Časopis 112 ROČNÍK XXIV ČÍSLO 11/2025

Jeden z nejrozsáhlejších zásahů v Moravskoslezském kraji za poslední roky vznikl v časných ranních hodinách v pátek 22. srpna 2025 ve skladové hale v Ostravě-Třebovicích. V roce 2021 byl poprvé vyslán český mezinárodní modul zaměřený na pozemní hašení lesních požárů pomocí vozidel GFFF-V (Ground Forest Fire Fighting using Vehicles) v rámci Mechanismu civilní ochrany EU do Řecka. Evropskou platformu pro výměnu informací o požárech (FIEP – Fire Information Exchange Platform) vytvořila Evropská komise DG GROW s podporou Rady EU v roce 2017. Cílem FIEP je podnítit spolupráci mezi členskými státy a umožnit výměnu osvědčených postupů a poznatků mezi nimi a příslušnými zúčastněnými stranami v oblasti požární bezpečnosti. Přenést hospodářsky, materiálně i personálně nákladné metody výcviku jednotek požární ochrany (PO) do virtuálního prostředí je jedním z hlavních cílů kooperace dílčích pracovišť MV-generálního ředitelství HZS ČR a Institutu ochrany obyvatelstva. 

V roce 2021 byl poprvé vyslán český mezinárodní modul zaměřený na pozemní hašení lesních požárů pomocí vozidel GFFF-V (Ground Forest Fire Fighting using Vehicles) v rámci Mechanismu civilní ochrany EU do Řecka. Tvořilo jej 36 hasičů a 17 ks požární techniky. Operační působnost byla určena do oblasti Arkádie ve střední části Peloponéského poloostrova. Přesun o délce přibližně 2 500 km trval 49 hodin. Doba nasazení jednotky činila 11 dnů.

Druhá mise českého GFFF-V proběhla v roce 2023. Do Řecka bylo vysláno 64 příslušníků Hasičského záchranného sboru České republiky (HZS ČR) se 33 ks techniky. Operační prostor se nacházel v oblasti Alexandroupolis na severu země. Modul zde působil během dvou rotací po dobu 15 dnů a aktivně se podílel na likvidaci rozsáhlých lesních požárů. Přesun z ČR do místa nasazení, dlouhý přibližně 1 800 km, proběhl v režimu kombinovaného logistického zabezpečení.
Třetí nasazení následovalo v roce 2024. Do Řecka odjelo 75 členů českého GFFF-V se 34 ks požární techniky. Operační prostor se nacházel v regionu Attika v okolí Athén. Mise trvala devět dnů, přičemž modul nebyl zapojen do přímých hasebních činností. Přesun techniky i personálu znamenal zhruba 2 000 km dlouhou cestu.

Proč prepositioning?

