Ukrytí

Co je ukrytí?

Ukrytí je opatření, které obvykle navazuje na varování obyvatelstva a slouží k ochraně obyvatelstva v případě mimořádných událostí spojených zejména s únikem nebezpečných látek, popř. ochraně obyvatelstva v případě vojenského ohrožení.

Způsob a rozsah ochrany obyvatelstva ukrytím se stanoví plánem ukrytí.

Plán ukrytí obyvatelstva je součástí plánů konkrétních činností, které jsou obsaženy v havarijním plánu kraje a vnějším havarijním plánu.

Podrobnosti zajištění ukrytí obyvatelstva definuje zákon č. 239/2000 Sb., o integrovaném záchranném systému a o změně některých dalších zákonů, a vyhláška č. 380/2002 Sb., k přípravě a provádění úkolů ochrany obyvatelstva.

Odpovědnost za provedení ukrytí obyvatelstva

Podle § 15 odst. 2 zákona č. 239/2000 Sb., o integrovaném záchranném systému a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o IZS“), obecní úřad při výkonu státní správy za účelem zajištění připravenosti obce na mimořádné události a podílení se na provádění záchranných a likvidačních prací a na ochraně obyvatelstva mimo jiné zajišťuje varování, evakuaci a ukrytí osob před hrozícím nebezpečím. Obecní úřad také podle § 15 odst. 4 zákona o IZS seznamuje právnické a fyzické osoby v obci s charakterem možného ohrožení, s připravenými záchrannými a likvidačními pracemi a ochranou obyvatelstva. Za tímto účelem organizuje jejich školení.

Kromě obce je dána povinnost zajistit případné ukrytí svých zaměstnanců i některým právnickým nebo podnikajícím fyzickým osobám, a to na základě § 24 odst. 1 písm. b) zákona o IZS.

Hasičský záchranný sbor kraje na základě § 10 odst. 5 písm. i) zákona o IZS pro zabezpečení záchranných a likvidačních prací pouze vede evidenci a provádí kontrolu staveb civilní ochrany nebo staveb dotčených požadavky civilní ochrany v kraji.

Za stavebně-technický stav stálého úkrytu odpovídá jeho majitel, a to v souladu se zákonem o IZS, ale především také v souladu se zákonem č. 283/2021 Sb., stavební zákon (zejména § 167 definující povinnosti vlastníků staveb).

Ukrytí v České republice

V současnosti jsou k dispozici tyto typy zajištění ukrytí:

Improvizované ukrytí (tedy ukrytí s využitím přirozených ochranných vlastností staveb): pro mimořádné událostí v době míru i za stavu ohrožení státu nebo válečného stavu
Stálé úkryty: pro stav ohrožení státu a válečný stav
Improvizované úkryty: pro stav ohrožení státu a válečný stav

Improvizované ukrytí

Primárně se v České republice pro potřeby ukrytí obyvatel při řešení mimořádných událostí nebo krizových situací využívá ochranných vlastností budov (tzv. improvizované ukrytí).

Základním principem improvizovaného ukrytí je se co nejrychleji ukrýt v nejbližší vhodné budově nebo prostoru, popř. zvolit k ukrytí vhodnou místnost nebo prostor ve vlastním obydlí či na pracovišti.

Ochranné vlastnosti tohoto prostoru lze dále zesílit provedením vhodných úprav.

I v případě vojenského ohrožení je třeba se po zaznění varovného signálu „Všeobecná výstraha“ (Typ: MPGA | Velikost: 148.67 kB) co nejrychleji ukrýt v nejbližší budově, tunelu nebo metru, nebo zůstat ve stávající budově (domov, zaměstnání).

V budově je vhodné k ukrytí zvolit suterénní nebo sklepní prostory, popřípadě volit místnost v co nejnižším patře ve středu budovy.

Vždy je třeba držet se daleko od oken a dveří, sledovat informace zejména z hromadných sdělovacích prostředků a postupovat podle pokynů orgánů veřejné správy nebo zasahujících záchranářů.

Stálé úkryty

Stálé úkryty jsou pouze jednou z možností, kam se lze za stavu ohrožení státu nebo válečného stavu ukrýt. Mimo tyto stavy se s jejich využitím nepočítá. Důvodem je jejich malý počet, nerovnoměrné rozmístění a doba potřebná k jejich zpohotovení (dovybavení materiálem a technikou).

V České republice, stejně jako v naprosté většině jiných států, není a ani dříve nebylo zajištěno ukrytí ve stálých úkrytech pro většinu populace. Jedinou výjimku tvoří skandinávské státy a Švýcarsko, kde je úkrytový fond rozvíjen kontinuálně od druhé světové války a na jeho rozvoji se finančně podílí i investoři/majitelé staveb, neboť zde existuje obligatorní povinnost budovat úkryty zpravidla pro obytné budovy nad určitou podlahovou plochu (v případě Finska nad 1.200 m²). Budování úkrytů ve Švýcarsku, Švédsku a Finsku má navíc významné důvody v neutralitě těchto států (v důsledku napadení Ukrajiny ze strany Ruské federace Švédsko a Finsko ukončili svoji vojenskou neutralitu).

