Na Pražském hradě bylo uděleno prestižní ocenění Hasič roku 2024
s 6
Požár nebezpečného odpadu na lince pro úpravu odpadů
s 8
Velké cvičení mobilních skupin radiační monitorovací sítě
s14
Záchranářská kynologie u HZS ČR - 2. část
s 16
Identifikace a základní hodnocení nebezpečí a rizik při požáru cisteren benzenu v Hustopečích
s 20
Informace o činnosti v oblasti civilní nouzové připravenosti a odolnosti NATO v roce 2024
s 27
Konference Červený kohout 2025
s 30
Jako Fénix z popela - 30 let od požáru Šumperského divadla
s 32
 

Benzen je základní aromatický uhlovodík, obsahující jedno tzv. aromatické jádro tvořené šesti uhlíky, benzen obsahuje navíc šest atomů vodíku. Benzen je bezbarvá nebo nažloutlá, silně těkavá a vysoce hořlavá kapalina a vzniká při řadě procesů, nejčastěji pyrolytických, a přestože je toxický a hořlavý, je díky své dostupnosti a chemické reaktivitě široce používán v průmyslu.

Nebezpečné vlastnosti benzenu

Benzen se používá často. Podle množství patří mezi opakovaně vyráběné chemické látky. Některá průmyslová odvětví používají benzen k výrobě dalších chemických látek, které se používají k výrobě plastů, pryskyřic, nylonu a syntetických vláken. Používá se také k výrobě čisticích prostředků, léků, barviv, některých druhů maziv, pesticidů a pryže. Má však řadu nebezpečných vlastností, které můžeme dělit na dvě hlavní skupiny, nebezpečí biologická a fyzikální. Ta pak mohou být zesilována, ale někdy i zeslabována okolnostmi, ve kterých se benzen nachází, což se ukázalo také při havárii a požáru v Hustopečích a po ní.

Tab. 1 Klasifikace benzenu podle globálně harmonizovaného systému klasifikace a označování chemikálií (GHS)

Biologická nebezpečí samotného benzenu

Benzen působí na živé organismy tak, že způsobuje, že buňky nepracují správně.
Může například způsobit, že kostní dřeň neprodukuje dostatečné množství červených krvinek. To může vést k anémii. Může také poškodit imunitní systém tím, že mění hladinu protilátek v krvi a způsobuje úbytek bílých krvinek.

Rizika z akutní expozice

Míra otravy benzenem závisí na množství, způsobu, jakým byl člověk exponován, a na tom, zda jednorázově nebo opakovaně, jak dlouho a jak intenzivně. Záleží také na věku osoby a zdravotních potížích, které může mít.
Akutní příznaky se mohou projevit během několika minut až několika hodin.
Jedná se v případě vdechnutí par o:

• ospalost a závratě,
• rychlý nebo nepravidelný srdeční tep,
• bolesti hlavy,
• třes,
• zmatenost,
• bezvědomí,
• při velmi vysokých hladinách může nastat i smrt.

Při požití:

• zvracení nebo podráždění žaludku,
• závratě,
• ospalost,
• křeče (nekontrolovaný svalový třes),
• rychlý nebo nepravidelný srdeční tep,
• smrt (při velmi vysokých hladinách).

Produkt je klasifikován jako nebezpečný při vdechnutí. Znamená to, že při požití a následném zvracení hrozí riziko vniknutí do plic a nebezpečí chemické pneumonie (zánětu plic), které může být smrtelné.
Pokud se benzen dostane do očí, na kůži nebo do plic, může způsobit podráždění.

Dlouhodobé účinky na zdraví

Krev

Dlouhodobá expozice benzenu, tedy expozice trvající rok a déle, může mít vliv na krev. Benzen má škodlivé účinky na kostní dřeň a může způsobit úbytek červených krvinek, což vede k anémii. Může také způsobit nadměrné krvácení a ovlivnit imunitní systém, čímž se zvyšuje možnost infekce.

Kosti

Studie na zvířatech prokázaly nízkou porodní hmotnost, pozdní tvorbu kostí a poškození kostní dřeně, pokud březí zvířata dýchala benzen.

Plodnost

Některé ženy, které po mnoho měsíců dýchaly vysoké hladiny benzenu, měly nepravidelnou menstruaci. U některých žen došlo také ke zmenšení velikosti vaječníků. Není známo, zda expozice benzenu ovlivňuje vyvíjející se plod u těhotných žen nebo plodnost u mužů.

Rakovina

Benzen je IARC (Mezinárodní komise pro výzkum rakoviny) zařazen od roku 1982 do skupiny karcinogenity 1, což znamená „prokázaný lidský karcinogen“, a v roce 2018 byla IARC v monografii 120 Benzene tato klasifikace potvrzena.  Klasifikace byla založena na dostatečných důkazech o souvislosti mezi expozicí benzenu a rizikem akutní myeloidní leukemie (AML) a/nebo akutní non-lymfocytární leukémie (ANLL). Tento závěr byl podpořen několika profesními kohortovými studiemi, které odhalily vztah mezi expozicí a odezvou.
U lidí existuje dostatek důkazů o karcinogenitě benzenu. Benzen způsobuje akutní myeloidní leukémii u dospělých. Pozitivní souvislosti byly pozorovány u non-Hodgkinova lymfomu, chronické lymfoidní leukémie, mnohočetného myelomu, chronické myeloidní leukémie a rakoviny plic.
Onemocnění může propuknout po letech latence po přerušení expozice.

Zařazení mezi látky vzbuzující zvlášť velké obavy

Benzen není identifikován jako látka PBT (P-persistentní, B-bioakumulující, T-toxický) ani jako látka vPvB (vP-vysoce persistentní, vB-vysoce bioakumulující). Látka tak není zařazena do kandidátského seznamu podle čl. 59 (odst. 1) nařízení REACH. 

Fyzikální nebezpečí benzenu

Kapalina se rychle odpařuje, její páry jsou lehce zápalné a se vzduchem tvoří výbušné směsi. Páry jsou těžší než vzduch, proto se hromadí a šíří při zemi a v případě náhodného úniku mohou i ve větší vzdálenosti od zdroje úniku způsobit po iniciaci hoření nebo výbuch. Nebezpečí výbuchu a následného hoření proto hrozí i v případě úniku produktu do kanalizace.
Ve vodě se benzen jen málo rozpouští, plave na hladině a nad vodní hladinou; s plovoucí fází benzenu tak mohou vznikat výbušné směsi se vzduchem.

