Časopis 112 ROČNÍK XXIV ČÍSLO 9/2025

Zásah při mimořádné události v Poličských strojírnách, a. s., v okresu Svitavy trval v celkovém součtu osm dní. Jednalo se o technickou závadu a zkrat na vytavovací peci munice v jednom z výrobních objektů. Mezi systémy včasné detekce lesních požárů jsou zastoupeny čtyři základní principy, a to satelitní systémy, bezpilotní letecké prostředky, bezdrátové senzorové sítě a kamerové systémy. Odborným seminářem ve Křtinách byla završena první etapa projektu WEDS. Ochrana obyvatelstva ve finském pojetí zahrnuje oblast záchranářství (boj s požáry, záchrana a pomoc při řešení mimořádných událostí nevojenského charakteru) a civilní obranu – ochranu v případě ozbrojeného konfliktu. Civilní obrana je pak společně s vojenskou obranou, obranou ekonomiky, informační obranou aj. součástí tzv. totální obrany (celospolečenské obrany) státu. V úterý 6. května 2025 se ve středočeských Neratovicích a zdejší zóně havarijního plánování stanovené v okolí chemických provozů SPOLANA a ORLEN Unipetrol Doprava 

Ochrana obyvatelstva ve finském pojetí zahrnuje oblast záchranářství (boj s požáry, záchrana a pomoc při řešení mimořádných událostí nevojenského charakteru) a civilní obranu – ochranu v případě ozbrojeného konfliktu. Civilní obrana je pak společně s vojenskou obranou, obranou ekonomiky, informační obranou aj. součástí tzv. totální obrany (celospolečenské obrany) státu. Nejde tedy pouze o úkol bezpečnostních složek či armády, ale o celospolečenský přístup hluboce zakořeněný v historických zkušenostech a v současné bezpečnostní kultuře země.

Finsko, zejména na základě zkušeností z 20. století, vybudovalo jednu z nejodolnějších společností v Evropě. Obyvatele Finska lze charakterizovat jako „pragmatické optimisty“, kteří věří v nejlepší, ale připravují se na nejhorší. Článek přibližuje finský model ochrany obyvatelstva v kontextu širšího konceptu totální obrany státu.

