Časopis 112 ROČNÍK XXIV ČÍSLO 5/2025

Některá průmyslová odvětví používají benzen k výrobě dalších chemických látek, které se používají k výrobě plastů, pryskyřic, nylonu a syntetických vláken. Má však řadu nebezpečných vlastností, které můžeme dělit na dvě hlavní skupiny, nebezpečí biologická a fyzikální. Ta pak mohou být zesilována, ale někdy i zeslabována okolnostmi, ve kterých se benzen nachází, což se ukázalo také při havárii a požáru v Hustopečích a po ní. Neocenitelným pomocníkem při mimořádných událostech, které vyžadují vyhledání a záchranu osob ze sutin zřícených objektů či budov jsou speciálně vycvičení záchranářští psi. V čísle přinášíme druhou část rozhovoru se záchranářskými kynology. Ve středu 5. března 2025 byl předložen k projednání na 87. schůzi Výboru pro civilní nouzové plánovaní materiál „Zpráva o činnosti v oblasti civilní nouzové připravenosti a odolnosti NATO za rok 2024“. Na podzim loňského roku proběhlo v prostorech Státního ústavu jaderné, chemické a biologické ochrany, v. v. i., v Kamenné velké 

Benzen je základní aromatický uhlovodík, obsahující jedno tzv. aromatické jádro tvořené šesti uhlíky, benzen obsahuje navíc šest atomů vodíku. Benzen je bezbarvá nebo nažloutlá, silně těkavá a vysoce hořlavá kapalina a vzniká při řadě procesů, nejčastěji pyrolytických, a přestože je toxický a hořlavý, je díky své dostupnosti a chemické reaktivitě široce používán v průmyslu.

Nebezpečné vlastnosti benzenu

Benzen se používá často. Podle množství patří mezi opakovaně vyráběné chemické látky. Některá průmyslová odvětví používají benzen k výrobě dalších chemických látek, které se používají k výrobě plastů, pryskyřic, nylonu a syntetických vláken. Používá se také k výrobě čisticích prostředků, léků, barviv, některých druhů maziv, pesticidů a pryže. Má však řadu nebezpečných vlastností, které můžeme dělit na dvě hlavní skupiny, nebezpečí biologická a fyzikální. Ta pak mohou být zesilována, ale někdy i zeslabována okolnostmi, ve kterých se benzen nachází, což se ukázalo také při havárii a požáru v Hustopečích a po ní.

Tab. 1 Klasifikace benzenu podle globálně harmonizovaného systému klasifikace a označování chemikálií (GHS)

Biologická nebezpečí samotného benzenu

Benzen působí na živé organismy tak, že způsobuje, že buňky nepracují správně.
Může například způsobit, že kostní dřeň neprodukuje dostatečné množství červených krvinek. To může vést k anémii. Může také poškodit imunitní systém tím, že mění hladinu protilátek v krvi a způsobuje úbytek bílých krvinek.

Rizika z akutní expozice

Míra otravy benzenem závisí na množství, způsobu, jakým byl člověk exponován, a na tom, zda jednorázově nebo opakovaně, jak dlouho a jak intenzivně. Záleží také na věku osoby a zdravotních potížích, které může mít.
Akutní příznaky se mohou projevit během několika minut až několika hodin.
Jedná se v případě vdechnutí par o:

• ospalost a závratě,
• rychlý nebo nepravidelný srdeční tep,
• bolesti hlavy,
• třes,
• zmatenost,
• bezvědomí,
• při velmi vysokých hladinách může nastat i smrt.

Při požití:

• zvracení nebo podráždění žaludku,
• závratě,
• ospalost,
• křeče (nekontrolovaný svalový třes),
• rychlý nebo nepravidelný srdeční tep,
• smrt (při velmi vysokých hladinách).