Každé zahraniční nasazení hasičského modulu lze rozdělit do tří logických a zároveň samostatných náročných fází: přesun na místo zásahu, samotné působení v zasažené oblasti a návrat zpět do ČR. Pro každou z těchto částí je nutné si samostatně naplánovat strategii, systém provedení a stanovit si základní bezpečnostní pravidla, ze kterých se nelze odchýlit. Přestože pozornost veřejnosti i médií se většinou soustředí právě na průběh zásahu, z hlediska řízení mise a bezpečnosti je nutné věnovat stejnou váhu i etapě cesty tam a zpět. Dlouhé přesuny na vzdálenosti přesahující 2 000 km jsou extrémně náročné jak pro hasiče, tak pro techniku. Trvají obvykle dva dny a odehrávají se za plného silničního provozu, často v letních teplotách, kdy kabiny vozidel dosahují teplot vysoko nad komfortní hranicí. V koloně jedoucí modul se pohybuje v režimu, kde čas hraje klíčovou roli – rychlost přesunu je zásadní pro včasné nasazení v oblasti požárů. Při cestě zpět se naopak kumuluje únava z náročného nasazení, která výrazně zvyšuje riziko mikrospánku a ztráty pozornosti. Tento tlak na rychlost a efektivitu však vede k vyšší míře fyzické i psychické únavy, která může vyústit v chybu a dopravní nehodu. Následky dopravních nehod si umíme všichni představit. Přesun na místo zásahu není logistickým detailem, ale plnohodnotnou a vysoce rizikovou součástí celé mise.
Transport modulu tam i zpět vyžaduje přesné plánování. Nejde pouze o trasu a časy, ale i o logistiku včetně tranzitních povolení, zajištění bezpečných parkovacích míst, možnosti odpočinku a dostatečně časté rotace řidičů. Přehlížet tyto faktory by znamenalo vystavit modul zbytečnému riziku ještě před jeho samotným nasazením. 
Druhým aspektem jsou specifika lesních a přírodních požárů v jižní Evropě. Tyto požáry v jižní Evropě, především v Řecku, Itálii, Chorvatsku či Španělsku, mají zásadně odlišný charakter než požáry ve středoevropských podmínkách. Klíčovým faktorem je typ vegetace, která je silně hořlavá. Dominují zde porosty s vysokým obsahem pryskyřic a olejů, jako jsou borovice, cypřiše, eukalypty nebo keřová makchie. Tyto rostliny uvolňují při vysokých teplotách těkavé látky, které podporují rychlý a plošný rozvoj požáru, naprosto běžné je korunové šíření požáru, které v ČR není obvyklé. Letní podmínky typické pro Středomoří – extrémní sucho, dlouhodobé teploty nad 35 °C, nízká relativní vlhkost vzduchu a častý silný vítr způsobují, že se požáry šíří mnohonásobně rychleji než v ČR. Zejména vítr výrazně určuje rychlost, směr a chování požáru. V kombinaci se svažitým terénem a suchým palivem může rychlost postupu plamenů dosahovat desítek metrů za minutu, což znemožňuje přímý zásah a nutí jednotky ustupovat a chránit obydlené oblasti.
Přesto však dochází v některých případech k náhlému poklesu intenzity požáru, zpomalení šíření nebo až k jeho samovolnému uhašení. Tento jev je obvykle způsoben změnou některého ze tří klíčových faktorů, kterými jsou snížení rychlosti větru, zvýšení vzdušné vlhkosti nebo změna typu zasažené vegetace. Toto jsou prvky, které způsobují z pohledu českého hasiče nepřirozené utlumení rozvinutého přírodního požáru. A to se přesně stalo v roce 2024.

Co to je prepositioning?

Změna klimatu a rostoucí počet extrémních přírodních požárů v Evropě přiměly Evropskou unii (EU) přijmout systémová opatření pro zvýšení připravenosti a kolektivní reakce. Jedním z těchto opatření je systém prepositioningu, tedy předběžného rozmístění zahraničních hasičských modulů GFFF-V a případně letecké techniky do rizikových států ještě před vypuknutím požární sezony. Tyto týmy jsou plně připraveny okamžitě reagovat, pokud dojde k požáru, aniž je nutné čekat na přesun z domovských zemí.

Klíčové cíle prepositioningu jsou následující:

• okamžitá podpora žádajícího státu při zvládání rozsáhlých lesních požárů,
• snížení vzniklých škod způsobených lesními požáry,
• zkrácení reakční doby díky předem rozmístěným jednotkám,
• výcvik v reálných podmínkách – méně zkušení hasiči získávají zkušenosti v prostředí s častými přírodními požáry,
• přenos know-how mezi zeměmi – sdílení taktických a technických zkušeností,
• zvyšování interoperability a kompatibility vybavení mezi členskými státy,
• zesílení spolupráce a sounáležitosti v evropské „firefighting family“,
• získávání dat a sledování dopadu zásahů,
• přímá ochrana obyvatel, domů, infrastruktury a životního prostředí.

