Časopis 112 ROČNÍK XXIV ČÍSLO 6/2025

Cíl výjezdu – kontrola nahlášeného pálení v Oucmanicích – se během cesty změnil. Ve skutečnosti v nedalekém Brandýse nad Orlicí hořel rodinný dům. Problematika součinnosti zařízení pro odvod kouře a tepla a sprinklerového zařízení je předmětem dlouholetých diskuzí. Mnohdy na základě subjektivních nepodložených informací jednostranně preferujících jedno z uvedených zařízení. Hašení požárů, likvidační práce po dopravních nehodách, dekontaminace nebo ochlazování technologických zařízení. To je jen krátký výčet činností, při nichž hasiči využívají vodu z cisternových automobilových stříkaček. Na Univerzitě v Innsbrucku se pravidelně koná Mezinárodní konference o krizové intervenci. Loňský 21. ročník byl zaměřený na poskytování psychosociální pomoci zvlášť zranitelným skupinám osob při mimořádných událostech 

Na Univerzitě v Innsbrucku se pravidelně koná Mezinárodní konference o krizové intervenci. Loňský 21. ročník byl zaměřený na poskytování psychosociální pomoci zvlášť zranitelným skupinám osob při mimořádných událostech (MU). Příspěvek na téma poskytování psychosociální pomoci Romům prezentoval mjr. Mgr. Tomáš Adámek, psycholog Hasičského záchranného sboru (HZS) Jihočeského kraje. Článek shrnuje hlavní poznatky příspěvku a je rozšířen o intervenční praxi při MU s účastí romského etnika. 



Akceptace – tolerance – integrace  ¹ 
Pro profesionální poskytování psychosociální pomoci komukoli u zásahu složek integrovaného záchranného systému (IZS) je klíčové si udržet zakotvené hodnotové nastavení. Jde zejména o respekt, soucit, porozumění, lidskost, toleranci, otevřenost, upřímnost, mírnost a o udržení pevných hranic v pomoci člověku v tíživé životní situaci ². U zvlášť zranitelných skupin osob může být pro pomáhajícího náročnější si toto hodnotové nastavení udržet, protože se mu do něj může promítnout celá řada osobních bariér, společenských předsudků nebo kulturních odlišností. Proto je užitečné, že jsou v metodických dokumentech, kterými se poskytování psychosociální pomoci u složek IZS řídí, tyto skupiny taxativně vyjmenovány ³. U HZS ČR je  pravidelně organizována rozšiřující odborná příprava První psychická pomoc II, která zvyšuje senzitivitu zasahujících vůči různým specifickým skupinám obyvatel, například ve vztahu k jejich věku, zdravotnímu či duševnímu stavu, sociokulturnímu statutu, etnickému původu, popřípadě kulturní či spirituální odlišnosti. 
Při poskytování pomoci u zvlášť zranitelné skupiny osob si každý pomáhající může položit otázku, zda si připouští existenci její jinakosti (úroveň akceptace). Případně zda ji přijímá jako alternativu ke svému osobnímu životnímu postoji (úroveň tolerance), nebo si dokonce dokáže představit, že by mohl v určité životní situaci jednat podobně (úroveň integrace). Cílem tohoto procesu vnitřní reflexe je objevování a prozkoumávání vnitřních hranic u pomáhajícího. 
V intervenční praxi mohou nastat i situace, kdy se pomáhající setká se zasaženou osobou, která současně spadá hned do několika skupin zvlášť zranitelných osob (např. dítě, mentálně postižené a s odlišným etnickým původem). Poté je nutné uvažovat o kumulativním efektu těchto zranitelností, což činí poskytování psychosociální pomoci obzvláště náročné. Na druhou stranu může být příslušnost k některé zvlášť zranitelné skupině i zdrojem osobní odolnosti, a tudíž i klíčem k poskytnutí pomoci. 