Fyzikální vlastnosti benzenu  

Tab. 2 Fyzikální vlastnosti benzenu

Z fyzikálních vlastností benzenu vyplývají určitá specifika, která mohou vyvolat neočekávaná rizika. Jedním z nich je, že se benzen velmi snadno vypařuje, a to nejen z kapaliny, ale i z tuhé fáze v případě zmrznutí (sublimuje). Bod vzplanutí je tak nižší než bod tuhnutí/tání. Rychlost odpařování také zhoršuje podmínky hoření, zvyšuje nebezpečí výbuchu a ohrožuje bezpečnost zasahujících jednotek. Nízká viskozita produktu vyvolává riziko při vdechnutí. Splňuje kritéria pro klasifikaci nebezpečnosti při vdechnutí (H 304).
Zvláštní kapitolou je rozpustnost benzenu ve vodě a s ní související rovnováhy. I když rozpustnost není velká (0,188 % hmot.), benzen není ve vodě nerozpustný. To vede ke dvěma problémům s bezpečností.
V prvé řadě se ve styku s vodou do ní část benzenu rozpouští a pohybuje se s vodní masou, nikoli pouze po povrchu. To vede k omezené účinnosti norných stěn na hladině, protože ty zachycují pouze plovoucí fázi, rozpuštěný nebo emulgovaný benzen podtéká pod nornou stěnou. Zároveň se také zvyšuje mobilita benzenu v podzemních i povrchových vodách. A za druhé, ačkoliv je rozpustnost benzenu ve vodě malá, není zanedbatelná z hlediska hmotnostní bilance. Navíc, protože se jedná o rovnováhu mezi fázemi (vodný roztok a čistý benzen), musí platit také další rovnováhy včetně Henryho zákona (rozpustnost plynů ve vodě), a tak rovnovážný tlak par benzenu nad vodou nasycenou benzenem je stejný jako tlak par benzenu nad kapalným benzenem. Vypadá to sice paradoxně, ale nad vodou s rozpuštěnými 0,188 % (hm.) benzenu je rovnovážná koncentrace par benzenu až 10 % obj. To sice přináší výhodu relativně snadného odstranění benzenu z kontaminované vody odvětráním (stripingem), ale přináší záludné riziko, že nad roztokem benzenu, který nikdy neprojevuje bod vzplanutí při standardních testech, se může vytvořit výbušná atmosféra. To bylo v případě Hustopečí prokázáno experimentálně – nad hladinou kontaminované vody v IBC kontejneru při dekontaminaci, bez přítomnosti jakékoli uhlovodíkové fáze, byla v rámci návštěvy lokality 3. dubna 2025 naměřena explozivní atmosféra.
Historické zkušenosti ukazují, že riziko výbuchu atmosféry nad vodným roztokem benzenu bývá podceňováno právě kvůli absenci bodu vzplanutí vodného roztoku benzenu v testech. Takovým případem byla i exploze zásobníku odpadních vod v koksovně Šverma v Ostravě 9. dubna 2009, kde došlo k úmrtí dvou pracovníků. Následky exploze jsou na obr. 1.

Obr. 1 Následky exploze par nad nehořlavým roztokem benzenu

Nebezpečí vznikající při požáru benzenu

Při požáru benzenu vznikají standardní rizika jako při každém masivním požáru hořlavých kapalin, tedy sálavé teplo, zplodiny hoření a nebezpečí úniku kapalin, v nejhorším případě hořících a mimo kontrolovanou plochu. Vzhledem ke specifickým vlastnostem benzenu se však objevují další charakteristické projevy, a to z hlediska bezpečnosti hlavně tyto tři:

1. Uvolnění velkého množství tuhých částic – sazí

Velké požáry kapalných uhlovodíků probíhají v režimu nedokonalého spalování, protože rychlost odpařování kapaliny je podstatně větší než schopnost vzdušného kyslíku se k odpařeným a zahřátým parám difúzí a mísením dostat. Proto jsou doprovázeny vznikem velkého množství sazí, vznikajících pyrolýzou a nedokonalým spalováním uhlovodíků.  Vznik sazí, které jsou ve své struktuře více či méně deformovaný grafit nebo amorfní uhlík, je v případě hoření benzenu výrazně podporován strukturou benzenu, jak ukazuje obr. 2.

Obr. 2 Benzenové jádro jako stavební prvek grafitu a sazí

Při hoření dochází prioritně k reakci vodíkových atomů benzenu s kyslíkem (vodík má ke kyslíku větší afinitu), aromatická jádra benzenu se tak seskládají do kompaktní šestiúhelníkové struktury, částečně ve formě deformovaného grafitu, částečně jako amorfní („beztvarý“) uhlík, a vzniknou saze, které mohou v oblastech požáru s dostatkem kyslíku dohořívat.
Velikost vznikajících částic sazí naneštěstí často odpovídá velikosti PM₁₀ nebo PM_2,5,  tedy částicím způsobujícím velké zdravotní dopady. Masivní požáry tak způsobují kontaminaci ovzduší těmito částicemi, jimž se v současnosti připisují kritické dopady na zdraví obyvatel, hlavně zranitelných skupin, jako jsou nemocní s plicními nebo srdečními komplikacemi, děti a vyšší věková kategorie. Dosah velkých požárů a jejich zdravotních dopadů, vyvolaných hlavně částicemi, je velký. Při požárech ropných polí při válce v Zálivu došla kontaminace až do Bulharska, Rumunska a Ukrajiny, požár v Buncefieldu v UK (2005) kontaminoval nejen Londýn, ale i severní Francii.
Odhady vytvořené v rámci studie požáru v Buncefieldu uvádějí, že až 17 % organického uhlíku se transformovalo na částice PM₁₀ a více než polovina z toho na škodlivější PM_2,5.
V případě požáru benzenu jako v Hustopečích lze vzhledem ke shora uvedenému předpokládat, že stupeň konverze bude ještě horší než u běžných ropných produktů. Částice uhlíku vznikající při požáru tak jsou významnou hrozbou pro zdraví zasažených obyvatel.

2. Vznik specifických škodlivin.

Kromě oxidu uhelnatého a oxidů dusíku také polyaromatických uhlovodíků (PAU, PAH). Z aromatického benzenu vznikají snadno a v podstatě se jedná o meziprodukty při vzniku sazí s grafitickou strukturou.
Jak ukazuje obr. 3, PAU snadno vznikají z aromatických jader benzenu jejich „seskládáním“.

Obr. 3 Transformace benzenu na PAU

Polyaromatické uhlovodíky patří mezi prioritní polutanty a mnohé z nich jsou mutagenní nebo karcinogenní. Typickým zástupcem této kategorie je benzo-a-pyren, který byl identifikován jako karcinogen již počátkem minulého století. 
Polyaromatické uhlovodíky mají, vzhledem ke své strukturní podobnosti, velkou afinitu k částicím sazí, a tak se na ně usazují. Okolí požáru, hlavně vzdálenější ve směru větru, je tak kontaminací PAU ohrožováno a problémem je, že PAU mají tendenci v prostředí setrvávat a na rozdíl od svého prekurzoru benzenu patří mezi látky SHVC.

3. Rozpustnost ve vodě

To vede k jeho zvýšenému průniku do horninových struktur a mobilitě v půdě i vodě, tedy k ohrožování životního prostředí.
Situace může být ještě zkomplikována, když je k hašení použita pěna nebo obecně smáčedlo, tenzid, surfaktant (synonyma).
V určitém zjednodušení jsou tenzidy molekuly, které mají dva rozdílné konce, jeden polární a druhý nepolární. Obvykle to vypadá tak, že nepolární konec je tvořený uhlovodíkovým řetězem, který je nepolární („mastný“), a vazby mezi jeho atomy mají úplně rovnoměrně rozdělený náboj (nic tam není jinak nabité než zbytek), kdežto polární je funkční skupina s výrazně nerovnoměrně rozloženým nábojem, třeba kyselinová nebo aminová. Taková molekula pak může vypadat následovně:

Obr. 4 Tenzidy - obecná struktura, zjednodušený obrázek

Nepolární skupina odpuzuje vodu, je „mastná“, polární skupina vodu (která má kladný a záporný náboj také) přitahuje. Voda má ještě jednu významnou vlastnost, a to tu, že kromě jiného díky svým tzv. vodíkovým vazbám má velmi vysoké povrchové napětí. Výsledkem je, že máme-li nějaký povrch pokrytý nepolárním (hydrofilním, mastným) materiálem, tak voda, která je jím odpuzována, ho nedokáže uvolnit nebo se na něj „nalepit“. Smícháme-li nepolární kapalinu s vodou, velmi rychle se od sebe oddělí, protože se, díky velkému povrchovému napětí, snaží mít co nejmenší společnou plochu – odpuzují se.
Situace se ale změní, jestliže do vody přidáme tenzid (smáčedlo, povrchově aktivní látku). Ten se totiž už v malých koncentracích chová tak, že slouží jako „prostředník“ mezi polární vodou a nepolárním materiálem, je otočen polární stranou k vodě a nepolární k hydrofilnímu materiálu. To vypadá následovně: voda

Obr. 5 Proces smáčení anionaktivním tenzidem

Výsledkem pak je, že původně nesmáčivý povrch je dobře smáčen. Toto může být laicky dokumentováno tím, že lze mýdlem umýt z rukou mastnou špínu.
Pokud nepolární materiál je kapalný a dojde k mechanickému namáhání například mícháním nebo stříkáním, může se nepolární kapalina rozptýlit na drobné kapičky. Bez tenzidu se ale rychle opět spojí do velkých kapek a ty pak do vrstvy kapaliny oddělené od vody podle hesla „Pravda vyjde nahoru jako olej na vodu“. 
Jiná situace ale nastane, jestliže do směsi vody a nepolární kapaliny přidáme smáčedlo. Jednotlivé malé kapičky nepolární kapaliny, například benzenu, budou na povrchu obklopeny molekulami tenzidu s nepolárními konci k nepolární kapalině a polárními konci k polární vodě a kapičky tak budou stabilní. Spojovat se pak budou jen neochotně, a protože jsou maličké, viskozitou vody jen obtížně pronikají nahoru, aby „vyplavaly“, obdobně jak malé částice prachu ve vzduchu jen zvolna klesají (situaci znázorňuje obr. 6).

Obr. 6 Micely benzenu dispergované ve vodě s pěnidlem

Výsledkem je, že když máme hydrofobní kapalinu a smáčedlo důkladně rozmíchané ve vodě, udělá se nám emulze, tedy malé kapičky nepolární kapaliny obklopené tenzidy a rozptýlené ve vodě. A ta emulze se chová jako roztok, říká se jí také nepravý roztok, mísí se s vodou, teče tam, kam voda, a vůbec se chová dost podobně, jako by šlo o pravý roztok. Ale přesně vzato, v případě benzenu to znamená, že nestoupne jeho rozpustnost ve vodě, ale je v ní rozptýlen v maličkých, tenzidem stabilizovaných kapičkách, a proto se může rychle pohybovat horninovým prostředím i vodou, jako kdyby rozpuštěný byl.

Nebezpečí požáru benzenu a vedení požárního zásahu

Jak bylo uvedeno výše, požár benzenu vyvolává celou sérii nebezpečí: akutní toxicitu, karcinogenitu, škodlivost pro životní prostředí, tepelné účinky, kontaminaci půdy a vody, kontaminaci ovzduší částicemi samotnými a PAU na nich, nebezpečí výbuchu, nebezpečí tekoucího hořícího benzenu. Navíc, situace v Hustopečích byla komplikována dvěma faktory:

1. na rozdíl od požárů v průmyslových objektech zcela chyběly zpevněné plochy, záchytné jímky a také předem připravený havarijní plán,
2. s požárem takovéhoto rozsahu specifické hořlavé a toxické látky – benzenu – nebyly zkušenosti ani na globální úrovni, a tedy už vůbec ne v našich národních podmínkách.

Zasahující jednotky tak měly omezený přístup k detailním informacím a některé z nich jim ani nemohly být v dostupném čase k dispozici.

Zhodnocení taktiky zásahu z pohledu managementu rizik

Obr 7. Koncepce managementu rizik jako kombinace nebezpečí, expozice (přenosu nebezpečí) a zranitelnosti

Požár vlaku benzenu v Hustopečích svým charakterem plně odpovídá definici závažné chemické havárie, kde závažná havárie je definována jako událost, při které dojde k nekontrolovanému úniku, požáru nebo výbuchu nebezpečné látky, což má za následek vážné ohrožení zdraví lidí, zvířat, životního prostředí nebo majetku. Na této definici je významná právě nekontrolovatelnost, tedy událost se zpočátku vymyká kontrole a cílem zásahu je ji pod kontrolu dostat. Exaktně vzato se jedná o akutní management rizik, kdy zasahující jednotky mají za cíl co nejvíce, a v místě a čase dostupnými prostředky, omezit právě následky, tedy vážné ohrožení zdraví lidí, zvířat, životního prostředí nebo majetku. Přitom vychází z průběžné analýzy tří kritických informačních skupin:

• jaká nebezpečí dotyčná mimořádná událost vyvolává nebo může vyvolávat,
• jak může probíhat expozice, tedy jak se dostane nebezpečí tam, kde může škodit zranitelným objektům,
• co nebo kdo jsou zranitelné objekty.

Rozebereme-li různé formy nebezpečí uvedených v předchozích kapitolách, ukazují se jako klíčová rizika pro management zásahu:

1. ohrožení zasahujících jednotek teplem požáru nebo toxickými účinky benzenu při požáru,
2. ohrožení zasahujících jednotek explozí vagonu (roztržením cisterny) nebo mraku par benzenu,
3. ohrožení obyvatel v širším okolí částicemi sazí velikosti PM₁₀ a jejich kontaminací PAU v ovzduší,
4. kontaminace půdy a vegetace ve směru kouřové vlečky PAU (zóna ohrožení),
5. kontaminace půdy a podzemních vod (a následně povrchových vod) benzenem,
6. zhoršení ztráty majetku rozšířením požáru.

Při rozhodování o použitých postupech byly k dispozici v podstatě čtyři možné taktiky:

1. použití kompaktního proudu vody,
2. použití roztříštěného proudu vody; hašení s použitím letecké techniky při průletu nad požářištěm spadá do značné míry do této kategorie,
3. použití pěny,
4. vyhoření nebezpečné látky.

Každá z uvedených technik má své výhody a nevýhody.

Použití kompaktního proudu vody

Pozitivní stránkou je vysoká účinnost chlazení. Tato technika pomáhala zabránit rozšíření požáru na zbylé vagony a snížit vzájemný ohřev vagonů sousedním požárem, a tak i určitému domino efektu. Nevýhodou je to, že benzen je lehčí než voda, a tak je výkon hašení omezený, také dochází odtokem hasební vody ke kontaminaci podloží. To však bylo možno chápat tak, že uspořádání terénu neumožňovalo efektivně zachycovat hasební vody, ty však neodtékaly přímo do povrchových vod. Vznikla tak jistá časová rezerva k řešení problému, a to prvosledovými i druhosledovými jednotkami. Tato technika má také jen omezený dopad na šíření kontaminace na obyvatele a vzdálenější lokality po větru. Zasahující jednotky, pokud se vyhnou přímému kontaktu s benzenem a odtékající hasební vodou a nebudou se zdržovat na závětrné straně požáru, jsou jen málo ohrožovány toxickými účinky benzenu, protože rozsáhlý požár přisává při zemi vzduch, ten proudí k požáru a v něm stoupá vzhůru i se škodlivinami, které po ochlazení sedimentují nebo se rozptylují až k zemi ve střední a větší vzdálenosti od požáru. To je také důvod, proč prakticky nikdy nebyly naměřeny škodlivé koncentrace látek v blízkosti velkého požáru, ale často dále od něj.