Základní informace o Finsku a kontext ochrany obyvatelstva

Finsko leží v severní Evropě a rozlohou (asi 338 tis. km²) se blíží velikosti Německa. Má však pouze okolo 5,5 milionu obyvatel. Hustota zalidnění je tedy velmi nízká a osídlení řídce rozptýlené. Na východě sousedí Finsko s Ruskem hranicí dlouhou přibližně 1 340 km – jde o jednu z nejdelších vnějších hranic Evropské unie. Na západě a jihu je země obklopena Baltským mořem (Botnickým a Finským zálivem). Hranice se Švédskem je převážně mořská, pevninská hranice je vymezena zejména podél řeky Tornionjoki. Na severu má kratší pevninskou hranici s Norskem.
Geografická poloha předurčuje, že Finsko je v zásobování životně důležitými komoditami fakticky závislé na námořní dopravě – až 90 % veškerého dovozu a vývozu je realizováno po moři [1]. I z tohoto důvodu je součástí národní strategie také zajištění bezpečnosti dodávek, na které dohlíží specializovaná vládní agentura pro nouzové zásobování spravující strategické státní rezervy potravin, paliv, léčiv aj. [2]. Kombinace rozlehlého území, řídkého osídlení a odkázanosti na vnější dodávky představuje pro Finsko nemalou výzvu z hlediska obrany i krizové připravenosti.
Dějiny Finska byly po staletí ovlivňovány jeho západními a východními sousedy – Švédskem a Ruskem. Finsko bylo součástí Švédska až do roku 1809, kdy v důsledku finské války mezi Švédskem a Ruskem bylo území Finska připojeno k carskému impériu. Po říjnové revoluci roku 1917 vyhlásilo Finsko nezávislost na Rusku a následně zde vypukla občanská válka. Na rozdíl od jiných částí Ruska byla občanská válka ve Finsku poměrně krátká, avšak velmi intenzivní (leden–květen 1918, zhruba 37 000 obětí). Vítěznou stranou se stali bílí, což zásadním způsobem ovlivnilo další směřování země v meziválečném období. [3]
Dalším zásadním dějinným milníkem s vlivem na vnímání bezpečnostní situace byla tzv. zimní válka (1939–1940), kdy Finsko čelilo sovětské invazi. Tato válka se později transformovala do tzv. války pokračovací, kdy Finsko bylo v boji proti Sovětskému svazu (SSSR) podporováno Německem (1941–1944). Pokračovací válka, byť selhala v sekundárním cíli – trvalém osvobození ztracených území, v tom primárním uspěla – zajistila Finsku jeho nezávislost a svobodu. V příštích letech sice bylo nutné přistoupit na určitou podřízenost vůči SSSR v zahraniční a v malé míře i vnitrostátní politice, nicméně Finsko vždy zůstalo svobodným a demokratickým státem, jehož svobodnou volbu zejména ve vnitrostátních otázkách SSSR do značné míry respektoval. [3]
Finsko tak bylo jediným spojencem Německa, který se nenechal na konci války SSSR „osvobodit“. Ztráty Rudé armády byly v důsledku zimní války a války pokračovací tak velké (odhadem 880 000 – 1 000 000 vojáků), že Stalin v úsilí o získání Finska již nepokračoval. Navíc komunistická strana ve Finsku byla bezvýznamnou silou, a tak nemohla vytvořit Stalinovu pátou kolonu, jako tomu bylo v jiných zemích. [3]
Traumatická zkušenost osamoceného boje proti mnohonásobné přesile vedla k přijetí doktríny totální obrany – obrany státu za účasti celé společnosti. Tato koncepce, zahrnující vedle ozbrojených sil i civilní složky státu a všechny občany, se stala základem finské bezpečnostní strategie. Po druhé světové válce Finsko nikdy nerezignovalo na udržování robustní obrany. Během studené války budovalo a modernizovalo také zázemí civilní obrany – vznikaly rozsáhlé státní hmotné rezervy (potravin, pohonných hmot, zdravotnického materiálu apod.) a masivní síť úkrytů. Finsko i v dobách relativního míru průběžně investovalo do připravenosti státu a obyvatelstva na případný konflikt a na rozdíl od většiny evropských zemí, včetně České republiky, s tímto nepřestalo ani po roce 1989, resp. v 90. letech 20. století.
Finské vládní analýzy nikdy zcela nevyloučily možnost ozbrojeného útoku na zemi. Finská ústava dokonce zakotvuje povinnost každého občana podílet se na obraně státu [4]. Pro muže to v praxi znamená brannou povinnost (základní vojenskou službu či civilní službu náhradní), ženy mohou nastoupit dobrovolně. Díky systému povinné vojenské služby má Finsko i přes malou populaci k dispozici obrovskou výcvikovou základnu pro mobilizaci – v případě potřeby může povolat až 280 000 vojáků první sestavy a celková mobilizační záloha činí kolem 870 000 osob [5].
V posledních letech se bezpečnostní situace Finska výrazně proměnila. Ruská agrese proti Ukrajině (2022) potvrdila oprávněnost finského konceptu „přípravy na nejhorší“ – hrozba ozbrojeného útoku ze strany Ruska není hypotetická. Tato situace vedla Finsko k historickému rozhodnutí opustit neutralitu a požádat o vstup do NATO, který byl završen v dubnu 2023. Finský systém totální obrany je v rámci NATO považován za jeden z nejvyspělejších a je dáván za vzor ostatním spojencům.
Strategické dokumenty Finska definují široké spektrum rizik od přírodních a člověkem způsobených katastrof přes kybernetické útoky, teroristické útoky až po ozbrojený konflikt. Praktickou realizaci této komplexní strategie kodifikuje Bezpečnostní strategie společnosti [6] – dokument pravidelně aktualizovaný finskou vládou (poslední revize byla přijata v lednu 2025). V této strategii jsou vymezeny kritické/vitální funkce státu a společnosti, jejichž udržení je nutné pro přežití a fungování země během krize. Naplňování strategie koordinuje Bezpečnostní výbor při Úřadu vlády, v němž jsou zastoupeny všechny resorty a klíčové instituce. Finsko tak má vytvořen rámec, který v míru propojuje aktéry napříč sektory a v době ohrožení umožní rychlou mobilizaci zdrojů celé společnosti.

