Historie výuky OČMU

Jednou z forem předávání informací z oblasti požární prevence, ochrany obyvatelstva a integrovaného záchranného systému dětem, žákům a studentům v rámci vzdělávacího systému je výuka ochrany člověka za běžných rizik a mimořádných událostí (OČMU) v mateřských, základních a středních školách. Tato výuka prošla velkou řadou změn.

V letech 1973 – 1989 se prakticky jednalo o výuku povinného předmětu „branná výchova“ (zákon č. 73/1973 Sb., o branné výchově; zrušeno zákonem 217/1991 Sb., o zrušení zákona o branné výchově). "Branná výchova je nedílnou součástí komunistické výchovy. Promítnutí tohoto teoretického principu socialistické branné výchovy do pedagogické praxe musí vést v první řadě k pochopení skutečnosti, že branná výchova má své pevné místo v celé struktuře naší výchovně-vzdělávací soustavy, na všech stupních škol, v oblasti školní i mimoškolní, ve vzdělávání dospělých i v zájmové činnosti" (I. Čapák - V. Pechánek: Branná výchova pro učitelské směry studia, 1986, s. 4).

Nedlouho po konci komunistického režimu v listopadu 1989 se začalo diskutovat o změnách ve školní výuce, která byla silně ideologicky zatížená. Více než pro jiné předměty to platilo pro brannou výchovu, jejíž další existence se ve změněných geopolitických podmínkách jevila jako zbytečná. V květnu 1991 proto byla zrušena a systém branné výchovy tak v podstatě zcela zanikl. Problematice přípravy občanů na mimořádné události a krizové situace ani např. první pomoci nebyla na školách nevěnována pozornost.

Po roce 1989 také došlo ke změně pohledu na problematiku civilní ochrany, resp. ochrany obyvatelstva. Pokud do roku 1989 vše řešil stát, v následujících letech, vzhledem k hlubokým společenským změnám, leží velký díl odpovědnosti za ochranu na každém občanovi. Bohužel, na rozdíl od nebezpečí války však běžná rizika ani mimořádné události ze života nezmizeli - naopak co do živelních katastrof se musela naše země od 90. let vyrovnávat s mnoha pohromami nevídaných rozměrů (zejména povodně a vichřice). Občané sice mají právo na pomoc státu, ale mají také povinnost a spoluodpovědnost za svoji ochranu. O to více stoupla potřeba systematicky připravovat občany na zvládání mimořádných událostí a jako nejefektivnější se jevila příprava přímo na školách.

Na základě těchto skutečností připravil koncem roku 1995 tehdejší Hlavní úřad civilní ochrany České republiky ve spolupráci s Výzkumným ústavem pedagogickým v Praze projekt na vybraných základních a středních školách s cílem ověřit, zda za současných učebních osnov lze některá témata týkající se OČMU vyučovat ve vybraných předmětech, aniž by se vytvářel samostatný předmět. Experiment probíhal v letech 1996 – 1997 ve třech etapách a zúčastnilo se ho celkem 71 základních a středních škol. Na jeho základě byl vydán Pokyn Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy (MŠMT) k začlenění tématiky OČMU do vzdělávacích programů (č.j. 34776/98-22 ze dne 4. května 1999; dále jen „pokyn MŠMT“), který byl zveřejněn ve Věstníku MŠMT (červen 1999, Sešit 6). K tomu vydalo ministerstvo vnitra – generální ředitelství Hasičského záchranného sboru ČR (MV-GŘ HZS ČR) pro potřebu učitelů metodickou příručku, která obsahuje podrobnější informace a doporučení k realizaci vzdělávání v předmětné oblasti. O rozvržení témat do výuky jednotlivých předmětů a stanovení konkrétních obsahů vzdělávání v jednotlivých ročnících a předmětech rozhodoval ředitel školy, který rovněž rozhodl o organizaci a formě praktického cvičení.