Použití roztříštěného proudu vody a leteckých prostředků

Významnou výhodou této techniky je, že to byl jediný dostupný způsob, jak se pokusit omezit expozici obyvatel, půdy a vegetace spadem částic do přízemních vrstev atmosféry (dýchací zóna obyvatel) a na zem. Ve skutečnosti se jedná o to, že namísto přenosu ve vzduchu dispergovaných částic do větší vzdálenosti a expozici velkého počtu osob a plochy dojde ke stržení částic sazí s PAU k zemi a kontaminace zůstane na požářišti a v blízkém okolí, kde je možno ji kontrolovat a zvládnout.

Použití pěny

Je nejčastěji doporučovanou taktikou, vyžaduje však dostatek materiálu i techniky a neodstraňuje problém dálkového přenosu PM₁₀ a PAU. Má tu výhodu, že pěna je lehčí než benzen, a tak neklesá ke dnu jako voda samotná, vytváří však významnou nevýhodu tím, že disperguje benzen, vytváří nepravý roztok a zhoršuje tak podmínky pro dekontaminaci. Principiálně se tento postup používá v zařízeních chemického průmyslu, kde jsou jednak záchytné a havarijní jímky a jednak zpevněné plochy včetně kanalizačního systému. V případě požáru na volné ploše, kde je velký průsak do podloží, zákonitě dochází k uvedenému vytvoření emulze, a tedy ke spojení benzenu s hasební vodou, což má za důsledek průsak do spodních vod, jejich velkou kontaminaci a následně nemožnost čerpání čisté kapalné fáze benzenu, která v tomto případě nezůstane na povrchu vody, ale promísí se s ní.

Vyhoření nebezpečné látky

Je doporučováno některými autoritami, např. v USA, pro případy, kdy velké požáry nejde zvládat. V tomto případě je nutno počítat s nekontrolovatelným rozšířením toxických zplodin hoření na velkou vzdálenost a následně s možnými zásadními důsledky na zdraví osob i půdní fond (viz výše).

Z uvedených čtyř taktických řešení je zřejmé, že neexistuje univerzální řešení a každou z možností je nutno zasadit do časového průběhu zásahu – což je průzkum a prvotní zásah, hašení a ochranu vagonů, jež nebyly destruovány, ale některé z nich hořely, provedení opatření k šíření toxických zplodin hoření a v neposlední řadě opatření k ochraně osob na místě samotném a k řešení dekontaminace území za předpokladu, že již bezprostředně po havárii a před samotným zásahem se dostalo do půdy až 350 t benzenu vlivem destrukce 12 cisternových vagonů.

Závěr

Porovnáme-li rizika, která požár benzenu v Hustopečích vytvářel, a možnosti taktických postupů, je zřejmé, že při managementu zásahu byla snaha vybalancovat veškerá uvedená rizika s využitím všech čtyř taktických postupů, a to tak, aby celková suma všech škod byla co nejmenší a aby bylo využito dostupné techniky. Velení zásahu stálo před problémem, ke kterému mělo jen omezené informace, protože s konkrétním vedením zásahu v takto komplikovaných podmínkách v našich podmínkách zatím nebyly zkušenosti. Nastavení poměru intenzit technik a) až d) tak nebylo možno udělat jinak než kvalifikovaným odhadem, každá z nich však přispěla k omezení některého z rizik, ale k podpoření jiného problému, respektive zesílení jiné expozice.
Závěr, který z analýzy vyplývá, je takový, že v daných podmínkách bylo provedení zásahu odpovídající rizikům a možnostem za daného stavu poznání, je však nutno následně událost důkladně analyzovat z hlediska dopadů (např. analyzovat kontaminaci okolí po větru v době havárie) i z hlediska vybalancování potřeb a zranitelnosti zasažených skupin a zapracovat získané výsledky do budoucí taktické přípravy.

prof. RNDr. Pavel DANIHELKA, CSc., VŠB-Technická univerzita Ostrava, Ústav medicíny katastrof, Lékařská fakulta OU, foto archiv autora

Ve středu 5. března 2025 byl cestou generálního ředitele Hasičského záchranného sboru České republiky (HZS ČR) genpor. Ing. Vladimíra Vlčka, Ph.D., MBA, předložen k projednání na 87. schůzi Výboru pro civilní nouzové plánování materiál „Zpráva o činnosti v oblasti civilní nouzové připravenosti a odolnosti NATO za rok 2024“. Zpráva, jak název napovídá, popisuje vývoj v oblasti civilní nouzové připravenosti (CNP) a odolnosti NATO za rok 2024 a souhrnně zpracovává nejzásadnější témata činnosti rezortů – členů Mezirezortní pracovní skupiny pro koordinaci agendy civilní nouzové připravenosti a odolnosti NATO (MRPS) zřízené Výborem pro civilní nouzové plánování.

Prezident ČR Petr Pavel na summitu NATOV reakci na nadále se vyvíjející bezpečnostní prostředí se hlavy států a předsedové vlád členských států NATO na loňském červencovém summitu ve Washingtonu zavázali pokračovat v současném úsilí a posilovat odolnost členských států prostřednictvím posílení synergií a vazeb mezi civilním a obranným plánováním v době míru, krizi i konfliktu.