Systém ochrany obyvatelstva

Obecná charakteristika systému

Organizace systému spadá primárně do působnosti Ministerstva vnitra (Sisäministeriö). To odpovídá za záchrannou službu (Pelastustoimi), pod kterou spadají všechny složky provádějící záchranné a likvidační práce, požární ochranu a další opatření ochrany obyvatelstva v mimořádných událostech. Záchranná služba zároveň zajišťuje i úkoly tradičně označované jako civilní obrana, tedy plánování a realizaci opatření na ochranu civilního obyvatelstva v době války. [7]
Propojení agend ochrany v míru a civilní obrany je zakotveno v jednotné legislativě. Stěžejním právním předpisem je zákon o záchranných službách (Pelastuslaki č. 379/2011) [8], který upravuje prevenci a řešení požárů a jiných nehod, organizaci záchranných prací a stanoví povinnosti orgánů i občanů v oblasti civilní ochrany. Tento zákon také obsahuje specifická ustanovení pro civilní obranu, například povinnost budovat a udržovat ochranné kryty. Vedle toho existují zvláštní zákony pro řízení státu za krizových stavů – zejména zákon o výjimečném stavu (Valmiuslaki č. 1552/2011) [9] a zákon o obraně (č. 551/2007) [10], které umožňují vládě v době ohrožení převzít kontrolu nad zdroji, ukládat pracovní povinnosti obyvatelstvu apod.

Aktéři systému ochrany obyvatelstva

Od roku 2021 je Finsko rozděleno do 21 záchranných regionů odpovědných za poskytování těchto služeb na svém území. Každý region má záchranný sbor, který zajišťuje pohotovost hasičů, zdravotnické záchranné služby a dalších složek pro zásah při mimořádných událostech. Záchranné sbory jsou financovány a spravovány na úrovni regionálních samospráv (tzv. dobrovolné svazky obcí; od roku 2023 převedeno na nově vzniklé správní kraje – Wellbeing counties), pod metodickým vedením Ministerstva vnitra. V každém záchranném regionu se nachází několik hasičských stanic, přičemž vedle profesionálních hasičů hraje významnou roli síť dobrovolných hasičských sborů (smluvních jednotek), zvláště v odlehlých oblastech. [11]
Pro přijímání tísňových volání a koordinaci výjezdů funguje jednotná linka 112. Provoz tísňového volání a vyrozumění zajišťuje Středisko tísňových volání s centrální dispečinkovou sítí, která je koncentrována do šesti operačních středisek pokrývajících celé území Finska. Koordinaci při rozsáhlejších krizích národního rozměru zajišťuje Národní koordinační centrum pro krizové řízení na Ministerstvu vnitra, které shromažďuje informace o hrozbách a incidentech, a v případě nutnosti aktivuje ústřední krizový štáb. Důležitým strategickým prvkem je zajištění, aby všechny úrovně řízení – od státní správy přes regiony až po obce – znaly své úkoly a postupy pro stav ohrožení. [12]
K důležitým partnerům veřejného sektoru patří ve Finsku nevládní organizace. Zvláštní roli hraje Finská národní záchranná asociace (Suomen Pelastusalan Keskusjärjestö – SPEK), která sdružuje desítky organizací a působí v oblasti osvěty, školení a podpory dobrovolných aktivit v požární ochraně a civilní připravenosti. [13] Ve spolupráci s úřady například propaguje koncept Home Preparedness – 72 h, organizuje soutěže a osvětové akce pro mládež (NOUHÄTÄ!), školí občany v první pomoci apod. Celkově se dá říci, že finský model propojuje státní, komunální, soukromý i občanský sektor – všichni mají své místo v plánování a realizaci opatření civilní ochrany.
Finský systém počítá s plynulým přechodem od mírové organizace do režimu obrany státu. Záchranné sbory mají zpracovány válečné operační plány. Plány počítají i s rozptýlením sil a prostředků do bezpečnějších oblastí – například přesunutím jednotek s technikou mimo místa, která by mohla být terčem úderů. Na válečné podmínky jsou připravováni i jednotliví členové záchranných složek. Osobní povinnost účastnit se civilní obrany je zakotvena zákonem a týká se například školených správců úkrytů apod. [8, 9].
Ve Finsku se také klade důraz na bezpečnost citlivých informací a ochranu záchranných složek před špionáží či infiltrací protivníkem. Tyto méně zjevné aspekty ukazují komplexní uvažování Finů. Připravenost zahrnuje i ochranu vlastních řad a prevence možného zneužití informací o fungování záchranného systému.
Pro plánování připravenosti využívá Finsko systematické posouzení rizik. Ministerstvo vnitra pravidelně zpracovává národní risk report, který mapuje hlavní hrozby a pravděpodobnost jejich realizace a slouží jako podklad pro plánování ochranných opatření. Zároveň každý záchranný region provádí vlastní regionální posouzení rizik, jež zohledňuje specifika dané oblasti (např. průmyslová zařízení, povodňové zóny, hustotu osídlení, blízkost hranic apod.). Tyto reporty se sdílejí mezi složkami a jsou průběžně aktualizovány. [14]