V roce 2000 byly přijaty dva důležité zákony, které dávaly nový právní rámec pro řešení krizových situací a ochranu obyvatelstva. Byl to zákon o integrovaném záchranném systému č. 239/2000 Sb. a zákon o krizovém řízení č. 240/2000 Sb. Na jejich základě přešly kompetence v oblasti ochrany obyvatelstva od ministerstva obrany na ministerstvo vnitra, resp. Hasičský záchranný sbor ČR, který začal spolupracovat na přípravě pedagogů v dané problematice.

Velkým impulzem k posílení problematiky OČMU ve školní výuce byly rozsáhlé povodně, které zasáhly ČR v srpnu 2002. Na základě usnesení vlády ČR ze dne 8. ledna 2003 č. 11, k přehledu vybraných problémů k prioritnímu řešení, které byly identifikovány v průběhu řešení této krizové situace, byl v součinnosti s ministerstvem vnitra aktualizován stávající pokyn MŠMT (č. j. 12 050/03-22 ze dne 4. března 2003) a dodatkem k učebním dokumentům „Ochrana člověka za mimořádných událostí“ (č. j. 13 586/03-22 ze dne 4. března 2003) byly doplněny platné učební texty. Podstatnou a novou věcí bylo, že podle aktualizovaného pokynu se do učebních dokumentů pro základní, střední a vyšší odborné školy a učebních dokumentů pro speciální školy zařadila tematika OČMU v rozsahu nejméně 6 vyučovacích hodin ročně v každém ročníku, a to na základě rozhodnutí ředitele samostatně, nebo v rámci souvisejících předmětů podle platných učebních dokumentů. Obsah byl zaměřen na ochranu osob před následky živelních pohrom včetně nezbytných dovedností (zásady chování při povodni, zemětřesení, velkých sesuvech půdy, sopečných výbuších, atmosférických poruchách, požáru, lavinovém nebezpečí), před následky úniku nebezpečných látek do životního prostředí včetně nezbytných dovedností (improvizovaná ochrana osob při úniku radioaktivních, chemických a biologických látek) a před následky použití nebo anonymní hrozbě použití výbušniny nebo nebezpečné látky (činnost při nálezu či obdržení podezřelého předmětu). K této tematice vydalo MV-GŘ HZS ČR metodickou příručku pro učitele, výukové filmy pro žáky a zajistilo jejich distribuci do každé základní a střední školy v ČR.

MŠMT v roce 2004 přijalo nový školský zákon č. 561/2004 Sb. a tím schválilo nové principy v politice pro vzdělávání žáků od 3 do 19 let. Nový zákon do vzdělávacího systému zavedl rámcové vzdělávací programy (RVP), které vymezují povinný obsah, rozsah a podmínky vzdělávání. Na základě RVP každá škola zpracovává svůj vlastní školní vzdělávací program, podle kterého se v dané škole uskutečňuje vzdělávání. Výuka bezpečnostních témat (tj. OČMU, ochrana zdraví, dopravní výchova a příprava občana k obraně státu) byla v RVP pojata průřezově a byla vyučována v rámci více vzdělávacích oblastí. Principem bylo, že daná problematika prostupovala celým procesem uvedeného vzdělávání. Od 1. září 2007 podle něj začaly vyučovat všechny základní školy v České republice v 1. a 6. ročnících.

Od 1. září 2009 začala všechna čtyřletá gymnázia a vyšší stupně víceletých gymnázií vyučovat podle školních vzdělávacích programů vytvořených dle RVP pro gymnázia nebo RVP pro gymnázia se sportovní přípravou.

RVP středního odborného vzdělávání byly vytvářeny postupně od roku 2007 do roku 2012. Pro každý obor vzdělání uvedený v Nařízení vlády o soustavě oborů vzdělání v základním, středním a vyšším odborném vzdělávání vydalo MŠMT samostatný RVP (celkem bylo vydáno 281 RVP). Školy jsou povinny postupovat podle vydaných RVP, tj. zpracovat školní vzdělávací program a zahájit výuku, nejpozději do dvou let od vydání příslušného RVP, a to s účinností od 1. ročníku.