Produkt je klasifikován jako nebezpečný při vdechnutí. Znamená to, že při požití a následném zvracení hrozí riziko vniknutí do plic a nebezpečí chemické pneumonie (zánětu plic), které může být smrtelné.
Pokud se benzen dostane do očí, na kůži nebo do plic, může způsobit podráždění.

Dlouhodobé účinky na zdraví

Krev

Dlouhodobá expozice benzenu, tedy expozice trvající rok a déle, může mít vliv na krev. Benzen má škodlivé účinky na kostní dřeň a může způsobit úbytek červených krvinek, což vede k anémii. Může také způsobit nadměrné krvácení a ovlivnit imunitní systém, čímž se zvyšuje možnost infekce.

Kosti

Studie na zvířatech prokázaly nízkou porodní hmotnost, pozdní tvorbu kostí a poškození kostní dřeně, pokud březí zvířata dýchala benzen.

Plodnost

Některé ženy, které po mnoho měsíců dýchaly vysoké hladiny benzenu, měly nepravidelnou menstruaci. U některých žen došlo také ke zmenšení velikosti vaječníků. Není známo, zda expozice benzenu ovlivňuje vyvíjející se plod u těhotných žen nebo plodnost u mužů.

Rakovina

Benzen je IARC (Mezinárodní komise pro výzkum rakoviny) zařazen od roku 1982 do skupiny karcinogenity 1, což znamená „prokázaný lidský karcinogen“, a v roce 2018 byla IARC v monografii 120 Benzene tato klasifikace potvrzena.  Klasifikace byla založena na dostatečných důkazech o souvislosti mezi expozicí benzenu a rizikem akutní myeloidní leukemie (AML) a/nebo akutní non-lymfocytární leukémie (ANLL). Tento závěr byl podpořen několika profesními kohortovými studiemi, které odhalily vztah mezi expozicí a odezvou.
U lidí existuje dostatek důkazů o karcinogenitě benzenu. Benzen způsobuje akutní myeloidní leukémii u dospělých. Pozitivní souvislosti byly pozorovány u non-Hodgkinova lymfomu, chronické lymfoidní leukémie, mnohočetného myelomu, chronické myeloidní leukémie a rakoviny plic.
Onemocnění může propuknout po letech latence po přerušení expozice.

Zařazení mezi látky vzbuzující zvlášť velké obavy

Benzen není identifikován jako látka PBT (P-persistentní, B-bioakumulující, T-toxický) ani jako látka vPvB (vP-vysoce persistentní, vB-vysoce bioakumulující). Látka tak není zařazena do kandidátského seznamu podle čl. 59 (odst. 1) nařízení REACH. 

Fyzikální nebezpečí benzenu

Kapalina se rychle odpařuje, její páry jsou lehce zápalné a se vzduchem tvoří výbušné směsi. Páry jsou těžší než vzduch, proto se hromadí a šíří při zemi a v případě náhodného úniku mohou i ve větší vzdálenosti od zdroje úniku způsobit po iniciaci hoření nebo výbuch. Nebezpečí výbuchu a následného hoření proto hrozí i v případě úniku produktu do kanalizace.
Ve vodě se benzen jen málo rozpouští, plave na hladině a nad vodní hladinou; s plovoucí fází benzenu tak mohou vznikat výbušné směsi se vzduchem.