Transgenerační zátěž

Romové byli ve své historii kočovným národem, protože nikde nebyli vítáni ⁴. Možná právě tady vznikl hluboký kolektivní pocit, že být Romem znamená být pořád někomu na obtíž. Nebo lze uvažovat o jeho překompenzované formě, že být Romem znamená muset svému okolí opakovaně dokazovat svoji hodnotu. Jeho důležitou součástí je i pocit křivdy a permanentního ohrožení při kontaktu s příslušníky majoritní společnosti. 
Za společenské uznání této transgenerační zátěže lze považovat přijetí definice tzv. anticikanizmu, kterou přijala vláda České republiky dne 10. 4. 2024 a v níž jsou popsány způsoby diskriminace Romů. Řadí se sem například zkreslování, popírání nebo schvalování perzekuce Romů a jejich genocidy. Dále podněcování, omlouvání nebo přímé páchání násilí na romských komunitách, nucené nebo nedobrovolné sterilizace romských žen, šíření stereotypu, že Romové mají tendenci ke zločinnému chování a další formy psychického násilí nebo předsudečného chování. Za projevy anticikanizmu jsou rovněž považována politická opatření, která vedou k arbitrárnímu nebo diskriminačnímu vysídlování Romů nebo k vylučování romských dětí z běžných škol ⁵.  

Romipen

Být Romem ale také znamená pevně se držet své komunity, která od nepaměti vyvažovala pocit nebezpečí z vnějšího světa. Romipen – nebo také jinak řečeno romství, romská tradice nebo romská kultura – právě určuje způsoby fungování romských komunit. Jsou souborem zvyků a nepsaných etických norem. Být Romem v tomto ohledu znamená respektovat hierarchii svého rodinného klanu, jeho přísný morální kodex, společenské vrstvy, zachovávat velmi vysokou úctu ke starším osobám, podvolit se kolektivnímu rozhodování, považovat majetek členů klanu za společný a solidarizovat s potřebnými ⁶. 
Být Romem rovněž znamená prožívat z pohledu příslušníka majoritní společnosti specifickou formu spirituality, věřit v posmrtný život a v duchy, kteří jsou v kontaktu se živými, a mít z nich strach. Proto ještě dnes někteří Romové pálí oblečení po svých zemřelých, zakrývají zrcadla (aby se skrze ně zemřelý nemohl vrátit zpět z „onoho“ světa) a v den pohřbu sypou podlahu moukou nebo popelem (aby uviděli stopy, pokud by se k nim zemřelí vrátili) a mnoho dalšího.
Ředitelka muzea romské kultury v Brně PhDr. Jana Horváthová uvádí, že se tyto zvyky a tradice postupně vytrácejí. Jsou pohlcovány zvyky majoritní společnosti. V každém Romovi ale podle ní zůstává aspoň malý kousek romipen. Někteří Romové, kteří se plně adaptovali na sociokulturní normy majoritní společnosti, bývají svými druhy nazýváni jako tzv. „kokosi“, protože jsou sice stále „černí“ navenek, ale již „bílí“ uvnitř ⁷. 

Specifika v poskytování psychosociální pomoci 

Romská vlajka - Styago le romegoRozšířená vícegenerační rodina 
U zásahu složek IZS se zasaženými členy romského etnika se nepracuje s rodinou v pojetí české většinové společnosti, protože Romové mezi sebou tolik nerozlišují  základní a širší rodinu. Pouto k širší rodině, nebo chcete-li k rodinnému klanu, bývá v jejich kultuře silnější než ke členům základní rodiny. 
Poskytovatel psychosociální pomoci se musí připravit na to, že k němu budou průběžně dojíždět stále noví zasažení Romové, kteří pravděpodobně budou do intervence trochu živelně vstupovat. Je pro něj velmi obtížné se v rychlosti zorientovat v širokých rodinných vazbách. Proto mívají často tyto intervence velmi vysokou dynamiku a poskytovatel nebo poskytovatelé psychosociální pomoci zpravidla nestihnou věnovat tolik péče všem zasaženým jako při jiných zásazích. Z praxe vyplývá, že není užitečné se snažit tuto dynamiku krotit nebo s ní bojovat. Naopak je vhodné tuto dynamiku přijmout a snažit se v dané situaci, čase i podmínkách udělat pro zasažené Romy maximum možného. 

Flexibilita 
Romové dovedou být při řešení krizových situací velmi efektivní, vynalézaví a samostatní. Nejraději řeší vše, co dokáží zvládnout, pouze „mezi svými“. Snad je k tomu vede jejich hluboká historická zkušenost, která je historií ponižování, útisku, vyhánění, týrání a zabíjení ^8,9,  . Kontakt s příslušníky většinové společnosti proto mohou i dnes vnímat jako potenciální nebezpečí. 
Poskytovatel psychosociální pomoci by měl být v podobných situacích nastavený spíše na asistenční roli. Také by si neměl brát osobně, když se mu nepodaří rozběhnutou podporu členů romské komunity dotáhnout do konce. 
Například starostka jedné jihočeské obce, ve které před několika lety vyhořela ubytovna se sociálně slabšími občany (včetně tří romských rodin), v osobním rozhovoru vzpomenula, že jedna romská samoživitelka dokázala velmi rychle zajistit sobě a svým sedmi dětem náhradní ubytování a sama si zorganizovala jejich odvoz. Dále uvedla, že když si zbývající Romové našli nové ubytování, prostě z obce bez rozloučení odešli, i když se s ní osobně znali a velmi dobře spolu vycházeli. 