V lednu 2013 byly schváleny upravené RVP pro základní vzdělávání. Tyto programy byly platné od školního roku 2013/2014, což znamenalo, že nejen školy musely reagovat na změnu úpravou svých školních vzdělávacích programů, ale zejména učitelé museli zvládat konkrétní realizaci ve vyučovacím procesu. V nově platných RVP pro základní vzdělávání došlo k širší specifikaci a rozpracování témat dopravní výchovy a také OČMU. Šíři problematiky deklaruje skutečnost, že z celkově devíti vzdělávacích oblastí se problematika OČMU dotýkala sedmi z nich (Cizí jazyk, Informační a komunikační technologie, Člověk a jeho svět, Člověk a společnost, Člověk a příroda, Člověk a zdraví, Člověk a svět práce). Učivo bylo rozšířeno, specifikováno a byly doplněny dílčí cíle vzdělávání. Pro učitele vznikla metodická příručka Podklady pro výuku témat ochrany člověka za běžných rizik a mimořádných událostí v základních školách.

Vedle začlenění problematiky do RVP bylo důležité zajistit i řádnou přípravu pedagogů. Tematika OČMU byla do studijních programů pedagogických fakult zařazena na základě Usnesení vlády České republiky ze dne 5. října 2011 č. 734 (ZDE (Typ: PDF | Velikost: 26.21 kB)). Prvním krokem bylo vytvoření společného vědomostního základu studentů (ZDE (Typ: PDF | Velikost: 149.17 kB)), aby byli schopni adekvátně reagovat při vzniku mimořádné události a ochránit tak sebe a svěřené děti. K rozšíření znalostí pro ty studenty, kteří by chtěli problematiku vyučovat, byly určeny navazující kurzy. Usnesení vlády však mělo pro Akreditační komisi, která posuzuje studijní programy vysokých škol, jen doporučující charakter. Zavedení problematiky OČMU do studijních základů proto nebylo závazné.

HZS ČR se aktivně zapojil do přípravy pedagogů a připravil a organizoval pro ně zdarma jednodenní kurz problematiky OČMU akreditovaný MŠMT (akreditace udělena od roku 2013), které byly začleněny do systému dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků. Jako neakreditované probíhali tyto kurzy již od roku 2001, byly realizovány (vyhlašovány) minimálně jednou ročně v každém kraji ČR. Účastníkům zde byla představena problematika OČMU, její konkrétní zařazení v RVP, dále doporučeny vhodné publikace, metodiky a učebnice, vhodné pomůcky k výuce a přiblížena práce s nimi, užitečné odkazy. Představeny byly také příklady dobré praxe a účastníci byli seznámeni s informacemi, jak se zachovat při povodních, nebo jiných mimořádných událostech (např. chemické havárii), které nejvíce ohrožují daný region. Absolventi tohoto sedmihodinového kurzu na závěr obdrželi osvědčení.

Druhým jednodenním bezplatným kurzem, který HZS ČR realizoval, byl kurz Příprava škol a školských zařízení na mimořádné události. Ten byl určen pro ředitele škol, management a další pedagogické pracovníky, kteří se podílejí nebo se budou podílet na zvládání mimořádných událostí či krizových situací ve školské praxi. V tomto kurzu získali účastníci praktické informace o tom, jak se při takových událostech správně zachovat, jak mimořádné události řešit ve školské praxi. Získali základní orientaci v právním prostředí a především základní průpravu pro přípravu školy a školského zařízení na mimořádné události a krizové situace. A to jak na ty obecně nejčastější, tak také na mimořádné události s přihlédnutím ke specifikám daného regionu. Základními probíranými tématy byly také požární prevence, problematika integrovaného záchranného systému a základů krizového řízení. Vzdělávací kurz měl formu výkladu a semináře, byl rozvržen do 8 vyučovacích hodin a byl pořádán pro účastníky zdarma buď v prostorách škol, nebo v prostorách jednotlivých HZS krajů. Z důvodu jeho začlenění do systému dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků byl kurz akreditován u MŠMT od roku 2018 a jeho absolventi na závěr obdrželi osvědčení.