Fyzikální vlastnosti benzenu  

Tab. 2 Fyzikální vlastnosti benzenu

Z fyzikálních vlastností benzenu vyplývají určitá specifika, která mohou vyvolat neočekávaná rizika. Jedním z nich je, že se benzen velmi snadno vypařuje, a to nejen z kapaliny, ale i z tuhé fáze v případě zmrznutí (sublimuje). Bod vzplanutí je tak nižší než bod tuhnutí/tání. Rychlost odpařování také zhoršuje podmínky hoření, zvyšuje nebezpečí výbuchu a ohrožuje bezpečnost zasahujících jednotek. Nízká viskozita produktu vyvolává riziko při vdechnutí. Splňuje kritéria pro klasifikaci nebezpečnosti při vdechnutí (H 304).
Zvláštní kapitolou je rozpustnost benzenu ve vodě a s ní související rovnováhy. I když rozpustnost není velká (0,188 % hmot.), benzen není ve vodě nerozpustný. To vede ke dvěma problémům s bezpečností.
V prvé řadě se ve styku s vodou do ní část benzenu rozpouští a pohybuje se s vodní masou, nikoli pouze po povrchu. To vede k omezené účinnosti norných stěn na hladině, protože ty zachycují pouze plovoucí fázi, rozpuštěný nebo emulgovaný benzen podtéká pod nornou stěnou. Zároveň se také zvyšuje mobilita benzenu v podzemních i povrchových vodách. A za druhé, ačkoliv je rozpustnost benzenu ve vodě malá, není zanedbatelná z hlediska hmotnostní bilance. Navíc, protože se jedná o rovnováhu mezi fázemi (vodný roztok a čistý benzen), musí platit také další rovnováhy včetně Henryho zákona (rozpustnost plynů ve vodě), a tak rovnovážný tlak par benzenu nad vodou nasycenou benzenem je stejný jako tlak par benzenu nad kapalným benzenem. Vypadá to sice paradoxně, ale nad vodou s rozpuštěnými 0,188 % (hm.) benzenu je rovnovážná koncentrace par benzenu až 10 % obj. To sice přináší výhodu relativně snadného odstranění benzenu z kontaminované vody odvětráním (stripingem), ale přináší záludné riziko, že nad roztokem benzenu, který nikdy neprojevuje bod vzplanutí při standardních testech, se může vytvořit výbušná atmosféra. To bylo v případě Hustopečí prokázáno experimentálně – nad hladinou kontaminované vody v IBC kontejneru při dekontaminaci, bez přítomnosti jakékoli uhlovodíkové fáze, byla v rámci návštěvy lokality 3. dubna 2025 naměřena explozivní atmosféra.
Historické zkušenosti ukazují, že riziko výbuchu atmosféry nad vodným roztokem benzenu bývá podceňováno právě kvůli absenci bodu vzplanutí vodného roztoku benzenu v testech. Takovým případem byla i exploze zásobníku odpadních vod v koksovně Šverma v Ostravě 9. dubna 2009, kde došlo k úmrtí dvou pracovníků. Následky exploze jsou na obr. 1.

Obr. 1 Následky exploze par nad nehořlavým roztokem benzenu

Nebezpečí vznikající při požáru benzenu

Při požáru benzenu vznikají standardní rizika jako při každém masivním požáru hořlavých kapalin, tedy sálavé teplo, zplodiny hoření a nebezpečí úniku kapalin, v nejhorším případě hořících a mimo kontrolovanou plochu. Vzhledem ke specifickým vlastnostem benzenu se však objevují další charakteristické projevy, a to z hlediska bezpečnosti hlavně tyto tři:

1. Uvolnění velkého množství tuhých částic – sazí

Velké požáry kapalných uhlovodíků probíhají v režimu nedokonalého spalování, protože rychlost odpařování kapaliny je podstatně větší než schopnost vzdušného kyslíku se k odpařeným a zahřátým parám difúzí a mísením dostat. Proto jsou doprovázeny vznikem velkého množství sazí, vznikajících pyrolýzou a nedokonalým spalováním uhlovodíků.  Vznik sazí, které jsou ve své struktuře více či méně deformovaný grafit nebo amorfní uhlík, je v případě hoření benzenu výrazně podporován strukturou benzenu, jak ukazuje obr. 2.