Stálé úkryty byly v České republice navrhovány a následně budovány zejména pro ochranu velitelských pracovišť a řídících struktur, k ochraně zaměstnanců strategicky důležitých provozů a dále také pro ochranu civilního obyvatelstva. Úkryty byly dimenzovány pro ochranu před účinky zbraní hromadného ničení za války a byly budovány především v období od 50. do 80. let 20. století. Budování úkrytů probíhalo v návaznosti na kategorizaci území republiky, kdy bylo území ČR rozděleno podle důležitosti a bylo provedeno vyhodnocení nejpravděpodobnějších míst, kde hrozí použití zbraní hromadného ničení. Proto jsou na území ČR stálé úkryty rozmístěny nerovnoměrně a nejvíce se jich nachází ve velkých městech či místech strategického významu z hlediska např. zachování průmyslové výroby.

Stálé úkryty lze rozdělit dle různých kritérií, přičemž jedním z nich je i rozdělení podle určení, tedy na stálé úkryty určené pro obyvatelstvo, pro žactvo anebo pro osazenstvo objektů (např. výrobních podniků). Úkryty určené pro obyvatelstvo jsou úkryty určené především pro trvale bydlící z blízkého okolí úkrytu, popřípadě občany, které by vyhlášený poplach zastihl v blízkosti daného úkrytu. Úkryty pro žactvo a osazenstvo objektů jsou určeny především pro osazenstva těchto objektů.

Do roku 1990 byla výstavba úkrytů podporována státem prostřednictvím účelových dotací. Po roce 1990 stát již neposkytoval finanční prostředky na výstavbu nových stálých úkrytů a provádělo se pouze dokončení výstavby již rozestavěných úkrytů a pokračovalo se v údržbě stávajícího úkrytového fondu. Maximální počet stálých úkrytů byl k dispozici v roce 1995, kdy bylo obyvatelstvo v průmyslových aglomeracích a hlavním městě Praze zabezpečeno úkryty přibližně na 10 % (v evidenci se v té době nacházelo 5.561 stálých úkrytů o kapacitě 1 018.415 osob). Nicméně při inventarizaci stálých úkrytů, která proběhla v letech 1996-1998 bylo zjištěno, že pouze 50,2 % z těchto stálých úkrytů je bez závad.

Za stav stálého úkrytu plně odpovídá majitel, a protože od devadesátých let 20. století není výstavba ani údržba úkrytů ze strany státu finančně podporována, počet stálých úkrytů v evidenci stále klesá - k 31. 12. 2025 v evidenci nachází 1.569 stálých úkrytů o kapacitě 316.811 osob, jsou tedy k dispozici stálé úkryty pro cca 3 % obyvatel. Úkryty jsou z evidence vyřazovány většinou na žádost majitele z důvodu nefunkčnosti technologických zařízení nebo špatného stavu úkrytu, které znemožňují jeho využití pro účely zajištění ukrytí obyvatelstva.

V případě potřeby by byla zahájena postupná aktivace stálých úkrytů, která zahrnuje kontrolu funkčnosti úkrytu, dovybavení úkrytu potřebnými technologiemi a materiálem a další nezbytné kroky vedoucí k uvedení stálého úkrytu do provozu.

Mapa České republiky s umístěním stálých úkrytů je k dispozici pod odkazem https://terinos.izscr.cz/client/. Po rozkliknutí jednotlivých úkrytů (červené tečky) se zobrazí i údaje o jejich kapacitě, odolnosti a určení.

Pro zobrazení rozmístění úkrytů na území hl. m. Prahy lze využít i mapu uveřejněnou na webových stránkách bezpečnostního portálu Magistrátu hl. m. Prahy pod odkazem https://bezpecnost.praha.eu/mapy/ukryti-a-sireny.

Improvizované úkryty

Improvizované úkryty doplňují systém stálých úkrytů a jejich využití je předpokládáno při stavu ohrožení státu, válečném stavu, zejména pokud kapacity stálých úkrytů nejsou dostatečné nebo nejsou na daném území k dispozici.

Improvizované úkryty se v případě potřeby budují zodolněním předem vytipovaných prostor.

Vybrání vhodného prostoru

Vhodný prostor je třeba vybrat v dostatečném předstihu. Měl by být v suterénu nebo ve sklepě ve střední části budovy, co nejvíce zapuštěný v okolním terénu. Zdi by měly být co nejtlustší. Světlá výška (od podlahy ke stropu) by měla být minimálně 2,3 m při dodržení minimální podchodné výšky (od podlahy k nejnižší části stropu, nebo potrubí pod stropem) 1,9 m.

Velikost prostoru by měla odpovídat předpokládanému počtu ukrývaných. Pro každou ukrývanou osobu je potřeba nejméně 1 - 3 m²podlahové plochy v prostoru s nuceným větráním a 3 - 5 m² podlahové plochy v prostoru bez větracího zařízení.

Dveře se musí otevírat směrem ven z úkrytu. Úkryt musí mít nejméně dva nouzové výlezy nebo jinou možnost úniku.

Prostor má být zvolen v blízkosti místa pobytu osob, které jej musí v případě ohrožení včas dosáhnout. Doporučená doběhová vzdálenost je 500 až 800 m. Při výběru vhodného prostoru je nutné dodržet bezpečnostní vzdálenosti od nebezpečných provozů a skladů nebezpečných látek.

Další podrobnosti k vytipování a zodolnění improvizovaných úkrytů lze nalézt např. v metodice Sebeochrana obyvatelstva ukrytím (Typ: PDF | Velikost: 960.60 kB) nebo v metodice zpracované Univerzitou obrany v rámci projektu bezpečnostního výzkumu „Plánování a evidence improvizovaných úkrytů (Typ: PDF | Velikost: 960.60 kB).