HZS ČR problematiku přípravy žáků i pedagogů neustále sleduje. V rámci spolupráce HZS ČR s dalšími subjekty (především Českou školní inspekcí) proběhlo v minulosti několik šetření ke zjišťování a hodnocení podmínek, průběhu a výsledků vzdělávání v oblasti bezpečnostních témat, jejichž součástí byla i problematika OČMU (více v záložce Příprava učitelů).

Větší zapojení občanů do systému ochrany obyvatelstva cestou zvýšení jejich schopnosti sebeochrany za využití informací a znalostí získaných v rámci plošného a cíleného systému výchovy a vzdělávání je v souladu s usnesením vlády ze dne 2. prosince 2015 č. 977 ke Zprávě o stavu ochrany obyvatelstva v České republice 2015 i jedním z cílů Koncepce ochrany obyvatelstva do roku 2020 s výhledem do roku 2030. K jeho naplňování byl stanoven úkol č. 19 a) „Zmapovat stav výchovy a vzdělávání v ochraně obyvatelstva ve školách a navrhnout optimální řešení pro zkvalitnění tohoto procesu“. Ke splnění úkolu vznikla pracovní skupina složená ze zástupců resortů, v jejichž kompetenci je vzdělávání obyvatelstva v bezpečnostní tematice. Členy pracovní skupiny byli zástupci MŠMT, Ministerstva zdravotnictví, Ministerstva dopravy, Ministerstva obrany, Ministerstva vnitra (Odbor bezpečnostní politiky a prevence kriminality, Policejní prezidium České republiky, MV-GŘ HZS ČR), České školní inspekce a Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity. Pracovní skupina byla vedena MV-GŘ HZS ČR. Výstupem činnosti pracovní skupiny byla Zpráva o výsledcích podrobné analýzy současného stavu výuky všech bezpečnostních témat ve školách s návrhy dalšího postupu (ZDE (Typ: PDF | Velikost: 424.42 kB)). Materiál byl odsouhlasen na 68. schůzi Výboru pro civilní nouzové plánování dne 7. prosince 2016 (usnesení č. 420), následně byl odsouhlasen na schůzi Bezpečnostní rady státu dne 24. ledna 2017 (usnesení č. 5) a schválen vládou ČR svým usnesením č. 174 ze dne 8. března 2017. Zpráva jako svůj hlavní závěr uvádí, že současný stav neodpovídá potřebám společnosti. Bezpečností témata jsou sice obsažena v RVP, ale každá škola k jejich zapracování do školních vzdělávacích programů přistupuje rozdílně. Jelikož je problematika rozpracována napříč celým RVP, klade to značné nároky na zpracovatele školního vzdělávacího programu, který nemusí bezpečnostní témata adekvátně zohlednit. Pro pedagogy je potom obtížné s dokumentem pracovat, protože musí opětovně dohledávat souvislosti mezi cíli, zaměřením, předpokládanými výsledky a minimální doporučenou úrovní. V důsledku toto si pedagogové (a následně ani jejich žáci a studenti) neuvědomují skutečný význam dané problematiky pro správné reakce v situacích ohrožujících zdraví a život, ve kterých se mohou ocitnout. Dále zpráva upozorňuje na to, že všechny resorty do jejichž působnosti bezpečnostní témata náleží, sice konají celou řadu aktivit na jejich podporu - finanční, personální a materiální zdroje ale vynakládají nekoordinovaně a často tak dochází k duplicitě činností, což je nekoncepční a neefektivní. Zainteresované resorty vidí jako vhodné řešení zavedení samostatného vyučovacího předmětu.

Vhodné další zdroje rozšiřující téma vývoje vzdělávání v bezpečnostních tématech:

Ochrana člověka a společnosti - vývoj vzdělávání v bezpečnostních tématech, Štěpán Kavan, 2020

Škola a válka: branná výchova v české škole, Jan Šimek, Martina Halířová, 2021