Vybraná opatření ochrany obyvatelstva

Varování

Varování je založeno na strategii využití všech možných komunikačních kanálů k co nejrychlejšímu doručení informace. Hlavním prvkem systému jsou sirény, a to stacionární i mobilní. Sirénami je reprodukován všeobecný varovný signál (kolísavý tón po dobu 1 minuty) nebo jiné signály podle povahy hrozby. Dále jsou využívána masmédia, zejména veřejnoprávní televize a rozhlas (Yle), které mají ze zákona povinnost odvysílat nouzové výstrahy a krizová hlášení vládních orgánů. Od roku 2017 funguje v zemi také speciální mobilní aplikace 112 Suomi – viz obr. 1 [15], kterou si do smartphonu stáhla již zhruba třetina obyvatel (přes 1,6 milionu uživatelů). Jejím prostřednictvím lze přijímat lokalizovaná varování a zároveň přímo volat na tísňovou linku 112 s automatickým předáním polohy volajícího. Na rozdíl od některých jiných evropských zemí však Finsko doposud nezavedlo systém Cell Broadcast (hromadného rozesílání textových varovných zpráv na všechny mobilní telefony v ohrožené oblasti), na jeho spuštění však pracuje. Důležitou roli hrají také sociální sítě a internetové portály, kde státní i obecní orgány zveřejňují varování a instrukce pro veřejnost. Celý systém varování je pravidelně testován, sirény se zkoušejí každou první pracovní středu v měsíci ve 12 hodin formou zkušebního tónu a obyvatelstvo je na jejich zvuk adaptováno.
Finský přístup klade důraz i na to, aby varování byla co nejsrozumitelnější a dostupná všem skupinám obyvatel. Úřady proto vydávají zprávy v úředních jazycích (finštině, švédštině), v angličtině a v případě potřeby i v jiných jazycích pro menšiny. Pro osoby se sluchovým postižením jsou informace zveřejňovány též textově a v televizi s titulky, případně ve znakové řeči. Varování vždy obsahuje údaje, kdo jej vydává, čeho se týká, koho se týká (území či skupiny) a jaké jednání se od veřejnosti požaduje.