Obr. 2 Benzenové jádro jako stavební prvek grafitu a sazí

Při hoření dochází prioritně k reakci vodíkových atomů benzenu s kyslíkem (vodík má ke kyslíku větší afinitu), aromatická jádra benzenu se tak seskládají do kompaktní šestiúhelníkové struktury, částečně ve formě deformovaného grafitu, částečně jako amorfní („beztvarý“) uhlík, a vzniknou saze, které mohou v oblastech požáru s dostatkem kyslíku dohořívat.
Velikost vznikajících částic sazí naneštěstí často odpovídá velikosti PM₁₀ nebo PM_2,5,  tedy částicím způsobujícím velké zdravotní dopady. Masivní požáry tak způsobují kontaminaci ovzduší těmito částicemi, jimž se v současnosti připisují kritické dopady na zdraví obyvatel, hlavně zranitelných skupin, jako jsou nemocní s plicními nebo srdečními komplikacemi, děti a vyšší věková kategorie. Dosah velkých požárů a jejich zdravotních dopadů, vyvolaných hlavně částicemi, je velký. Při požárech ropných polí při válce v Zálivu došla kontaminace až do Bulharska, Rumunska a Ukrajiny, požár v Buncefieldu v UK (2005) kontaminoval nejen Londýn, ale i severní Francii.
Odhady vytvořené v rámci studie požáru v Buncefieldu uvádějí, že až 17 % organického uhlíku se transformovalo na částice PM₁₀ a více než polovina z toho na škodlivější PM_2,5.
V případě požáru benzenu jako v Hustopečích lze vzhledem ke shora uvedenému předpokládat, že stupeň konverze bude ještě horší než u běžných ropných produktů. Částice uhlíku vznikající při požáru tak jsou významnou hrozbou pro zdraví zasažených obyvatel.

2. Vznik specifických škodlivin.

Kromě oxidu uhelnatého a oxidů dusíku také polyaromatických uhlovodíků (PAU, PAH). Z aromatického benzenu vznikají snadno a v podstatě se jedná o meziprodukty při vzniku sazí s grafitickou strukturou.
Jak ukazuje obr. 3, PAU snadno vznikají z aromatických jader benzenu jejich „seskládáním“.

Obr. 3 Transformace benzenu na PAU

Polyaromatické uhlovodíky patří mezi prioritní polutanty a mnohé z nich jsou mutagenní nebo karcinogenní. Typickým zástupcem této kategorie je benzo-a-pyren, který byl identifikován jako karcinogen již počátkem minulého století. 
Polyaromatické uhlovodíky mají, vzhledem ke své strukturní podobnosti, velkou afinitu k částicím sazí, a tak se na ně usazují. Okolí požáru, hlavně vzdálenější ve směru větru, je tak kontaminací PAU ohrožováno a problémem je, že PAU mají tendenci v prostředí setrvávat a na rozdíl od svého prekurzoru benzenu patří mezi látky SHVC.

3. Rozpustnost ve vodě

To vede k jeho zvýšenému průniku do horninových struktur a mobilitě v půdě i vodě, tedy k ohrožování životního prostředí.
Situace může být ještě zkomplikována, když je k hašení použita pěna nebo obecně smáčedlo, tenzid, surfaktant (synonyma).
V určitém zjednodušení jsou tenzidy molekuly, které mají dva rozdílné konce, jeden polární a druhý nepolární. Obvykle to vypadá tak, že nepolární konec je tvořený uhlovodíkovým řetězem, který je nepolární („mastný“), a vazby mezi jeho atomy mají úplně rovnoměrně rozdělený náboj (nic tam není jinak nabité než zbytek), kdežto polární je funkční skupina s výrazně nerovnoměrně rozloženým nábojem, třeba kyselinová nebo aminová. Taková molekula pak může vypadat následovně:

Obr. 4 Tenzidy - obecná struktura, zjednodušený obrázek

Nepolární skupina odpuzuje vodu, je „mastná“, polární skupina vodu (která má kladný a záporný náboj také) přitahuje. Voda má ještě jednu významnou vlastnost, a to tu, že kromě jiného díky svým tzv. vodíkovým vazbám má velmi vysoké povrchové napětí. Výsledkem je, že máme-li nějaký povrch pokrytý nepolárním (hydrofilním, mastným) materiálem, tak voda, která je jím odpuzována, ho nedokáže uvolnit nebo se na něj „nalepit“. Smícháme-li nepolární kapalinu s vodou, velmi rychle se od sebe oddělí, protože se, díky velkému povrchovému napětí, snaží mít co nejmenší společnou plochu – odpuzují se.
Situace se ale změní, jestliže do vody přidáme tenzid (smáčedlo, povrchově aktivní látku). Ten se totiž už v malých koncentracích chová tak, že slouží jako „prostředník“ mezi polární vodou a nepolárním materiálem, je otočen polární stranou k vodě a nepolární k hydrofilnímu materiálu. To vypadá následovně: voda

Obr. 5 Proces smáčení anionaktivním tenzidem

Výsledkem pak je, že původně nesmáčivý povrch je dobře smáčen. Toto může být laicky dokumentováno tím, že lze mýdlem umýt z rukou mastnou špínu.
Pokud nepolární materiál je kapalný a dojde k mechanickému namáhání například mícháním nebo stříkáním, může se nepolární kapalina rozptýlit na drobné kapičky. Bez tenzidu se ale rychle opět spojí do velkých kapek a ty pak do vrstvy kapaliny oddělené od vody podle hesla „Pravda vyjde nahoru jako olej na vodu“. 
Jiná situace ale nastane, jestliže do směsi vody a nepolární kapaliny přidáme smáčedlo. Jednotlivé malé kapičky nepolární kapaliny, například benzenu, budou na povrchu obklopeny molekulami tenzidu s nepolárními konci k nepolární kapalině a polárními konci k polární vodě a kapičky tak budou stabilní. Spojovat se pak budou jen neochotně, a protože jsou maličké, viskozitou vody jen obtížně pronikají nahoru, aby „vyplavaly“, obdobně jak malé částice prachu ve vzduchu jen zvolna klesají (situaci znázorňuje obr. 6).

Obr. 6 Micely benzenu dispergované ve vodě s pěnidlem

Výsledkem je, že když máme hydrofobní kapalinu a smáčedlo důkladně rozmíchané ve vodě, udělá se nám emulze, tedy malé kapičky nepolární kapaliny obklopené tenzidy a rozptýlené ve vodě. A ta emulze se chová jako roztok, říká se jí také nepravý roztok, mísí se s vodou, teče tam, kam voda, a vůbec se chová dost podobně, jako by šlo o pravý roztok. Ale přesně vzato, v případě benzenu to znamená, že nestoupne jeho rozpustnost ve vodě, ale je v ní rozptýlen v maličkých, tenzidem stabilizovaných kapičkách, a proto se může rychle pohybovat horninovým prostředím i vodou, jako kdyby rozpuštěný byl.

Nebezpečí požáru benzenu a vedení požárního zásahu

Jak bylo uvedeno výše, požár benzenu vyvolává celou sérii nebezpečí: akutní toxicitu, karcinogenitu, škodlivost pro životní prostředí, tepelné účinky, kontaminaci půdy a vody, kontaminaci ovzduší částicemi samotnými a PAU na nich, nebezpečí výbuchu, nebezpečí tekoucího hořícího benzenu. Navíc, situace v Hustopečích byla komplikována dvěma faktory:

1. na rozdíl od požárů v průmyslových objektech zcela chyběly zpevněné plochy, záchytné jímky a také předem připravený havarijní plán,
2. s požárem takovéhoto rozsahu specifické hořlavé a toxické látky – benzenu – nebyly zkušenosti ani na globální úrovni, a tedy už vůbec ne v našich národních podmínkách.

Zasahující jednotky tak měly omezený přístup k detailním informacím a některé z nich jim ani nemohly být v dostupném čase k dispozici.

