachytit, bude postupně snižovat.

Bezpilotní letecké prostředky

V rámci rešerše bylo nalezeno pět systémů, které lze označit jako bezpilotní letecké prostředky určené pro detekci lesních požárů; dva z USA a po jednom z EU, Nizozemska a Slovenska. Tyto systémy se od sebe značně liší vybavením senzory, komunikační sítí, přenosem dat, mírou autonomie provozu, rozsahem pokrytí, integrační kapacitou s jinými monitorovacími systémy a zapojením AI. Pro detekci lesních požárů byl na semináři představen integrovaný mobilní obrazový systém detekce a monitoringu HZS ČR DESMOND. Systém je složen ze stacionární kamery a senzorů (viz kamerové systémy níže), mobilního monitorovacího pracoviště a dronových jednotek (obr. 1). Základními funkcemi systému je dálkový vizuální a termovizní monitoring, detekce dýmu a teplotních změn v krajině, automatická analýza obrazu (detekce anomálií), přenos obrazu v reálném čase do mobilního monitorovacího pracoviště. Systém disponuje solárním napájením a LTE přenosem (technologie pro vysokorychlostní bezdrátový přenos dat v mobilních sítích, 4G).
Důvodem pro nasazení systému DESMOND je ostraha chráněného území v době vysokého rizika, vytvoření dočasného předsunutého pracoviště v mobilním štábu, monitoring požáru v nepřístupných oblastech, kam nelze vyslat dron, a sledování rekreačních oblastí během letní sezony. Z hlediska detekce lesních požárů lze systém DESMOND využít pro prevenci a včasné varování, monitoring během požáru a zabezpečení kritických zón.
V rámci prevence a včasného varování se systém umístí na rizikové lokality. Kamera sleduje krajinu ve vysokém rozlišení a automaticky vyhledává dým nebo tepelné anomálie. V případě detekce požáru je vyslán alarm a snímek na operační a informační středisko. Při monitoringu běžného požáru se systém umístí na hranici požářiště nebo v místě, odkud hrozí šíření, přičemž umožňuje vizuální i termální přehled o vývoji situace bez nutnosti vysílání osob do nebezpečné oblasti. Obraz slouží pro rozhodovací proces velitele zásahu (pohyb ohně, vývoj kouřového mraku). Během zabezpečení kritických zón slouží systém pro hlídání evakuačních cest, obytných oblastí nebo cenných lesních porostů a pro detekci podezřelého chování.
Mobilní monitorovací pracoviště je speciální velitelský a operační prostředek, který slouží k monitorování, analýze a řízení zásahů jednotek PO v terénu. Mobilní jednotka je vybavena pokročilými komunikačními, zobrazovacími a analytickými technologiemi, které umožňují získávat a vyhodnocovat klíčové informace v reálném čase. Technické zázemí pro koordinační činnost zahrnuje společný komunikační kanál, např. LTE síť s prioritou přenosu dat z dronů i vrtulníku, vizualizační SW, například GIS mapa, do které se propisují aktuální pozice a záběry, datové úložiště nebo cloud, kde jsou videa a termomapové výstupy archivovány. Mobilní monitorovací pracoviště je bodem integrace živých vstupů, rozhodování a navádění.

Obr.1 Integrovaný mobilní obrazový systém detekce a monitoringu HZS ČR DESMOND.JPG