Evakuace

Evakuace je standardním opatřením k ochraně životů a zdraví občanů. V případě situací nevojenského charakteru jde o běžné opatření, ať už se jedná o evakuaci objektovou či plošnou.
Pro případ ozbrojeného konfliktu se však nejedná o dominantní opatření. Finsko dlouhodobě preferuje řešení ochrany formou ukrytí na místě před hromadnými přesuny obyvatel. Tato strategie vychází z předpokladu, že díky husté síti úkrytů je většina populace schopna se ukrýt v dosahu svého bydliště či pracoviště. Organizovaná masová evakuace celých měst není ve finských plánech primárním scénářem. Například Helsinky nepočítají s evakuací všech svých obyvatel, ale připravují se spíše na možný příchod evakuovaných osob z jiných částí země (např. z příhraničních oblastí, které by byly zasaženy konfliktem dříve). Tím se Finsko liší od některých zemí (včetně ČSSR v minulosti), jež měly podrobné plány na rozptyl městského obyvatelstva na venkov. Současné finské přístupy vycházejí z toho, že moderní úkryty ve městech skýtají dostatečnou ochranu a chaotická evakuace milionových aglomerací by mohla napáchat více škody než užitku. Evakuace jako ochranné opatření pro případ ozbrojeného konfliktu je ve Finsku vyhrazena především pro zranitelné skupiny obyvatel. Předem jsou připraveny plány evakuace nemocnic, domovů seniorů apod., včetně zajištění jejich transportu a náhradního ubytování do bezpečnějších zón. Tyto plány se pravidelně aktualizují a jsou procvičovány.
Celkově lze konstatovat, že koncepce ukrytí má ve finské civilní obraně přednost a evakuace je až posledním řešením pro ty, které nelze účinně ochránit jinak.

Ukrytí

Obr.2 Filtroventilační zařízení soukromého krytu, technické zázemí, nouzový výlez

Budování a využívání úkrytů je pilířem finské civilní obrany, jedná se tedy o dominantní opatření ochrany před bezprostředními následky ozbrojeného konfliktu. Finsko je jediným státem v Evropě, který i po skončení studené války pokračuje ve výstavbě nových úkrytů a důsledně udržuje stávající kryty v připravenosti. Kapacity úkrytů ve Finsku pokrývají téměř 90 % populace – podle inventury Ministerstva vnitra z roku 2023 disponovala země celkem 50 500 úkryty civilní obrany s prostorem pro 4,8 milionu osob (Finsko má 5,5 milionu obyvatel). [16]
Úkryty lze dělit na soukromé a veřejné. Převážná většina (asi 85 %) jsou menší soukromé úkryty ze železobetonu umístěné v suterénech obytných domů či veřejných budov (viz obr. 2).
Zbytek tvoří velkokapacitní veřejné úkryty budované často ve skále, zejména pak ve velkých městech. Například v hlavním městě Helsinkách je cca 5 500 úkrytů (soukromých i veřejných) s celkovou kapacitou okolo 900 000 míst, což převyšuje počet obyvatel města. Helsinky navíc mají propracovaný systém podzemních prostor, které slouží v době míru jako podzemní parkoviště, stanice metra, sportovní haly, plavecké bazény či sklady, ale v případě krize se během 72 hodin mohou proměnit v plně funkční úkryty. Typickým příkladem je rozsáhlý kryt Merihaka v Helsinkách s kapacitou asi 6 000 osob, který je jinak využíván jako restaurace, sportovní centrum a parkoviště (viz obr. 3).
Finské kryty civilní ochrany jsou konstruovány tak, aby chránily před účinky výbuchů a tlakové vlny, před padajícími troskami, radiací a únikem chemických látek. Odolnost vůči průrazu je zajištěna masivními ocelovými vraty a vrstvenou betonovou konstrukcí. Moderní kryty mají obstát i proti jadernému spadu a zbraním hromadného ničení. Základní charakteristiky úkrytů civilní obrany jsou uvedeny v tab. 1.