I. Aktivity v oblasti CNP a odolnosti NATO

Výbor pro odolnost v roce 2024 intenzivně pracoval na podpoře a posílení kolektivní bezpečnosti, civilní připravenosti a odolnosti členských států NATO a jejich partnerů. Silný důraz byl mimo jiné kladen na posouzení vlivu a aktivit Čínské lidové republiky ve vztahu k možným dopadům na odolnost NATO. Další klíčové priority Výboru pro odolnost zahrnovaly ochranu kritické infrastruktury (KI), řízení rizik v souvislosti s přímými zahraničními investicemi a jejich dopady na národní bezpečnost a zlepšení spolupráce s partnery NATO, zejména s Evropskou unií. Ostatní aktivity Výboru pro odolnost zahrnovaly bilaterální jednání, semináře a posilování spolupráce se soukromým sektorem v oblasti reakce na krize související s civilní připraveností.
Ve dnech 27. a 28. února 2024 proběhlo plenární zasedání tohoto výboru na úrovni politických ředitelů, kterého se za Českou republiku (ČR) zúčastnil generální ředitel HZS ČR. Hlavním tématem této události byly přípravy summitu NATO ve Washingtonu a úvahy o stavu odolnosti a CNP. Generální ředitel HZS ČR na tomto jednání seznámil zúčastněné s konkrétními kroky ČR k posílení odolnosti v rámci zpracovaného materiálu Národní cíle ČR pro CNP a odolnost NATO¹. ČR si v tomto dokumentu určila čtyři konkrétní cíle ve třech oblastech odolnosti a jeden průřezový cíl napříč všemi sedmi oblastmi odolnosti. Druhý den byli na zasedání přizváni vybraní partneři, čímž bylo umožněno sdílení informací a osvědčených postupů a sladění budoucích společných zájmů.
Ve formátu tzv. seniorních zástupců pro CNP a odolnost NATO zasedal Výbor pro odolnost ve Washingtonu 9. a 10. května 2024. Na této události zastupoval ČR náměstek generálního ředitele HZS ČR pro integrovaný záchranný systém a operační řízení genmjr. Ing. Petr Ošlejšek, Ph.D. Program zahrnoval řadu příspěvků a diskuzí na nejvyšší úrovni souvisejících např. s ochranou KI nebo bezpečností dodavatelských řetězců. Součástí programu byl také workshop založený na fiktivních scénářích, které zahrnovaly vyhlášení článku 5 Severoatlantické smlouvy a incidenty komplikující schopnosti mobilizace a reakce. Cílem diskuze bylo pomoci formulovat výzvy v oblasti koordinace a reakce, které by NATO mělo zohlednit ve svém plánování. Workshop podnítil účastníky k zamyšlení se nad mechanizmy civilně-vojenské spolupráce v rámci plánování, metodami a mechanizmy pro analýzu priorit a vzájemných závislostí mezi systémy KI a potenciálními potřebami vzájemné spojenecké podpory v případě závažných krizí.
V reakci na ruskou agresi a také na donucovací taktiky a nepřátelské působení Čínské lidové republiky v oblasti kybernetických a hybridních aktivit a snahy rozdělit Alianci se hlavy států a předsedové vlád členských států NATO na červencovém summitu konaném 9. až 11. července 2024 ve Washingtonu zavázali pokračovat v současném úsilí posilovat odolnost členských států prostřednictvím posílení synergií a vazeb mezi civilním a obranným plánováním v době míru, krizi i konfliktu. Ke zvyšování odolnosti spojenců je zapotřebí zlepšování kolektivního povědomí, kolektivní připravenosti a kolektivních schopnostní napříč všemi typy hrozeb a operačních domén. Zároveň je nutné zvýšit připravenost na strategické ohrožování národních demokratických systémů, KI a dodavatelských řetězců. Spojenci se také zavázali k využívání nezbytných schopností a přijetí konkrétních kroků k prohloubení spolupráce s přátelskými partnery tak, aby mohlo dojít k včasnému odhalování celého spektra škodlivých aktivit a k obraně Aliance proti těmto činnostem.
Na podzim roku 2024 se pak 12. a 13. listopadu konalo v Bratislavě již třetí Resilience Symposium NATO (Sympozium), které úspěšné navázalo na předešlé ročníky konané v Polsku (2022) a Lotyšsku (2023). Hlavním tématem bylo „NATO 75 let: Zajištění odolného odstrašení a obrany se zaměřením na podporu proaktivního civilně-vojenského přístupu k plánování odolnosti.“ Tento přístup podporuje implementaci vojenských plánů NATO a jeho cílem je zajistit věrohodné odstrašení a obranu spojeneckých zemí. Dalšími diskutovanými tématy během Sympozia byly například současný stav odolnosti NATO, spolupráce v krizích a konfliktech, civilně-vojenské plánování, odolnost energetiky, dopravy či zdravotnictví.

II. Aktivity na národní úrovni v oblasti CNP a odolnosti NATO

Ve středu 21. února 2024 byl usnesením č. 4 Bezpečnostní rady státu (BRS) schválen materiál Národní cíle ČR, který je výsledkem společné práce rezortů zapojených do MRPS. Dále BRS tímto usnesením uložila 1. místopředsedovi vlády a ministru vnitra Mgr. Bc. Vítu Rakušanovi seznámit s materiálem členské země NATO a mezinárodní sekretariát NATO. Tento úkol byl splněn cestou Ministerstva vnitra-generálního ředitelství HZS ČR (MV-GŘ HZS ČR), které přeložilo „Národní cíle ČR“ do anglického jazyka a 24. května 2024 je zaslalo s průvodním dopisem generálního ředitele HZS ČR náměstkovi generálního tajemníka NATO pro obrannou politiku a plánování (náměstek GT NATO). Ve středu 5. června 2024 obdržel generální ředitel HZS ČR dopis od náměstka GT NATO, ve kterém ocenil aktivní přístup ČR v oblasti posilování národní odolnosti v sedmi základních oblastech odolnosti NATO, poděkoval za něj a zároveň požádal o prezentaci „Národních cílů ČR“ na nejbližším jednání Výboru pro odolnost jako příklad nejlepších národních postupů. Seznámení spojenců s předmětným materiálem proběhlo 19. června 2024 na jednání Výboru pro odolnost, kde s příspěvkem vystoupil stálý zástupce ČR ve Výboru pro odolnost, kterým je styčný důstojník HZS ČR v rámci Stálé delegace ČR při NATO v Bruselu brig. gen. Ing. Roman Hlinovský. V průběhu celého roku pak gestoři jednotlivých oblastí odolnosti NATO, v jejichž oblasti byl určen národní cíl, pracovali na jeho úspěšném naplňování.
Za účelem seznámení s agendou nadcházejícího summitu NATO a získání informací o způsobu a pokroku plnění „Národních cílů ČR“ odpovědnými gestory svolalo MV-GŘ HZS ČR na 12. června 2024 45. koordinační schůzku se zástupci ústředních správních úřadů, kteří zastupují ČR v jednotlivých plánovacích skupinách Výboru pro odolnost (koordinační schůzka). Na tu byli vedle členů skupiny přizváni také zástupci Ministerstva obrany ČR (MO) a Ministerstva zahraničních věcí ČR (MZV). Styčný důstojník HZS ČR informoval přítomné o aktuálním dění v oblasti CNP a odolnosti NATO. Následně zazněly z úst odpovědných gestorů informace týkající se pokroku v procesu naplňování „Národních cílů ČR“. Během koordinační schůzky členové MRPS také odsouhlasili členství zástupce MO v MRPS. Záměrem členství MO je usnadnění meziresortní komunikace a posilování vazby mezi oblastí CNP a odolnosti NATO a obranným plánováním v souladu s politikou NATO.
V souvislosti s přípravami prezidenta ČR na summit NATO ve Washingtonu, který se konal 9. až 11. července 2024, zpracovalo v červnu 2024 MV-GŘ HZS ČR na žádost MZV příspěvek do podkladu pro prezidenta ČR k tématu odolnosti z alianční perspektivy.

Společná fotografie ze summitu NATO ve Washingtonu

Závěr

Žádost náměstka GT NATO týkající se prezentace národních cílů ČR pro oblast CNP a odolnost NATO před spojenci jakožto příklad nejlepších národních postupů opět potvrdila, že v oblasti CNP a odolnosti NATO má ČR velmi dobře nastavený systém národní koordinace, díky kterému pokračuje v naplňování mezinárodních závazků. Za tento stav patří obrovské poděkování všem subjektům spolupracujícím na agendě CNP a odolnosti NATO. Věříme, že na dobré základy naší nadstandardní mezirezortní spolupráce společně navážeme při naplňování „Národních cílů ČR“ pro civilní nouzovou připravenost a odolnost NATO, čímž posílíme odolnost svoji i celé Aliance. Nezapomínejme, že odolnost každé spojenecké země NATO je v dnešní době klíčovým prvkem, který přispívá ke společnému odstrašování a obraně.

kpt. Mgr. Klára DOKULILOVÁ, MV-generální ředitelství HZS ČR, foto archiv www.hrad.cz

Jedním z mnoha úkolů Hasičského záchranného sboru ČR (HZS ČR) je poskytování účinné a včasné pomoci při mimořádných událostech, které vyžadují vyhledání a záchranu osob ze sutin zřícených objektů či budov. Neocenitelným pomocníkem v těchto situacích jsou speciálně vycvičení záchranářští psi, jejichž výjimečné čichové schopnosti umožňují rychlou lokalizaci pohřešovaných osob i v extrémních podmínkách.