Emoční prožívání 
Romové bývají v kontaktu mezi sebou bezprostřednější a přímější, než jsou příslušníci české majoritní společnosti. Není neobvyklé, že zasažený člen romské komunity během poskytování psychosociální pomoci při MU omdlí. Emoční prožívání příslušníků romské minority je sice intenzivnější, ale trvá kratší dobu. 
Poskytovatel psychosociální pomoci by se neměl při podpoře zasažených Romů nechat rozhodit jejich intenzivnějšími emočními reakcemi. Je to jejich běžný způsob prožívání, který navíc často rychle odezní. I to může být pro pomáhajícího matoucí. Na kombinaci intenzivní a krátké emocionální reakce však můžeme nahlížet jako na projev odolnosti.

Hierarchie 
Každá romská komunita má svoji vnitřní hierarchii. V minulosti v jejím čele stála osoba s přirozenou autoritou (tzv. vajda), která tvořila mimo jiné most s neromským okolím. Dnes tato tradice pomalu upadá do zapomnění. Roli vajdů v současnosti 
Poskytovatel psychosociální pomoci by se měl pokusit najít osobu, která v místní romské komunitě má vedoucí postavení nebo přirozený respekt, získat si jeho důvěru a blíže s ním spolupracovat (např. konzultovat s ním zamýšlené intervenční kroky).
Romové ctí pevnou rodinnou hierarchii silněji než příslušníci většinové společnosti, což může některé členy romské komunity vést buď ke zdrženlivějšímu chování, nebo naopak mohou být „mezi svými“ smělejší. 
Poskytovatel psychosociální pomoci by se měl pokusit během zásahu nahlédnout do širších rodinných vazeb, které ovlivňují chování jednotlivých romských komunit i během MU. 

Silný akcent na děti 
Romové mají statisticky přibližně dvojnásobný počet dětí ve srovnání s příslušníky majoritní společnosti. Děti jsou pro ně nejvyšší životní hodnotou. Když Romové přísahají na život svých dětí, mluví vždy pravdu. 
To potvrzuje jeden osobní postřeh člena jihočeského týmu posttraumatické péče. Při ukončení zásahu, kde poskytoval intervenci, mu přítomná starší Romka řekla: „Na život svých dětí Vám děkuji.“ Moc jejímu vyjádření nerozuměl, ale cítil, že vyjadřuje něco, co je pro ni velmi cenné. 
Romové touto formou vyjadřují doživotní vděčnost. Byla to sice drobná, ale velmi důležitá ukázka jinakosti, která si u poskytovatelů psychosociální pomoci žádá obzvláště vnímavý, otevřený a respektující přístup. I proto je důležité se držet hodnot, které jsou vymezeny v úvodu. 
Poskytovatel psychosociální pomoci musí počítat s tím, že když jsou neklidné romské děti, jsou neklidní i dospělí Romové. Podpora romských dětí je pro stabilizaci situace uvnitř romské komunity absolutní intervenční prioritou. 

Respekt z uniforem 
Zatímco u zásahů v neromském prostředí obvykle bývají uniformy pro zasažené osoby zárukou jistoty, stability a pomoci, mohou být Romy vnímány jako nebezpečí. Romové se mohou obávat uniforem (i těch hasičských) nebo z nich mít přehnaný respekt. Může se stát, že poskytovateli psychosociální pomoci odkývají něco, čemu zcela nerozumí, nebo s čím dokonce nesouhlasí. 
Poskytovatel psychosociální pomoci by si měl velmi pečlivě ověřovat, zda se zasaženými Romy dobře navázal kontakt a zda naplňuje jejich skutečné (ne domnělé) potřeby. 