Tab.1 Požadavky na úkryty civilní obrany

Povinnost budovat úkryty ukládá zákon č. 379 z roku 2011 [8]. Povinnost stavět kryty civilní obrany je celostátní. Podle zmíněného zákona musí být úkryt vybudován pro stavbu nebo soubor staveb na stejném pozemku nebo staveništi, pokud má podlahovou plochu alespoň 1 200 m² a je užíván jako trvalé bydlení nebo pracoviště, nebo je jinak trvale obsazen. Práh podlahové plochy pro průmyslové objekty je 1 500 m². Povinnost výstavby úkrytu je stanovena majiteli stavby, povinnost jeho udržování rovněž. Všechny úkryty musí být v případě potřeby do 72 h připraveny k příjmu osob. Podlahová plocha/osoba je 0,75 m², konkrétní technické atributy jednotlivých druhů úkrytů civilní obrany jsou definovány právními předpisy na úrovni nařízení a vyhlášek.
Přibližně 83 % finských krytů splňuje nejvyšší standard těsnosti a ochrany i proti chemickým a radiačním hrozbám. Státní požadavky jsou v tomto směru velmi přísné. Například v Helsinkách se starší úkryty postavené před rokem 1951 formálně nepovažují za dostatečně ochranné podle dnešní definice a nelze je započítat do krytové kapacity. Tímto způsobem stát zajišťuje, že evidovaných zhruba 50 000 úkrytů skutečně odpovídá použitelným úkrytům pro krizové situace. Jejich kvalitu a připravenost prověřují pravidelné inspekce, kdy každých deset let musí majitelé nechat provést odbornou kontrolu a případně zajistit opravy. Pokud jde o správu krytů v krizi, v každém větším objektu jsou určeny proškolené osoby (správci krytu), které v případě spuštění poplachu zajistí otevření krytu, jeho vybavení a organizaci ukrývaných osob a spolupracují se záchrannými složkami.

Obr.3 Využití krytu Merihaka pro parkování vozidel

Nouzové přežití a soběstačnost obyvatelstva a klíčových aktérů systému

Schopnost obyvatelstva přežít nouzové situace po určitou dobu vlastními silami je klíčovou součástí finského modelu. Úřady otevřeně informují veřejnost, že každý by měl být schopen vydržet alespoň 72 hodin bez vnější pomoci státních složek (s výjimkou nejzranitelnějších osob). Tento koncept 72 hodin představuje minimální dobu, po kterou by si domácnosti měly dokázat samostatně zajistit základní potřeby – zejména pitnou vodu, trvanlivé potraviny, teplo, osvětlení, léky a první pomoc, komunikaci a případně přístřeší. Doporučení je propagováno prostřednictvím kontinuální informační kampaně napříč různými kanály: v televizi, rozhlase, na oficiálních webech, sociálních sítích i v tištěných příručkách (nejsou plošně distribuovány do všech domácností, jako je tomu např. v případě Švédska).
Samotný stát se připravuje na delší výpadky kritické infrastruktury. Záchranné složky (hasiči) jsou trénovány a vybaveny k tomu, aby fungovaly dva až tři týdny i při výpadku elektřiny, vody nebo dodávek paliv. Každý záchranný sbor má například vlastní generátory elektrické energie, zásobu pohonných hmot pro vozidla, nouzové zásoby balené vody a trvanlivých potravin (včetně sušených jídel) pro své příslušníky apod. V některých hasičských stanicích jsou instalovány solární panely a záložní zdroje vody – studny. Podobně nemocnice a další kritická zařízení mají povinnost držet několikadenní až týdenní nouzové zásoby a záložní zdroje energie.
Zvláštní důraz klade Finsko na zabezpečení dodávek potravin a vody. Kromě státních rezerv existují plány na řízenou distribuci potravin na příděly, pokud by narušení dodavatelských řetězců bylo delší. V rámci přípravy na dlouhodobé krize (např. válku) se provádějí cvičení potravinové soběstačnosti, kdy se testuje schopnost místních producentů a distribučních sítí zásobovat obyvatele základními potravinami bez dovozu. Rovněž je legislativně zajištěno přednostní zásobování nemocnic, záchranných složek a ozbrojených sil. Celkově lze říct, že finská strategie nouzového přežití stojí na dvou pilířích: jednak připravenosti jednotlivců postarat se o sebe a své blízké po omezenou dobu (řádově dny), jednak schopnosti státu zajistit fungování kritických systémů a základní zásobování obyvatel i v extrémních situacích (řádově týdny až měsíce).