Rok 2025 byl zatím největším prepositioningovým rokem v historii programu. Dohromady 666 hasičů ze 14 zemí bylo rozmístěno v Řecku, Španělsku, Francii a Portugalsku. Přibližně 50 % všech evropských sil v programu prepositioningu 2025 bylo umístěno v Řecku. To tak zůstalo hlavním hostitelským státem EU. Do programu se v roce 2025 v Řecku zapojila historicky poprvé i ČR, dále potom Rumunsko, Francie, Bulharsko, Moldávie a Rakousko.
Jedná se o systém, který je EU velkou měrou finančně podporován. Během sezony 2025 bylo vypracováno schéma přímé finanční pomoci, jehož cílem je podpořit jak země vysílající jednotky, tak země, které tyto jednotky přijímají. Pomoc je poskytována formou grantů, a to ve dvou hlavních kategoriích. První skupinou jsou země, které se rozhodnou vyslat jednotky GFFF-V do jiné členské země EU. Během tohoto zapojení lze žádat o proplacení až 75 % způsobilých nákladů, mezi které patří například mezinárodní doprava, náklady na personál (mzdy, ubytování, diety), provozní výdaje, logistika, drobné opravy, spotřební materiál, ochranné pomůcky či auditní a propagační náklady. Druhou skupinou jsou státy, které moduly GFFF-V hostí. Ty mohou žádat o pokrytí až 95 % způsobilých nákladů, jako jsou ubytování, strava, místní doprava, pohonné hmoty, praní oděvů, zapůjčení či nákup vybavení nutného pro zajištění kompatibility a další podpůrné služby.
V textu lze najít odpověď, proč po katastrofálních požárech v jižní Evropě v roce 2021 byl Evropskou komisí navržen, schválen a od roku 2022 realizován program prepositioningu zahraničních modulů GFFF-V ve vytipovaných státech. Cílem je minimalizovat objektivně vysoce nebezpečnou část mise (cesta tam a zpět) a snaha dojet na místo v době, kdy to má smysl a je možné efektivně pomoct. Toto se v roce 2024 nejen českému modulu GFFF-V nepodařilo a byl to jeden z důvodů, proč se v roce 2025 ČR poprvé systémově zapojila do programu prepositioningu a díky předchozím zkušenostem bylo jako hostující stát vybráno Řecko. Benefity jsou zřejmé jak pro hostující stát, tak pro stát účastnící se programu formou vyslání modulu. Zkušenosti takto získané jsou neocenitelné, finanční zátěž je akceptovatelná vzhledem k získaným přínosům.

Skladba modulu GFFF-V CZERT

Od roku 2021, kdy doslova na koleni ad hoc vznikla v řádech hodin funkční struktura prvně vyslaného modulu, se v této oblasti udělal obrovský kus práce. Aktuálně je ČR v situaci, kdy v roce 2026 bude velmi pravděpodobně certifikován modul GFFF-V CZERT (Czech Emergency Response Team – český tým pro reakci na mimořádné události), jehož struktura se vytvořila na základě draze získaných zkušeností z praktických nasazení.
Modul GFFF-V CZERT se aktuálně skládá ze strukturované skladby mobilní požární techniky, hasičů, logistické podpory a velení, které umožní zásah mimo území ČR v délce řádově dnů, přičemž je zachována soběstačnost modulu tak, aby co nejméně zatěžoval kapacity postiženého státu. V plné verzi to je o 71 členech a 30 ks mobilní požární techniky, z nichž je 9 ks cisternových automobilových stříkaček (CAS).
GFFF-V CZERT je navržen tak, aby měl schopnost reagovat na rychle se rozšiřující lesní požáry. Hlavní komponentou modulu jsou družstva hasičů vycvičených k efektivním hasebním pracím u rozsáhlých přírodních požárů společně s nezbytnou technikou s definovaným objemem hasební vody, aby mohl okamžitě zasáhnout a omezit šíření požáru, a to i v obtížně přístupných místech.