Zhodnocení taktiky zásahu z pohledu managementu rizik

Obr 7. Koncepce managementu rizik jako kombinace nebezpečí, expozice (přenosu nebezpečí) a zranitelnosti

Požár vlaku benzenu v Hustopečích svým charakterem plně odpovídá definici závažné chemické havárie, kde závažná havárie je definována jako událost, při které dojde k nekontrolovanému úniku, požáru nebo výbuchu nebezpečné látky, což má za následek vážné ohrožení zdraví lidí, zvířat, životního prostředí nebo majetku. Na této definici je významná právě nekontrolovatelnost, tedy událost se zpočátku vymyká kontrole a cílem zásahu je ji pod kontrolu dostat. Exaktně vzato se jedná o akutní management rizik, kdy zasahující jednotky mají za cíl co nejvíce, a v místě a čase dostupnými prostředky, omezit právě následky, tedy vážné ohrožení zdraví lidí, zvířat, životního prostředí nebo majetku. Přitom vychází z průběžné analýzy tří kritických informačních skupin:

• jaká nebezpečí dotyčná mimořádná událost vyvolává nebo může vyvolávat,
• jak může probíhat expozice, tedy jak se dostane nebezpečí tam, kde může škodit zranitelným objektům,
• co nebo kdo jsou zranitelné objekty.

Rozebereme-li různé formy nebezpečí uvedených v předchozích kapitolách, ukazují se jako klíčová rizika pro management zásahu:

1. ohrožení zasahujících jednotek teplem požáru nebo toxickými účinky benzenu při požáru,
2. ohrožení zasahujících jednotek explozí vagonu (roztržením cisterny) nebo mraku par benzenu,
3. ohrožení obyvatel v širším okolí částicemi sazí velikosti PM₁₀ a jejich kontaminací PAU v ovzduší,
4. kontaminace půdy a vegetace ve směru kouřové vlečky PAU (zóna ohrožení),
5. kontaminace půdy a podzemních vod (a následně povrchových vod) benzenem,
6. zhoršení ztráty majetku rozšířením požáru.

Při rozhodování o použitých postupech byly k dispozici v podstatě čtyři možné taktiky:

1. použití kompaktního proudu vody,
2. použití roztříštěného proudu vody; hašení s použitím letecké techniky při průletu nad požářištěm spadá do značné míry do této kategorie,
3. použití pěny,
4. vyhoření nebezpečné látky.

Každá z uvedených technik má své výhody a nevýhody.

Použití kompaktního proudu vody

Pozitivní stránkou je vysoká účinnost chlazení. Tato technika pomáhala zabránit rozšíření požáru na zbylé vagony a snížit vzájemný ohřev vagonů sousedním požárem, a tak i určitému domino efektu. Nevýhodou je to, že benzen je lehčí než voda, a tak je výkon hašení omezený, také dochází odtokem hasební vody ke kontaminaci podloží. To však bylo možno chápat tak, že uspořádání terénu neumožňovalo efektivně zachycovat hasební vody, ty však neodtékaly přímo do povrchových vod. Vznikla tak jistá časová rezerva k řešení problému, a to prvosledovými i druhosledovými jednotkami. Tato technika má také jen omezený dopad na šíření kontaminace na obyvatele a vzdálenější lokality po větru. Zasahující jednotky, pokud se vyhnou přímému kontaktu s benzenem a odtékající hasební vodou a nebudou se zdržovat na závětrné straně požáru, jsou jen málo ohrožovány toxickými účinky benzenu, protože rozsáhlý požár přisává při zemi vzduch, ten proudí k požáru a v něm stoupá vzhůru i se škodlivinami, které po ochlazení sedimentují nebo se rozptylují až k zemi ve střední a větší vzdálenosti od požáru. To je také důvod, proč prakticky nikdy nebyly naměřeny škodlivé koncentrace látek v blízkosti velkého požáru, ale často dále od něj.