Informování a zapojení veřejnosti

Pro úspěch jakéhokoliv systému ochrany obyvatel je klíčová informovanost a aktivní spoluúčast veřejnosti. Finský přístup vyniká v tom, jak systematicky zapojuje občany. Jak již bylo uvedeno, všichni jsou motivováni k udržování vlastních nouzových zásob na 72 hodin a jsou obeznámeni s varovnými signály a postupy při různých typech ohrožení. Toto povědomí je výsledkem dlouhodobé komunikační strategie státních orgánů i nevládních iniciativ.
Finsko realizuje nepřetržitou informační kampaň o krizové připravenosti. Ministerstvo vnitra provozuje oficiální portál 72hours.fi, kde jsou ke stažení příručky k domácí přípravě v několika jazycích.
Každoročně v zimním období (před začátkem „bouřkové sezóny“) probíhá mediální kampaň připomínající zásady chování při dlouhém výpadku proudu a vytápění. Školy zařazují do výuky základy první pomoci a orientace v krizových situacích. Program NOUHÄTÄ! [17], organizovaný asociací SPEK, je celostátní soutěž pro žáky středních škol v dovednostech sebeochrany a poskytování pomoci. Tato soutěž probíhá ve více kolech, je společenskou událostí a těší se prestiži, čímž pomáhá vychovávat mladou generaci k odpovědnosti za vlastní bezpečnost.
Finská vláda a úřady obecně razí politiku otevřené komunikace o rizicích. Obyvatelstvu jsou na rovinu sdělovány i nepříjemné informace – např. že země čelí potenciální vojenské hrozbě ze strany Ruska, že nelze vyloučit ani použití jaderných zbraní, nebo že by v krizi mohl nastat nedostatek některých surovin. Cílem je však nevyděsit, ale motivovat veřejnost k přípravě. Díky důvěře občanů ve státní vedení a tradici konsenzu je komunikace efektivní. Například požadavek 72hodinové soběstačnosti je většinově přijímán jako rozumný a odpovědný. Lidé chápou, že stát sám nezvládne okamžitě pomoci všem a že jejich vlastní příprava zvyšuje šanci celé komunity krizí projít.
Důležitým aspektem informování veřejnosti je ukázat lidem, jak se mohou sami zapojit. Finsko má propracovaný systém dobrovolných pohotovostních jednotek (Červený kříž, dobrovolní hasiči apod.), do nichž se mohou občané hlásit a být proškoleni. Stát tyto aktivity podporuje finančně i materiálně. Tím lidé získávají pocit užitečnosti a současně se prohlubuje jejich znalost krizových postupů. Při katastrofách pak dobrovolníci asistují profesionálům.
Finský model informování a zapojení veřejnosti vedl k vytvoření kultury připravenosti, která je v Evropě unikátní. Finové jsou obecně dobře obeznámeni s tím, kam se schovat při leteckém poplachu, co si zabalit do evakuačního zavazadla nebo jak získat vodu v době blackoutu. To zvyšuje psychologickou odolnost populace. Lidé méně panikaří a více důvěřují opatřením úřadů, protože vědí, že se pro jejich bezpečnost dělá maximum.

Závěr

Pozitivní zkušenosti finského přístupu k ochraně obyvatelstva přitahují pozornost i v zahraničí. NATO i Evropská unie (EU) studují finský přístup jako možnou inspiraci pro posílení odolnosti dalších států. Například Evropská komise pověřila bývalého finského prezidenta Sauli Niinistö zpracováním zprávy o zlepšení civilní a vojenské připravenosti v EU, přičemž řada doporučení uvedených v reportu byla transformována do nové Strategie unie připravenosti (např. důraz na strategické zásoby, zapojení občanů, propojování veřejného a soukromého sektoru) Finský systém se tak stává měřítkem, s nímž ostatní země srovnávají svou vlastní připravenost.
Finsko vybudovalo komplexní a důkladně promyšlený systém, který vychází z historických lekcí, využívá moderní technologie a spoléhá na aktivní účast občanů. Díky důrazu na prevenci, detailnímu plánování a propojení všech úrovní řízení patří finská společnost k nejodolnějším vůči krizím v Evropě. V současné době zvýšených bezpečnostních hrozeb finský model představuje cennou inspiraci pro ostatní státy, včetně České republiky, které hledají efektivní způsoby ochrany svého obyvatelstva.