Soběstačnost modulu GFFF-V CZERT v sobě integruje:

• ubytování členů modulu i v případě nepříznivého počasí,
• zajištění elektrické energie v místě ubytování a nasazení pro samotný modul,
• sociální zařízení pro členy modulu,
• dostatečné množství vody a jídla pro délku nasazení 10 dnů,
• zdravotnický personál a zdravotnické vybavení pro členy modulu,
• možnost odpovídajícího skladování a údržby vybavení modulu,
• komunikační prostředky aj.

GFFF-V CZERT je koncipován tak, že je schopen nasazení do šesti hodin od přijetí a potvrzení nabídky pomoci. Modul je schopen nasazení 24/7 při plné soběstačnosti. Modul je v zásadě schopen účinného nasazení s ohledem na přepravu po zemi v akčním rádiu přibližně 3 000 km.
Systém řízení a velení v modulu GFFF-V CZERT je založen na principu jednotného velení, tedy všichni členové modulu jsou podřízeni veliteli modulu. Ten může v průběhu nasazení měnit strukturu segmentů a jednotlivých skupin, jejich personální složení. Na základě rozhodnutí velitele modulu může jeden člen vykonávat více funkcí.

Modul je strukturován do následujících částí:

1. velení (management),
2. logistika (týl),
3. nasazení,
4. externí technická podpora,
5. zdravotnické zabezpečení.

Pro mezinárodní nasazení jsou předurčeny následující HZS krajů:

1. HZS Jihomoravského kraje (HZS JHM),
2. HZS Moravskoslezského kraje (HZS MSK),
3. HZS Plzeňského kraje (HZS PLK),
4. HZS Středočeského kraje (HZS STC),
5. HZS PHA (skupina velení),
6. Záchranný útvar (ZÚ) HZS ČR.

Struktura modulu se může, v závislosti na podmínkách, vzdálenosti k místu nasazení, aktuálnímu nebezpečí vzniku rozsáhlých přírodních požárů v ČR v době vyslání a dalších skutečnostech, variantně měnit a snižovat případně početní stavy hasičů a techniky.
A přesně toto se stalo během prvního vyslání modulu v programu prepositioning. Bylo zřejmé, že vyslat celý modul čítající 71 osob je v podmínkách programu nereálné a neefektivní, a proto bylo nutné hledat kompromisní řešení. Výzvou zároveň bylo, že období zvýšeného rizika rozsáhlých přírodních požárů v ČR časově odpovídá vrcholící sezoně požárů ve Středomoří. Při rozhodování tak hrála roli snaha zachovat potřebnou úroveň připravenosti a dostupnosti sil i na území ČR. Výsledkem bylo zvolení modelu, kdy byl vyslán pouze jeden taktický segment doplněný skupinou velení a částečnou logistickou skupinou a současně cíleným zapojením vybraných příslušníků Střední odborné školy požární ochrany (SOŠ PO) a Vyšší odborné školy požární ochrany (VOŠ PO). Cílem bylo zachovat početní stavy směn na stanicích HZS ČR, kde by uvolnění většího počtu příslušníků mohlo ohrozit každodenní provoz. Zapojení pedagogů školy proto představovalo řešení, které umožnilo odřad personálně doplnit a současně dát kolegům možnost získat reálné zkušenosti v mezinárodním prostředí. Praktická realizace byla založena na systému dvou rotací, kdy každá z nich působila v Řecku přibližně dva týdny. První rotace odřadu zahájila přesun 14. července 2025 z Brna a po dvoudenní cestě dorazila 15. července 2025 večer do základny v Nea Makri u Athén. V čele této rotace stál plk. Mgr. Petr Vodička z HZS hl. m. Prahy (HZS PHA), jeho zástupcem byl npor. Ing. Adam Fojtík z HZS MSK. K výměně rotací došlo 31. července 2025, kdy se příslušníci druhé rotace s využitím leteckého speciálu Armády České republiky přepravili na letiště do Athén, krátce se pozdravili s kolegy, převzali si od nich techniku, která zůstala na místě, příslušníci první rotace nastoupili do letadla a odletěli zpět do ČR (kromě velitele první rotace a styčného důstojníka, kteří odletěli následně o dva dny později komerčním letem z důvodu předání všech nutných informací). Druhá rotace převzala techniku a činnost na základně Nea Makri a od 1. srpna 2025 nastoupila do systému služby. Velitelem modulu druhé rotace byl plk. Ing. Richard Franc, MBA, z HZS MSK, funkci zástupce velitele plnil prap. Bc. Jiří Kubeš z HZS PHA. Odřad se z Řecka vracel 16.–17. srpna 2025 po vlastní ose s technikou, kdy byla mise oficiálně ukončena návratem do Brna.

