Jednotné evropské tísňové číslo

V roce 1991 Rada Evropských společenství vydala rozhodnutí č. 91/396/EEC ze dne 29. července 1991 o zavedení jednotného evropského tísňového čísla. Stalo se tak především z důvodu usnadnění komunikace s tísňovými službami v rámci Evropské unie. Každý stát používá svá vlastní tísňová čísla, která cizinec mnohdy nezná a při zavolání má většinou jazykové problémy.
Na uvedeném čísle musí být zabezpečeno, že zpráva o mimořádné události bude přijata a bude zabezpečena příslušná reakce. Způsob zabezpečení a odbavení má být upraven tak, aby nejlépe odpovídal národní organizaci nouzových systémů.

Povinnost zavést jednotné evropské tísňové číslo byla uložena všem členským státům s tím, že do konce roku 1996 musí být ve všech státech plně funkční.

V souvislosti se snahou České republiky zapojit se do evropského integračního procesu byly také v ČR realizovány kroky
k zavedení jednotného evropského tísňového čísla jako jedné z podmínek členství v Evropské unii. Na základě rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu bylo uvolněno telefonní číslo 112, na kterém byla do roku 1998 provozována služba informace o přesném čase.

Realizace zavedení jednotného evropského tísňového čísla 112 v České republice proběhla na základě usnesení vlády
č. 391/2000 ze dne 19. dubna 2000, ve znění usnesení vlády č. 350/2002 ze dne 3. dubna 2002. Vybudováno bylo 14 center tísňové komunikace, jejichž testovací provoz byl ukončen v červnu 2004.