Ohňový patent Marie Terezie před 273 lety položil základy dnešní protipožární ochraně
21. srpna roku 1751 vešel v platnost první ucelený protipožární předpis, tzv. Ohňový patent císařovny Marie Terezie (celým názvem „Řád k hašení ohně pro města zemská, městečka a dědiny Markrabství Moravského“). Obdobných patentů se v pozdějších letech dočkala i Praha, Čechy a následně i Slezsko. Josef II. pak v roce 1785 vydal patenty ustanovující řád k hašení ohně a řád proti ohni pro zemská města a městyse, kterými upřesnil a zpřísnil požadavky z patentů prvních.
V 18. století se stavěly chalupy převážně dřevěné, kryté doškem nebo šindelem. Většinou neměly komín a kouř volně unikal stropním otvorem, nebo byl komín dřevěný (pouze vymazaný hlínou). Požáry tak bývaly častým jevem. Aby se předešlo rozsáhlým škodám, bylo potřeba zavést nová protipožární opatření.
Ohňové patenty řešily nejen první základy stavebních protipožárních opatření, ale také první protipožární opatření z hlediska hasebního zásahu.
Došlo k zásadním změnám ve stavbě obydlí. Ohňový patent stanovil, že do roka měla mít každá chalupa zděný komín, postupně měla být všechna stavení zděná. Bylo však obtížné tato nařízení realizovat, neboť chudí si to nemohli dovolit a v té době existovalo málo cihelen. Budovy, které sloužily například ke skladování obilí, musely být dál od vesnic, aby se případný požár nešířil na obydlená stavení. Dalším opatřením byl například zákaz skladování suchého dříví u topeniště a povinnost pravidelného čištění komínů. Mezi protipožární opatření patřila i výsadba listnatých stromů (např. lip a vrb), aby nedocházelo k přenášení požárů mezi jednotlivá stavení tak rychle.
Z hlediska požární prevence byla ustanovena služba nočního vartýře, který v případě požáru upozornil ostatní, a to troubením nebo zvonem. Z toho důvodu se začaly na návsích budovat zvoničky. Jednalo se o drobné stavby s hranolovým či jehlancovým základem završeným roubeným patrem. Některé zvoničky se postupně staly kapličkami, jiné byly zabudovány do hasičských zbrojnic.
Obce měly za úkol dbát na dostatečnou zásobu hasební vody - vybudováním dolin na dešťovou vodu a také hloubením nových studní. Změnil se i způsob ukládání požárního nářadí (kožená vědra, žebříky nebo trhací háky) - nově na “suchém místě uprostřed dědiny nebo u kostela”. Již ne v domě rychtáře nebo na radnici, kam se v případě požáru nebylo možné rychle dostat. Byly tak budovány obecní kůlny nebo přístřešky - základ hasičských zbrojnic. Patent stanovil i minimum požárního vybavení: vsi s více než 20 chalupami musely do měsíce opatřit dva háky, dva žebříky a dva ruční stříkače, taktéž i kožené vaky na vodu (5, 10, nebo 15 podle velikosti obce), větší obce a města pak ode všeho alespoň 2x více.
Michaela Farníková
Oddělení komunikace MV-GŘ HZS ČR
Použitá literatura:
Klepl, J., Týmalová, L., Vácha, Z. Sbírka patentů, řádů a nařízení, artikulí, instrukcí, oběžníků, zpráv a naučení (včetně dodatku č. 1) (1706 - 1851). Praha: Národní technické muzeum, Archiv Národního technického muzea. 2016
Černá, A., Reformy a patenty za vlády Marie Terezie a Josefa II. Diplomová práce. Plzeň: Západočeská univerzita, Fakulta právnická. 2021
Časelská, T., Ochrana kulturního dědictví před požáry. Disertační práce. Ostrava: Vysoká škola báňská – Technická univerzita. 2012
Knihovna PF UK. Reformátorka Marie Terezie – nová výstava nejen online. [online] 22. 8. 2024.
Dostupné z https://knihovna.prf.cuni.cz/aktuality/reformatorka-marie-terezie-nova-vystava-nejen-online
Foto zdroj:
www.ouhaj.cz
HZS ČR