Prezidenti ČR a Arménie přijali hasiče nasazené po zemětřesení v Arménii

Záchranné a vyprošťovací práce po zemětřesení v Arménii byly jednou z nejnáročnějších a nejobtížnějších akcí v historii krajského útvaru Sboru požární ochrany. K této živelní pohromě došlo dne 7. prosince 1988 a pod zřícenými budovami zahynuly desetitisíce obyvatel. Z tehdejší ČSR byla 14. prosince vypravena skupina 78 příslušníků z vybraných požárních útvarů z Prahy, Brna, Českých Budějovic a Hradce Králové.

Z Jihočechů bylo do této skupiny zařazeno 10 příslušníků: Bedřich Vrkoč, Robert Jinšík, Vladimír Kolář, Vladimír Pražák, Miroslav Bureš, Ladislav Vrána, Pavel Šticha, Václav Podhola, Milan Hejduk a Jaromír Urban.

Deset dnů záchranářské práce v podmínkách značně ztížených mrazy, sněhovými vánicemi a neprůjezdností komunikací si vyžádalo maximální vypětí, obětavost a osobní statečnost všech zasahujících.

Setkání bylo připomenutím československé pomoci Arménii po ničivém zemětřesení ve Spitaku, Gjumri (Leninakan) a Vanadzoru (Kirovakan). Zemětřesení v Arménii zároveň vyvolalo v Československu mimořádnou vlnu solidarity. Vedle nasazení několika jednotek československých záchranářů z řad hasičů, zorganizovala skupina studentů kolem Šimona Pánka jednu z prvních velkých nezávislých humanitárních sbírek, díky níž bylo do Arménie dopraveno přes 50 tun pomoci. Tato iniciativa byla počátkem činnosti, z níž později vznikla organizace Člověk v tísni.

Pomoc po zemětřesení nebyla jen jednorázovou reakcí na katastrofu, ale významným příběhem česko-arménských vztahů odrážejících tradici českých záchranných a humanitárních misí a projevem solidarity nově vznikající občanské společnosti. Solidarita z roku 1988 přetrvává v českém působení v Arménii dodnes, a odráží se v řadě aktivit.

Akce propojila osobní vzpomínky bývalých českých záchranářů z řad hasičů, kteří zasahovali přímo na místě a také organizátorů humanitární sbírky.