Autentický přístup 
Romové mají vysoce vyvinutou senzitivitu pro intuitivní odhalení polopravd, zamlčených nebo jinak překroucených informací od členů majoritní společnosti. Vzájemnou důvěru mohou narušovat oboustranné předsudky a kulturní stereotypy  . 
Poskytovatel psychosociální pomoci by měl při kontaktu s romskými zasaženými velmi pečlivě dbát na to, aby k nim byl otevřený a upřímný. Tento přístup bývá běžně uplatňován při jakémkoli poskytování psychosociální pomoci v rámci zásahů složek IZS. Při poskytování psychosociální pomoci příslušníkům romského etnika je naprosto nezbytným východiskem pro účinnou podporu.

Pevné držení hranic pomáhání 
Jakýkoli mezilidský vztah potřebuje své jasné hranice. Dobře nastavené hranice jsou základem fungujícího vztahu i během poskytování psychosociální pomoci. 
Například poskytovatelka pomoci z jednoho jihočeského oblastního sdružení Českého červeného kříže musela svému romskému klientovi po požáru ubytovny jasně vysvětlit, že sbírkové peníze, které jsou určené na jeho podporu, nejsou ve skutečnosti jeho penězi, ale penězi Českého červeného kříže, které budou využity v jeho prospěch. To však znamená, že tyto peníze podléhají veřejné kontrole a nelze za ně pořídit úplně vše, co by si klient přál. 
Být pevný ve svých postojích není v rozporu s výše uvedeným hodnotovým nastavením pomáhajícího. Naopak hranice dodávají pomoci rámec, profesionalitu a chrání obě strany. Téma hranic pomáhání se netýká pouze podpory členů romské komunity, ale všech osob zasažených MU. 

Poděkování

Všechny uvedené poznatky jsou výsledkem dlouhodobé spolupráce a kontaktů s příslušníky romského etnika a dalších lidí, kteří se profesně věnují jejich podpoře. Poděkování patří zejména Naděždě Nanárové a Janu Horváthovi z českobudějovické neziskové organizace hROM, kteří se dlouhodobě věnují problematice kulturních odlišností národnostních menšin a dovedou srozumitelně vysvětlit romské tradice a zvyklosti. 

mjr. Mgr. Tomáš ADÁMEK, HZS Jihočeského kraje, foto archiv autora

1  Matějček, Z. (2003). Pozitivní a negativní faktory v socializaci dítěte. In Podpora optimálního rozvoje osobnosti dětí z prostředí minorit. Sociální, pedagogické a psychologické aspekty utváření osobnosti romských dětí a dětí z prostředí jiných minorit. Brno: Fakulta sociálních studií Masarykovy Univerzity. ISBN: 80-85947-82-X., str. 65–71.
2  Kolektiv autorů (2010). Standardy psychosociální krizové pomoci a spolupráce zaměřené na průběh a výsledek. Praha: MV-GŘ HZS ČR. ISBN: 978-80-86640-51-8, str. 6–8.
3  Kolektiv autorů (2024). STČ 12/IZS: Typová činnost složek IZS při poskytování psychosociální pomoci. Praha: MV-GŘ HZS ČR, str. 8.
4  Jana Horváthová (2002) v své knize „Kapitoly z dějin Romů“ uvádí řadu historických postřehů o tom, jak se z Romů v očích majoritní společnosti vytvářelo „nepopulární etnikum“. Autorka dále uvádí, že tzv. romský problém není pouze problémem samotných Romů, ale jde o problém celé společnosti. 
5  https://uv.gov.cz/cz/media-centrum/aktualne/vlada-dnes-jednohlasne-prijala-pravne-nezavaznou-definici-anticikanismu--212819/#. 
6  Horváthová, J. (2002). Kapitoly z dějin Romů. Člověk v tísni, společnosti při ČT, o. p. s., str. 24–28.
7  Podobna paralela je užívána i mezi příslušníky vietnamské komunity, kteří používají metaforu banánu („žlutí“ navenek, ale „bílí“ uvnitř).
8  Například v roce 1697 vydal císař Leopold I. mandát, jímž prohlásil Romy na celém rakouském území za „psance“. Po jeho vyhlášení mohl být romský psanec na potkání kýmkoli beztrestně zabit jako škodná zvěř. (Horváthová, J.; 2002). Kapitoly z dějin Romů. Člověk v tísni, společnosti při ČT, o. p. s., str. 23.
9  Tragickou etapou v dějinách Romů byla jejich genocida během Protektorátu Čechy a Morava (Horváthová, J.;  2002). Kapitoly z dějin Romů. Člověk v tísni, společnosti při ČT, o. p .s., str. 47–51.

vytisknout  e-mailem  X Corp.   Facebook