Personální složení redukované jedné rotace tedy bylo stanoveno na 22 příslušníků, během programu prepositioningu se vystřídalo 44 příslušníků HZS ČR.

• HZS MSK – 6 příslušníků včetně velitele modulu a zástupce velitele modulu,
• HZS PLK – 5 příslušníků,
• HZS STC – 5 příslušníků,
• HZS JHM – 5 příslušníků,
• HZS PHA – 2 příslušníci, velitel modulu a zástupce velitele modulu,
• Záchranný útvar (ZÚ) HZS ČR – 10 příslušníků,
• SOŠ a VOŠ PO – 10 příslušníků,
• MV-generální ředitelství HZS ČR – 1 příslušník.

Technika modulu zahrnovala 10 ks mobilní požární techniky a přívěsů:

• 2× CAS 20 (Tatra, ZÚ HZS ČR),
• 1× CAS 30 (Tatra, ZÚ HZS ČR),
• 2× dopravní automobily (HZS JHM, HZS STC),
• 1× přívěs s terénním SxS Polaris (HZS STC),
• 1× menší nákladní automobil (HZS MSK),
• 2× velitelský automobil (HZS MSK, MV-generální ředitelství HZS ČR).

Tato struktura umožňovala fungování týmu jako samostatného celku s jasně vymezenými velitelskými i výkonnými funkcemi, aniž bylo nutné vysílat kompletní modul se všemi segmenty. Takto sestavený tým představoval plnohodnotný a soběstačný celek, který byl schopen samostatně působit na území Řecka po dobu celkem čtyř týdnů. Přestože šlo o výrazně zmenšenou verzi původně plánovaného modulu, ukázalo se, že i tato redukovaná sestava dokáže plnit všechny základní úkoly a v řadě případů byla výrazně pružnější než modul v plné struktuře. V situacích, kdy pružnost a adaptabilita byla rozdílem mezi úspěchem a neúspěchem mise, jde o skutečnost hodnou zamyšlení i do budoucna.
Zásadní rozdíl mezi klasickým mezinárodním nasazením při rozsáhlém přírodním požáru a účastí v programu prepositioningu spočívá v samotném principu mise. V případě vyslání na misi v rámci Mechanismu EU na základě žádosti postiženého státu je situace jednoznačná – jednotka je vyslána do oblasti či regionu zasaženého požárem, který místní síly a žádající stát nezvládají, a celý modul je okamžitě a plně zapojen do hasebních prací. Oproti tomu prepositioning představuje diametrálně odlišný scénář. Modul je předem rozmístěn na území hostitelského státu, připraven k okamžitému nasazení, ale po dlouhou dobu se může nacházet v režimu pohotovosti, kdy k přímému zásahu vůbec nedojde a v roce 2025 se toto konkrétně několika modulům stalo.
Strategie řeckých hasičů byla od počátku nastavena tak, že zahraniční modul bude nasazen nikoli do první vlny, ale spíše v druhé či třetí vlně, tedy až v okamžiku, kdy se situace vymkne možnostem místních jednotek požární ochrany. V případě českého modulu GFFF-V CZERT, na základě činnosti v operačním řízení při zásazích, potom řečtí kolegové strategii změnili a čeští hasiči byli nasazováni ihned a v nejrizikovějších částech regionu Attika. Nicméně z velitelsko-praktického hlediska to znamenalo, že klíčové bylo využít čas čekání na zásah co nejefektivněji. Další komplikací totiž byla samotná skladba českého modulu. V každé rotaci se tým skládal z příslušníků minimálně pěti organizačních složek HZS ČR – předurčené HZS krajů, ZÚ HZS ČR, specialistů z MV-generálního ředitelství HZS ČR a příslušníků SOŠ PO a VOŠ PO. Nešlo tedy o předem sehraný celek, ale o skupinu hasičů z různých prostředí, kteří se museli v krátkém čase sladit, přijmout skutečné role v modulu a respektovat nastavenou hierarchii bez ohledu na hodnostní či funkční postavení na domovském pracovišti. Tento proces sehrávání se ukázal jako klíčový a minimálně v případě druhé rotace byl všemi členy plně akceptován. Vytvoření funkčního a kompaktního modulu bylo možné jen díky místy až neobvykle intenzivní nadstandardní odborné přípravě, a to jak teoretické, tak především praktické, která probíhala nejen v areálu základny, ale i mimo ni, kdykoli to bylo možné. Příprava byla systematicky zaměřena na klíčové oblasti – formace a postupy sebezáchrany modulu při náhlém přechodu požární fronty, bojové rozvinutí jednotek v podmínkách rozsáhlého požáru na rozhraní mezi volnou přírodou a městským prostředím (WUI – Wildland-Urban Interface), zásady řízení zásahu v podmínkách improvizovaného velení při omezené koordinaci, nácvik nouzových postupů včetně vytváření improvizovaných ústupových cest, zřizování a provoz čerpacích stanovišť, efektivní komunikační řetězce a redundantní způsoby spojení, stejně jako zvládání mimořádných událostí v průběhu zásahu. Tento komplexní výcvik se ukázal jako nezbytný předpoklad nejen pro zvládnutí zásahů, ale i pro získání důvěry zahraničních partnerů.