Nasazení kynologů po výbuchu v libanonském Bejrútu v srpnu 2020

Při každém nasazení tvoří psovod a jeho pes nerozdělitelnou dvojici – pokud jeden z nich není schopen plnit svůj úkol, druhý nemůže být v dané oblasti využit. Právě proto je výcvik a odborná příprava psovodů i jejich čtyřnohých partnerů zásadním prvkem úspěšnosti zásahů.

Síť profesionálních kynologů

V současnosti HZS ČR disponuje 17 profesionálními kynology, kteří působí u jednotlivých krajských složek, konkrétně HZS hl. m. Prahy, HZS Plzeňského, Libereckého, Pardubického, Jihomoravského, Zlínského kraje, Kraje Vysočina a Hasičského útvaru ochrany Pražského hradu. Zvláštní postavení má Záchranný útvar HZS ČR, který disponuje sedmi kynology, z nichž jeden příslušník je zároveň pověřen odborným řízením kynologie HZS ČR na celostátní úrovni.
Každý z těchto kynologů využívá služebního záchranářského psa, který je již od štěněte v jeho osobním držení. Tito psi jsou do služby zařazeni na základě smlouvy o využití psa pro služební účely, kterou lze uzavřít pouze po splnění náročné interní zkoušky organizované MV-generálním ředitelstvím HZS ČR (MV-GŘ HZS ČR) po dovršení minimálně dvou let věku psa.

Kynologie v rámci IZS

V rámci integrovaného záchranného systému (IZS) se záchranářská kynologie řeší také prostřednictvím zdrojů ostatních složek IZS, které se této oblasti aktivně věnují, nebo prostřednictvím statutu osobní a věcné pomoci. Podmínkou pro nasazení kynologa se psem je úspěšné absolvování přezkoušení pořádaného MV-GŘ HZS ČR, na jehož základě je udělen kynologický atest.
MV-GŘ HZS ČR koordinuje a řídí tuto oblast a vede seznam držitelů kynologických atestů. Tyto záznamy jsou dostupné prostřednictvím internetové aplikace na operačních střediscích jednotlivých HZS krajů a umožňují sledovat aktuální dostupnost kynologů.  Na jejich základě jsou tito specialisté povoláváni k mimořádným událostem, jako jsou například zřícení budov, závaly, rozsáhlé dopravní nehody, ale také pátrání po pohřešovaných osobách v terénu.
Kynologové HZS ČR jsou zároveň nedílnou součástí záchranného odřadu USAR při mezinárodních operacích.

Pravidelný výcvik a příprava

K udržení vysoké odborné úrovně pravidelně probíhají odborná školení, přezkoušení, soutěže, výcviky a cvičení záchranářských kynologů, organizované MV-GŘ HZS ČR ve spolupráci se Záchranným útvarem HZS ČR. Důkladná příprava garantuje jejich připravenost na jakékoli krizové situace, v nichž může být nasazení kynologického týmu klíčové pro záchranu lidských životů.
Druhá část rozhovoru s kynology HZS Libereckého kraje mjr. Ing. Pavlem Vitákem (P.V.) a nstržm. Václavem Vančurou (V.V.) mimo jiné o jejich nasazení na zahraničních misích v libanonském Bejrútu a tureckém Adiyamanu.

Odlet českého USAR týmu do Libanonu. 36ti členný tým byl složený z příslušníků HZS hl.m. Prahy, pěti kynologů z HZS Pardubického, Libereckého, a Ústeckého kraje a ze Záchranného útvaru HZS ČR a lékaře z ÚN Brno

Nasazení u konkrétních mimořádných událostí. Kolik jich máte na kontě?

P. V.: Vedu si přehled zásahů od roku 2016. Můj pes Harry ukončil kariéru předloni v říjnu. Za sedm let zásahové činnosti jsme spolu absolvovali 63 zásahů. Z toho jednu zahraniční misi s USAR týmem do Turecka. Z více než devadesáti procent se jednalo o plošné zásahy.
V. V.: Zahraniční misi jsem zatím absolvoval jednu a druhá „skončila“ na letišti. Pokud jde o zásahy v České republice (ČR), nepočítám je, ale bylo jich už hodně. Každopádně na zásahy podle partnerky vždy vyrážím v tu nejméně vhodnou dobu. Třeba jako do Libanonu z dovolené a uprostřed jejího šestinedělí.

Vzpomeňte na to, kde jste zrovna byli a co jste dělali, když jste se dozvěděli, že máte být vysláni na zahraniční misi?

P. V.: Přijel jsem ráno do práce, uvařil jsem si kávu a zazvonil mi telefon. Náš hlavní kynolog mi zavolal, že jsem byl nominovaný pro zásah v Turecku. Ať se začnu balit a čekám na potvrzení a pokyny z MV-generálního ředitelství HZS ČR. Že Turecko zasáhlo zemětřesení, jsem nevěděl. Kouknul jsem se na internet, zmapoval jsem situaci i to, jaké počasí tam mám očekávat. Pro jistotu jsem si přibalil několik zimních doplňků navíc a dobře jsem udělal. Teploty tam padaly až k mínus osmi stupňům.
V. V.: Zhruba v sedm ráno mě vzbudil telefon s dotazem, jestli můžu vyjet. Zrovna jsme s celou rodinou (se ženou, dvěma dětmi a devíti psy) strávili první noc na dovolené na Vysočině. Domluvilo se, že hasičští kolegové mě a fenku Bellu obratem vyzvednou, a následoval bleskurychlý přesun ke mně domů. Rodiče mi mezitím dochystali věci, které jsme vyzvedli, a pokračovali jsme na letiště do Prahy. Celá tahle akce trvala méně než pár hodin. Upřímně, dodneška z toho mám zážitek, ale myslím, že moje partnerka z toho má spíš trauma. (smích)

Máte doma nějaké zavazadlo, které máte nonstop připravené, kdybyste byli nečekaně vysláni na misi?

P. V.: Ano, doma mám skříň vyhrazenou na vše, co je potřeba vzít na záchrannou misi do zahraničí. Nemám ty věci trvale zabalené, protože je využívám v průběhu roku na instrukčně metodické zaměstnání a výcviky. V případě aktivace jsem ale schopen vše potřebné rychle sbalit.
V. V.: Také já jsem si doma vyčlenil jednu skříň, ve které mám, až na pár věcí, kompletní přípravu na zahraniční misi. Takže do čtvrt hodiny můžu odjíždět. V případě zásahů v tuzemsku, jsem schopen vyjet do dvou minut. Vše potřebné mám sbalené v zásahovém kynologickém voze a psa mívám u sebe.

Jak na zahraniční misi vzpomínáte? Jaká byla vaše činnost na místě určení?