Bezdrátové senzorové sítě

Pro detekci lesních požárů bylo nalezeno pět systémů, které lze označit jako bezdrátové senzorové sítě (WSN – Wireless Sensor Nets). Dva jsou z USA a ostatní z Kanady, Portugalska a Německa. Systémy se liší typy senzorů, platformou přenosu dat, rozlohou pokrytí, požadavky na infrastrukturu, rychlostí odezvy, odolností a spolehlivostí, autonomií provozu a falešnými alarmy.
V monitorovaných oblastech detekují bezdrátové senzory (Wildfire Sensors) zplodiny hoření, a to H₂, CO, CO₂ a některé těkavé organické sloučeniny, dále teplotu, vlhkost a tlak vzduchu. Identifikace trvá několik minut. Senzory registrují oheň již ve fázi doutnání, což umožňuje ho uhasit dříve, než se výrazněji rozšíří. Z bezdrátových senzorových sítí jsou nejvíce rozšířené takzvané meshové sítě, označující topologii zařízení zprostředkovávající připojení k síti a propojení mezi jednotlivými zařízeními (až 100 najednou). Pro včasnou detekci lesních požárů využívají systémy bezdrátové senzory s podporou IoT (internetu věcí), efektivní přenos dat a AI. Přenos dat pracuje na platformě LoRaWAN (nízkonákladová bezdrátová radiová technologie s přenosem dat až na vzdálenost několika kilometrů s minimální spotřebou energie), IoT a meshových sítí. Systém se skládá ze čtyř částí: bezdrátových senzorů, síťových bran (meshových bran, Mesh Gateways), hraničních brán (Border Gateways) a cloudové platformy. Senzory a meshové brány se instalují na stromy do výšky minimálně tří metrů, hraniční brány na sloupy nebo lesní domky. Senzory propojené do meshové sítě umožňují efektivní přenos dat i v odlehlých oblastech bez mobilního signálu. Data jsou přenášena na centrální servery prostřednictvím LoRaWAN (viz obr. 2).


Obr. 2 Schéma přenosu dat bezdrátové senzorové sítě (meshová síť). Zdroj Dryad Networks GmbH (https://www.dryad.net/silvanet)

Velká instalace (územní pokrytí větší než 10 000 ha) pro včasnou detekci lesních požárů vyžaduje několik tisíc senzorů, desítky síťových bran a jednotky hraničních bran. Mezi největší výhody meshových sítí patří rychlá detekce požáru (detekují požár ještě před vznikem viditelného kouře), odezva systému, která se pohybuje v řádu 10 minut, což umožňuje rychlou reakci na vznikající požár, bezdrátová komunikace, škálovost (možnost plošně rozšiřovat síť počtem senzorů), nízká spotřeba energie, nezávislost na mobilních sítích, rychlé varování záchranných složek pomoci SMS, mobilních aplikací nebo e-mailem. Mezi nevýhody systému patří zranitelnost systému vzhledem k vandalismu (umístění na stromech), vysoké pořizovací náklady pro rozsáhlá pokrytí, nevhodnost pro velké otevřené oblasti, závislost na radiovém signálu a připojení – v některých odlehlých oblastech může být nutná satelitní komunikace. Zdrojem energie jsou superkondenzátory, kam se ukládá energie ze solárních panelů, které jsou vestavěné do jednotlivých součástí systému. Reference o existujících instalacích či testování tohoto systému jsou například z Německa, Španělska, Portugalska, Řecka, USA, Kanady, Brazílie, Indonésie, Austrálie a Afriky.