Použití roztříštěného proudu vody a leteckých prostředků

Významnou výhodou této techniky je, že to byl jediný dostupný způsob, jak se pokusit omezit expozici obyvatel, půdy a vegetace spadem částic do přízemních vrstev atmosféry (dýchací zóna obyvatel) a na zem. Ve skutečnosti se jedná o to, že namísto přenosu ve vzduchu dispergovaných částic do větší vzdálenosti a expozici velkého počtu osob a plochy dojde ke stržení částic sazí s PAU k zemi a kontaminace zůstane na požářišti a v blízkém okolí, kde je možno ji kontrolovat a zvládnout.

Použití pěny

Je nejčastěji doporučovanou taktikou, vyžaduje však dostatek materiálu i techniky a neodstraňuje problém dálkového přenosu PM₁₀ a PAU. Má tu výhodu, že pěna je lehčí než benzen, a tak neklesá ke dnu jako voda samotná, vytváří však významnou nevýhodu tím, že disperguje benzen, vytváří nepravý roztok a zhoršuje tak podmínky pro dekontaminaci. Principiálně se tento postup používá v zařízeních chemického průmyslu, kde jsou jednak záchytné a havarijní jímky a jednak zpevněné plochy včetně kanalizačního systému. V případě požáru na volné ploše, kde je velký průsak do podloží, zákonitě dochází k uvedenému vytvoření emulze, a tedy ke spojení benzenu s hasební vodou, což má za důsledek průsak do spodních vod, jejich velkou kontaminaci a následně nemožnost čerpání čisté kapalné fáze benzenu, která v tomto případě nezůstane na povrchu vody, ale promísí se s ní.

Vyhoření nebezpečné látky

Je doporučováno některými autoritami, např. v USA, pro případy, kdy velké požáry nejde zvládat. V tomto případě je nutno počítat s nekontrolovatelným rozšířením toxických zplodin hoření na velkou vzdálenost a následně s možnými zásadními důsledky na zdraví osob i půdní fond (viz výše).

Z uvedených čtyř taktických řešení je zřejmé, že neexistuje univerzální řešení a každou z možností je nutno zasadit do časového průběhu zásahu – což je průzkum a prvotní zásah, hašení a ochranu vagonů, jež nebyly destruovány, ale některé z nich hořely, provedení opatření k šíření toxických zplodin hoření a v neposlední řadě opatření k ochraně osob na místě samotném a k řešení dekontaminace území za předpokladu, že již bezprostředně po havárii a před samotným zásahem se dostalo do půdy až 350 t benzenu vlivem destrukce 12 cisternových vagonů.

Závěr

Porovnáme-li rizika, která požár benzenu v Hustopečích vytvářel, a možnosti taktických postupů, je zřejmé, že při managementu zásahu byla snaha vybalancovat veškerá uvedená rizika s využitím všech čtyř taktických postupů, a to tak, aby celková suma všech škod byla co nejmenší a aby bylo využito dostupné techniky. Velení zásahu stálo před problémem, ke kterému mělo jen omezené informace, protože s konkrétním vedením zásahu v takto komplikovaných podmínkách v našich podmínkách zatím nebyly zkušenosti. Nastavení poměru intenzit technik a) až d) tak nebylo možno udělat jinak než kvalifikovaným odhadem, každá z nich však přispěla k omezení některého z rizik, ale k podpoření jiného problému, respektive zesílení jiné expozice.
Závěr, který z analýzy vyplývá, je takový, že v daných podmínkách bylo provedení zásahu odpovídající rizikům a možnostem za daného stavu poznání, je však nutno následně událost důkladně analyzovat z hlediska dopadů (např. analyzovat kontaminaci okolí po větru v době havárie) i z hlediska vybalancování potřeb a zranitelnosti zasažených skupin a zapracovat získané výsledky do budoucí taktické přípravy.

prof. RNDr. Pavel DANIHELKA, CSc., VŠB-Technická univerzita Ostrava, Ústav medicíny katastrof, Lékařská fakulta OU, foto archiv autora

vytisknout  e-mailem  X Corp.   Facebook