plk. Mgr. et Mgr. František PAULUS, Ph.D., MBA, Institut ochrany obyvatelstva, foto archiv autora

Seznam použitých zdrojů

1. How did the Finnish maritime transport volumes look like in 2024?. [online]. [cit. 07. 04. 2025]. Dostupné z: https://ullatapaninen.net/2025/02/26/how-did-the-finnish-maritime-transport-volumes-look-like-in-2024/ 
2. The National Emergency Supply Agency. [online]. [cit. 07. 04. 2025]. Dostupné z: https://www.huoltovarmuuskeskus.fi/en/organisation/the-national-emergency-supply-agency 
3. Kauko Pirinen, Eino Jutikkala: Dějiny Finska. 2001, 408 s. ISBN: 80-7106-406-8.
4. The Constitution of Finland. [online]. [cit. 07. 04. 2025]. https://www.finlex.fi/api/media/statute-foreign-language-translation/240375/mainPdf/main.pdf?timestamp=1999-06-11T00%3A00%3A00.000Z
5. Defense Capability – the Secret of Finnish Happiness. [online]. [cit. 07. 04. 2025]. Dostupné z: https://www.ethikundmilitaer.de/en/magazine-datenbank/detail/02-2024/article/defense-capability-the-secret-of-finnish-happiness#:~:text=Following%20the%20end%20of%20the,do%20so%20at%20the%20frontlines
6. Security Strategy for Society. [online]. [cit. 07. 04. 2025]. Dostupné z: https://turvallisuuskomitea.fi/en/security-strategy-for-society/
7. Ministry of Interior. [online]. [cit. 07. 04. 2025]. Dostupné z: https://intermin.fi/en/frontpage
8. Rescue Act. [online]. [cit. 07. 04. 2025]. Dostupné z: https://natlex.ilo.org/dyn/natlex2/r/natlex/fe/details?p3_isn=112378
9. Emergency Powers Act. [online]. [cit. 07. 04. 2025]. Dostupné z: https://finlex.fi/api/media/statute-foreign-language-translation/116425/mainPdf/main.pdf?timestamp=2011-12-29T00%3A00%3A00.000Z
10. Act on the Defence Forces. [online]. [cit. 07. 04. 2025]. Dostupné z: https://finlex.fi/en/legislation/translations/2007/eng/551
11. Emergency response centres receive emergency calls. [online]. [cit. 07. 04. 2025]. Dostupné z: https://intermin.fi/en/emergency-response/emergency-response-centres
12. Wellbeing services counties. [online]. [cit. 07. 04. 2025]. Dostupné z: https://www.suomi.fi/citizen/rights-and-obligations/digital-support-and-administrative-services/guide/how-finlands-public-administration-works/wellbeing-services-county
13. SPEK. [online]. [cit. 07. 04. 2025]. Dostupné z: https://www.spek.fi/en/
14. National risk assessment. [online]. [cit. 07. 04. 2025]. Dostupné z: https://intermin.fi/en/rescue-services/preparedness/national-risk-assessment
15. 112 Suomi mobile app. [online]. [cit. 07. 04. 2025]. Dostupné z: https://112.fi/en/112-suomi-application
16. Civil defence shelters would be used during military threat. [online]. [cit. 07. 04. 2025]. Dostupné z: https://intermin.fi/en/rescue-services/preparedness/civil-defence-shelters
17. The NouHätä! Campaign. [online]. [cit. 07. 04. 2025]. Dostupné z: https://nouhata.fi/en/

vytisknout  e-mailem  X Corp.   Facebook