Kamerové systémy

Kamerové systémy pro včasnou detekci lesních požárů využívají kamerové senzory, analýzu obrazu s využitím AI a různé komunikační technologie. Systém detekuje kouř  multispektrálním senzorem, který obsahuje optické a infračervené senzorové jednotky. Automatický kamerový systém detekuje kouř i malých požárů na základě vizuální (optické) analýzy, přičemž používá AI pro analýzu a odhalení kouře. AI a algoritmy strojového učení analyzují obraz v reálném čase a hledají „kouřové vzory“. Kamery jsou umístěny na věžích nebo stožárech s dobrým výhledem na rozsáhlé oblasti (výška 10–50 metrů). Lze využít existující věže telekomunikačních operátorů, stožáry nebo vysoké budovy, takže není potřeba budovat novou infrastrukturu. Kamery využívají optický zoom a rotaci, což umožňuje pokrytí velkých oblastí.
Přenos dat online mezi kamerou a operačním nebo dohledovým centrem se realizuje mikrovlnným spojením, mobilními sítěmi (4G/5G), optickými vlákny nebo satelitní komunikací. Kombinace těchto technologií umožňuje rychlý a spolehlivý přenos i ve vzdálených lokalitách. Operační centrum přijímá data a porovnává je s historickými informacemi. Je-li požár potvrzen, systém okamžitě informuje hasiče.
Podle meteopodmínek je schopna jedna kamera detekovat vznikající požár na vzdálenost několika desítek kilometrů. Pokrytí jednou kamerovou věží je až 700 km². Při použití většího počtu kamerových věží lze pokrýt oblast několika tisíc kilometrů čtverečních. Odezva systému probíhá v těchto krocích: detekce kouře kamerou probíhá okamžitě v reálném čase, AI analýza obrazu řádově v desítkách sekund, přenos dat do operačního centra do minuty, analýza a potvrzení operačního střediska v jednotkách minut, alarm jednotek PO okamžitě po potvrzení požáru. Celková doba odezvy, tzn. čas od detekce po povel jednotce k výjezdu, je do 10 minut. Věžové systémy mohou být napájeny elektrickou sítí, solárními panely nebo bateriovými zálohami.
Detekce může být omezena mlhou, deštěm či kouřem z jiných zdrojů. Systémy vybavené termovizními senzory dokážou detekovat tepelné anomálie a žhavá místa i v úplné tmě. Výhodou kamerových systémů je automatická detekce požárů 24/7, autonomie systému, velké územní pokrytí, rychlá odezva, díky AI systém rozlišuje kouř od mlhy nebo oblačnosti. Použitím více senzorů systém kombinuje výhody optické detekce kouře s výhodami tepelné detekce. Systém je vhodný pro velké otevřené oblasti.
Rešerší bylo nalezeno 11 systémů, které můžeme označit jako kamerové systémy. Tři jsou z USA, dva z Německa a Jihoafrické republiky a jeden z Chorvatska, Hongkongu, Itálie a Řecka. Reference o existujících instalacích kamerových systémů jsou například z Německa, Slovenska, USA, Kanady, Španělska, Austrálie, Portugalska, Kolumbie nebo Chile. Velmi cenné informace přinesla studijní cesta na Slovensko. Kamerové systémy (automatizovaný stacionární detekční systém) mají nainstalované na třech lokalitách, a to ve Vysokých Tatrách, Nízkých Tatrách a Záhoří. Celkově pokrývají území o rozloze 7 593 km². Podle jejich zkušeností odezva systému trvá 15–20 min, tj. doba od vzniku požáru po výjezd hasičů. Každá lokalita má vlastní řídicí centrum a je monitorována šesti kamerovými systémy. GIS je pro každou oblast samostatný. V řídicím centru pracuje pět zaměstnanců, provoz je nepřetržitý 24/7/365.

Závěr

Prioritní otázkou projektu je definovat území, které chceme detekčním systémem chránit, a způsob dosažení toho cíle. Další fází je určit, které detekční systémy jsou nejvhodnější a co nám jejich využití poskytne. Každý detekční systém má výhody a nevýhody a je optimální pro různý charakter terénu. Pro návrh na pořízení optimálního detekčního systému bude nutné mít nástroj hodnocení. Projektový tým definoval technická kritéria, podle kterých se budou systémy hodnotit, jako například spolehlivost (plané poplachy / reálné poplachy), rychlost odezvy, efektivní pokrytí, autonomie systému, potřeba nové infrastruktury, reference, věrohodnost výrobce, schopnost vytvářet hybridní řešení, odolnost, životní cyklus a náklady na něj, spolehlivost přenosu dat, identifikace a lokace požáru nebo způsob verifikace výsledků.
Projekt WEDS se vyvíjí úspěšně a projektový tým postupně naplňuje cíle projektu. Odborným seminářem ve Křtinách byla završena první etapa s názvem Analýza dostupných systémových řešení a technických prostředků využitelných pro včasnou detekci požárů v přírodním prostředí a analýza morfologie terénu a vybraných parametrů lesa v ČR. Projekt bude pokračovat ještě rok a bude ukončen 30. června 2026. V nadcházejícím půlroce bude úkolem projektového týmu zpracovat akční plán pro implementaci systému včasné detekce lesních požárů v ČR a nakonec v posledním půlroce bude realizována pilotní studie pro systém včasné detekce lesních požárů.

Ing. Jiří MATĚJKA, MV-generální ředitelství HZS ČR, foto archiv MV-generální ředitelství HZS ČR