P. V.: Před odletem do Turecka jsem viděl na internetu několik videí z postižených oblastí. Zřítily se na nich několikapatrové domy až do základů. Myslel jsem si, že to budou jen ojedinělé případy. Realita však byla mnohem horší, než jsem si představoval. V troskách byly celé čtvrtě velkého města. S Harrym jsme první dny nebyli nasazení do prvotního průzkumu. Většinou jsme prohledávali sutinu mezi pauzami bagrování, abychom upřesnili další postup rozebírání sutiny. Některé dny jsme jezdili prohledávat sutiny na pracoviště místních záchranných týmů. Pracujete v režimu šest hodin práce a šest hodin odpočinku. Jste součástí týmu a po celou dobu se snažíte podat ten nejlepší výkon. Pes sice po práci odpočívá v přepravce, ale dalo by se říct, že je pořád v jakémsi pohotovostním režimu.
V. V.: Bylo to uprostřed léta, takže panovaly vysoké teploty a zabrat nám dávala také poměrně vysoká vlhkost vzduchu. V nasazení na sutině jsme se střídali po šesti hodinách. Vzhledem ke klimatickým podmínkám, které na místě panovaly, jsem se vždy před aktivitou snažil do Belly dostat větší množství tekutin. Psi měli na místě i přístřešek, aby byli ve stínu. A museli jsme je po nasazení ochlazovat, aby to horko zvládli.

Český USAR tým působil v Bejrútu 6.-11. srpna 2020. Po návratu byla do Libanonu odeslána ještě materiální humanitární pomoc

Nejsilnější zážitek z mise, který z hlavy nesmažete?

P. V.: To byly určitě momenty, kdy se mrtvé osoby vynášely ze sutin. Místní obyvatelé prožívají ztrátu blízkých tak intenzivně, hlasitým společným nářkem, že vás z toho až mrazí. Ačkoliv jsem hasičem už přes třicet let, nic takového jsem ještě nezažil. V naší zemi se společná soustrast prožívá spíše tichou účastí. 
V. V.: V Libanonu proběhl během naší mise pokus o převrat, takže jsme slyšeli blízko nás střelbu a po celou dobu na naši bezpečnost dohlížela armáda.

Co vás překvapilo (očekávání vs. realita)?

P. V.: Překvapující pro mě byla místní připravenost na takovou událost. Neuvěřitelné množství techniky. Bagry, nákladní vozidla, rozvoz humanitární pomoci, sanitky, stany s kamínky na topení a stále přijížděly nové konvoje těžké techniky a rozváželo se jídlo a ošacení. Lidé byli k sobě laskaví a nikde jsem neviděl žádné nepokoje či rabování. Když jsme procházeli davem, tak nám lidé dávali najevo, že jsou nám vděční za pomoc, a občas i někdo letmo pohladil mého psa Harryho.

Vzpomenete na nějaký konkrétní zásah v Česku?

P. V.: Koncem října 2019 se v okolí Oldřichova v Hájích ztratil cyklista trpící Parkinsonovou nemocí. Došly mu léky na cestě do Liberce. Jeho mobilní signál se nepodařilo dohledat. Třetí den pátrání už jsme moc nevěřili, že by se nám muže podařilo najít živého. V noci už bylo kolem nuly a hledaný měl na sobě údajně jen kraťasy a dres s krátkým rukávem. Prohledávaný terén byl hustě posetý kamennými bloky a těžko prostupným podrostem lesa. S Harrym jsme nachodili desítky kilometrů a odškrtávali jsme si prohledané sektory. Muže nalezl pes dobrovolného kynologa o dva úseky ode mě zapadlého mezi balvany, takže rojnice neměla šanci ho dohledat. Muž byl sice promrzlý a potlučený, ale živý.

Které nasazení bylo jedno z nejtěžších a nejnáročnějších z hlediska času či podmínek a okolností?

V. V: Asi plošné pátrání v Peci pod Sněžkou, bylo to na přelomu roku. Nepanovaly zrovna ideální klimatické podmínky v horách. A tím, že se hledala matka s dítětem, to bylo i psychicky náročné.

Jak vypadá „běžný“ pracovní den psovoda? Věnuje se standardní služební činnosti a navíc musí najít dostatek času také pro psího svěřence, tedy pro pravidelný trénink?

P. V.: Musím říct, že v kynologické činnosti máme v kraji podporu. Když potřebuji, tak si psa můžu vzít do práce. V kanceláři mám pro něj pod stolem zabudovanou i přepravku, protože kancelář je průchozí, a tak ho tam občas odložím, když mám například krátkou služební obchůzku. Psům se musíte věnovat každý den. Když nejedu na trénink, tak chodíme rádi do lesa, k vodě a podobně. Pořídil jsem si díky tomu koloběžku a v zimě společně jezdíme na běžky.
V. V.: V práci jsem především hasič-strojník. Takže ve volné chvíli se místo toho, abych si dal kávu společně s kolegy, jdu věnovat fence Origami. Co se týče výjezdu, tak když zavolá krajské operační a informační středisko, jedu, ať už jsem v práci, nebo doma.

Mjr. Ing. Pavel Viták při nasazení těžkého USAR týmu po zemětřesení v Turecku v únoru 2023

Kam chodíte cvičit se psy? Představme lokality pro cvičení a výcviky kynologů v Libereckém kraji.

P. V.: V Libereckém kraji hodně využíváme sutinu v Ralsku. Je tam několik zbořených objektů, které opustila ruská armáda. Výhodou tohoto terénu je, že jednou za čas ji Záchranný útvar HZS ČR za pomoci těžké techniky přestaví. Psa totiž musíte připravovat stále na nové situace, je potřeba ho naučit propátrávat celý prostor, ne jen místa, kde se nalézají úkryty. Pokud často cvičíte na stejných lokacích, tak si je pes velmi rychle zapamatuje. Proto stále hledáme nové lokace a jezdíme na objekty, které jsou nově po demolici, křížem krážem přes celou republiku a nebo i do zahraničí. Cestování je na záchranářském výcviku nejdražší položka.
V. V: Co se týče výcviku sutinového vyhledávání, cestuji po celé republice. Když vidím, že někde probíhá demolice objektu, kontaktuji demoliční firmu a pokusím se domluvit na možnosti výcviku. Pokud jde o plošné vyhledávání, tak 90 % výcviku probíhá v Krkonoších nebo Jizerských horách, kde jsme pak nasazováni i reálně.

Kdy je potřeba začít myslet na pořízení nového psa a začátek jeho výcviku? Pokud kynolog chce být aktivní kontinuálně, zřejmě by měl mít na paměti i toto.

P. V.: Bylo by to hezké mít stále k dispozici atestovaného psa. Pokud by záchranářská kynologie byla moje hlavní pracovní náplň, tak bych si nového psa určitě pořídil dříve. Pokud se vše podaří, tak budu mít přibližně rok a půlletý výpadek, než s novým psem splním atestační zkoušku.
V. V.: To jde celkem snadno spočítat, ale nesmí se nic pokazit. Pes zvládne sloužit v pohodě 10 let, někdy i víc. Moje Bella zemřela v nedožitých 12 letech na mrtvici a do poslední chvíle byla aktivní ve službě. Swix umřela v devíti letech na rakovinu sleziny. V tu chvíli už jsem měl dvouletou Origami, která čerstvě složila kategorie. Ideální je mezi sedmým až osmým rokem pořídit dalšího parťáka, příprava trvá minimálně dva roky.

Jmenujte pět věcí (či vlastností), bez kterých se podle vás kynologická dvojice, má-li být úspěšná, rozhodně neobejde?