Pro dosažení této týmové soudržnosti byl nastaven režim služby obdobný systému směn na stanicích HZS ČR. Klasický den na základně Nea Makri měl pevně nastavený režim. Den začínal kolem 07.00 hodin ranním nástupem (role call), kdy byl proveden briefing, kontrola zdravotního stavu a rozdělení na techniku, specifikace úkolů, analýza předpovědi počasí a stupně Fire Index – tedy indexu nebezpečí vzniku a šíření požáru. V návaznosti na to, přibližně od 8.00 hodin, následovala kontrola techniky a materiálu, doplnění vody a pohonných hmot a příprava CAS pro případný výjezd. Dopolední část dne (asi 9.00–12.00 hodin) byla vyhrazena pro odbornou přípravu – střídaly se bloky teorie (taktika zásahů, bezpečnostní postupy, práce se spojovou technikou, koordinace se zahraničními moduly) a praktické nácviky. Po obědě následoval krátký odpočinek, od 14.00 do 18.00 hodin se pak prováděly patroly rizikových oblastí nebo cvičné výjezdy, případně pokračoval výcvik v reálných terénech, kdy historicky vznikly a šířily se lesní požáry. Večerní část (asi 19.00–21.00 hodin) byla věnována údržbě techniky, fyzické přípravě a sportovní aktivitě, den uzavíral večerní briefing a debriefing s vyhodnocením činnosti, aktualizací informací o požární situaci v Řecku a zpracováním reportů pro MV-generální ředitelství HZS ČR a Koordinační centrum pro reakci na mimořádné události (EARCC – Emergency Response Coordination Centre).
Strategii zásahu na přírodní požáry v Řecku, konkrétní podobu zásahové činnosti i celkový význam mezinárodní pomoci přineseme v prosincovém čísle časopisu v druhé části článku.

plk. Ing. Richard FRANC, MBA, HZS Moravskoslezského kraje, foto por. Štěpán Komosný, DiS., HZS Jihomoravského kraje, archiv HZS Moravskoslezského kraje

vytisknout  e-mailem  X Corp.   Facebook