P. V.: Odhodlání, trpělivost, důslednost, umět číst psa a být schopný přijmout oprávněnou kritiku, abyste nedělali stále stejné chyby.
V. V.: Pokora, partnerství, přátelství, radost z práce, důvěra.

por. Mgr. Jaroslava BENEŠOVÁ, HZS Libereckého kraje, foto nprap. Jakub KOZÁK, HZS Libereckého kraje

Na podzim loňského roku (8.–9. října 2024) proběhlo v prostorech Státního ústavu jaderné, chemické a biologické ochrany, v. v. i., (SÚJCHBO) v Kamenné velké cvičení mobilních skupin radiační monitorovací sítě. Hasičský záchranný sbor České republiky (HZS ČR) zde reprezentovaly čtyři chemické laboratoře HZS krajů a chemická laboratoř Institutu ochrany obyvatelstva.

Právní rámec pro systém radiační ochrany v České republice (ČR), včetně systému monitorování radiační situace na území ČR, vytváří zákon č. 263/2016 Sb., atomový zákon, a na něj navazující prováděcí předpisy. Radiační situace na území ČR je zjišťována především pomocí radiační monitorovací sítě (RMS), jejímž řízením je pověřen Státní úřad pro jadernou bezpečnost (SÚJB). RMS pracuje ve dvou režimech, v tzv. normálním monitorování, které je zaměřeno na monitorování za obvyklé radiační situace, a v tzv. havarijním monitorování, do něhož monitorovací sítě přecházejí za nehodové expoziční situace. V současné době provádějí monitorování radiační situace na území ČR především tyto monitorovací sítě:

• automatizovaná síť včasného zjištění tvořená 169 měřicími místy rovnoměrně rozmístěnými na území ČR,
• teritoriální síť 180 TLD dozimetrů, která je v okolí našich jaderných elektráren zahuštěna dalšími 123 místy,
• 24 měřicích míst pro měření kontaminace ovzduší, teritoriální síť odběru vzorků životního prostředí pro kvalitativní i kvantitativní analýzy obsahu radionuklidů ve vzorcích z životního prostředí (např. v aerosolech, spadech, potravinách, pitné vodě, krmivech),
• poslední nedílnou složkou RMS jsou mobilní skupiny (MS), které provádí monitorování radiační situace po trasách, vyhledávání zdrojů ionizujícího záření, ale v případě potřeby i in-situ gama spektrometrická měření, odběry vzorků apod.

Zatímco činnost stacionárních bodů RMS zajišťují většinou SÚJB, Státní ústav radioaktivní ochrany (SÚRO) a laboratoře radiační kontroly okolí jaderných elektráren Dukovany a Temelín, činnost MS zajišťuje vedle SÚJB, SÚRO a jaderných elektráren také Ministerstvo vnitra – HZS ČR a Policie České republiky (PČR), Ministerstvo financí – Celní správa (CS) a Ministerstvo obrany – Armáda České republiky (AČR).
Do areálu SÚJCHBO se sjelo celkem 23 MS (6 SÚJB, 1 SÚJCHBO, 1 PČR, 5 HZS ČR, 2 AČR, 5 CS, 2 ČEZ, a. s., 1 SÚRO), pro které si odborníci na radiační problematiku ze SÚJCHBO připravili zajímavý a informacemi nabitý program. První den byl ve znamení teoretických přednášek a seznamování se s ovládáním a nastavením měřicích přístrojů (RT-30, Berthold LB 124, RadEye B-20 a MobDOSE) ve vybavení MS, které pro ně zařizuje a poskytuje SÚJB. Dále zazněly informace o bezpečnosti při práci se zdroji ionizujícího záření a o správném postupu oblékání a odkládání osobních ochranných prostředků. V odpoledních hodinách probíhala praktická cvičení, během nichž jednotlivé MS procvičovaly práci s měřicími přístroji na různých stanovištích. Účastníci si osvojili použití detektorů pro měření dávkového příkonu, identifikaci radionuklidů pomocí gama spektrometrie, detekci neutronů a monitorování radioaktivní kontaminace.


Večer nechyběla kulturně-společenská část cvičení, při níž byla možnost v klidu prodiskutovat problémy a výzvy, které trápí MS jednotlivých zřizovatelů. Zároveň bylo i dost prostoru pro posílení starých přátelství a navázání nových.
Hlavní část cvičení čekala na účastníky druhý den, kdy si jednotlivé MS v simulovaných krizových situacích mohly vyzkoušet nejen své vybavení, ale i postupy. Kolegové ze SÚJCHBO připravili celkem čtyři stanoviště, kde se MS střídaly a pod dohledem instruktorů plnily simulovaný scénář dané krizové situace.
Stanoviště kontaminace simulovalo prostředí zasažené rozptýlenými radioaktivními látkami ve formě aerosolových částic. Úkolem jednotlivých MS bylo zmapovat radiační situaci, identifikovat kontaminovanou oblast a vytvořit nákres s vyznačením míst kontaminace. Vzhledem k tomu, že pro kontaminaci byl použit radionuklid Tc^99m, bylo nutné veškeré činnosti provádět za použití ochranných obleků a masky s filtrem, popřípadě v respirátoru. Po opuštění kontaminované oblasti muselo dojít k důkladné kontrole osob a všech věcných prostředků používaných v zóně a následně k bezpečnému odložení kontaminovaných osobních ochranných prostředků.


Stanoviště odběru vzorkůzemin simulovalo odběr vzorků půdy a vegetace po radiační havárii. Postup vycházel z metodiky SÚJB, kdy se vzorky odebíraly z vymezené plochy o velikosti 20 × 20 cm a MS je měly za úkol správně označit, zabalit a předat do měřicí laboratoře, kterou zde simulovali organizátoři cvičení.
Na stanovišti pojezdového měření – ztracený zářič – měly jednotlivé MS hned dva úkoly. Pomocí MobDOSE zmonitorovat předloženou trasu a data exportovat do MonRaS a navíc v blízkosti odvalu šachty č. 15 lokalizovat zdroj záření v nepřístupném terénu, zaznamenat hodnoty dávkového příkonu a identifikovat radionuklid.
Na stanovišti nelegálního převozu zdrojů ionizujícího záření (ZIZ) museli účastníci cvičně zmapovat radiační situaci v okolí havarované tramvaje, vymezit bezpečné zóny a změřit dávkový příkon. Část ZIZ byla navíc uložena uvnitř vozidla, do něhož nesměli účastníci vstoupit, a tak bylo nutné pro jejich lokalizaci použít měření v různých vzdálenostech a následný výpočet. Vedle lokalizace pak MS opět prováděly i identifikaci a v tomto případě i přibližný odhad aktivit jednotlivých zdrojů, který je důležitý před další manipulací s nalezenými ZIZ.

Z vyhodnocení celodenního cvičení vyplynulo, že se všem MS dařilo správně plnit všechny zadané úkoly. Drobné nedostatky se řešily hned na místě. Celkově lze konstatovat, že v případě nehody jaderné elektrárny nebo jakékoli jiné radiační mimořádné události má ČR řadu dobře vybavených a proškolených odborníků, kteří jsou schopni adekvátně reagovat. Podle zpětné vazby od účastníků cvičení mají podobné akce velký význam a měly by se pravidelně opakovat, aby i nadále zůstala zachována vysoká odbornost a připravenost všech členů MS RMS ČR.

kpt. Ing. Michal SETNIČKA, Ph.D., Institut ochrany obyvatelstva, foto archiv autora