Časopis 112 ROČNÍK XXIV ČÍSLO 5/2025
Některá průmyslová odvětví používají benzen k výrobě dalších chemických látek, které se používají k výrobě plastů, pryskyřic, nylonu a syntetických vláken. Má však řadu nebezpečných vlastností, které můžeme dělit na dvě hlavní skupiny, nebezpečí biologická a fyzikální. Ta pak mohou být zesilována, ale někdy i zeslabována okolnostmi, ve kterých se benzen nachází, což se ukázalo také při havárii a požáru v Hustopečích a po ní. Neocenitelným pomocníkem při mimořádných událostech, které vyžadují vyhledání a záchranu osob ze sutin zřícených objektů či budov jsou speciálně vycvičení záchranářští psi. V čísle přinášíme druhou část rozhovoru se záchranářskými kynology. Ve středu 5. března 2025 byl předložen k projednání na 87. schůzi Výboru pro civilní nouzové plánovaní materiál „Zpráva o činnosti v oblasti civilní nouzové připravenosti a odolnosti NATO za rok 2024“. Na podzim loňského roku proběhlo v prostorech Státního ústavu jaderné, chemické a biologické ochrany, v. v. i., v Kamenné velké
Jedním z mnoha úkolů Hasičského záchranného sboru ČR (HZS ČR) je poskytování účinné a včasné pomoci při mimořádných událostech, které vyžadují vyhledání a záchranu osob ze sutin zřícených objektů či budov. Neocenitelným pomocníkem v těchto situacích jsou speciálně vycvičení záchranářští psi, jejichž výjimečné čichové schopnosti umožňují rychlou lokalizaci pohřešovaných osob i v extrémních podmínkách.
Nasazení kynologů po výbuchu v libanonském Bejrútu v srpnu 2020
Při každém nasazení tvoří psovod a jeho pes nerozdělitelnou dvojici – pokud jeden z nich není schopen plnit svůj úkol, druhý nemůže být v dané oblasti využit. Právě proto je výcvik a odborná příprava psovodů i jejich čtyřnohých partnerů zásadním prvkem úspěšnosti zásahů.
Síť profesionálních kynologů
V současnosti HZS ČR disponuje 17 profesionálními kynology, kteří působí u jednotlivých krajských složek, konkrétně HZS hl. m. Prahy, HZS Plzeňského, Libereckého, Pardubického, Jihomoravského, Zlínského kraje, Kraje Vysočina a Hasičského útvaru ochrany Pražského hradu. Zvláštní postavení má Záchranný útvar HZS ČR, který disponuje sedmi kynology, z nichž jeden příslušník je zároveň pověřen odborným řízením kynologie HZS ČR na celostátní úrovni.
Každý z těchto kynologů využívá služebního záchranářského psa, který je již od štěněte v jeho osobním držení. Tito psi jsou do služby zařazeni na základě smlouvy o využití psa pro služební účely, kterou lze uzavřít pouze po splnění náročné interní zkoušky organizované MV-generálním ředitelstvím HZS ČR (MV-GŘ HZS ČR) po dovršení minimálně dvou let věku psa.
Kynologie v rámci IZS
V rámci integrovaného záchranného systému (IZS) se záchranářská kynologie řeší také prostřednictvím zdrojů ostatních složek IZS, které se této oblasti aktivně věnují, nebo prostřednictvím statutu osobní a věcné pomoci. Podmínkou pro nasazení kynologa se psem je úspěšné absolvování přezkoušení pořádaného MV-GŘ HZS ČR, na jehož základě je udělen kynologický atest.
MV-GŘ HZS ČR koordinuje a řídí tuto oblast a vede seznam držitelů kynologických atestů. Tyto záznamy jsou dostupné prostřednictvím internetové aplikace na operačních střediscích jednotlivých HZS krajů a umožňují sledovat aktuální dostupnost kynologů. Na jejich základě jsou tito specialisté povoláváni k mimořádným událostem, jako jsou například zřícení budov, závaly, rozsáhlé dopravní nehody, ale také pátrání po pohřešovaných osobách v terénu.
Kynologové HZS ČR jsou zároveň nedílnou součástí záchranného odřadu USAR při mezinárodních operacích.
Pravidelný výcvik a příprava
K udržení vysoké odborné úrovně pravidelně probíhají odborná školení, přezkoušení, soutěže, výcviky a cvičení záchranářských kynologů, organizované MV-GŘ HZS ČR ve spolupráci se Záchranným útvarem HZS ČR. Důkladná příprava garantuje jejich připravenost na jakékoli krizové situace, v nichž může být nasazení kynologického týmu klíčové pro záchranu lidských životů.
Druhá část rozhovoru s kynology HZS Libereckého kraje mjr. Ing. Pavlem Vitákem (P.V.) a nstržm. Václavem Vančurou (V.V.) mimo jiné o jejich nasazení na zahraničních misích v libanonském Bejrútu a tureckém Adiyamanu.
Odlet českého USAR týmu do Libanonu. 36ti členný tým byl složený z příslušníků HZS hl.m. Prahy, pěti kynologů z HZS Pardubického, Libereckého, a Ústeckého kraje a ze Záchranného útvaru HZS ČR a lékaře z ÚN Brno
Nasazení u konkrétních mimořádných událostí. Kolik jich máte na kontě?
P. V.: Vedu si přehled zásahů od roku 2016. Můj pes Harry ukončil kariéru předloni v říjnu. Za sedm let zásahové činnosti jsme spolu absolvovali 63 zásahů. Z toho jednu zahraniční misi s USAR týmem do Turecka. Z více než devadesáti procent se jednalo o plošné zásahy.
V. V.: Zahraniční misi jsem zatím absolvoval jednu a druhá „skončila“ na letišti. Pokud jde o zásahy v České republice (ČR), nepočítám je, ale bylo jich už hodně. Každopádně na zásahy podle partnerky vždy vyrážím v tu nejméně vhodnou dobu. Třeba jako do Libanonu z dovolené a uprostřed jejího šestinedělí.
Vzpomeňte na to, kde jste zrovna byli a co jste dělali, když jste se dozvěděli, že máte být vysláni na zahraniční misi?
P. V.: Přijel jsem ráno do práce, uvařil jsem si kávu a zazvonil mi telefon. Náš hlavní kynolog mi zavolal, že jsem byl nominovaný pro zásah v Turecku. Ať se začnu balit a čekám na potvrzení a pokyny z MV-generálního ředitelství HZS ČR. Že Turecko zasáhlo zemětřesení, jsem nevěděl. Kouknul jsem se na internet, zmapoval jsem situaci i to, jaké počasí tam mám očekávat. Pro jistotu jsem si přibalil několik zimních doplňků navíc a dobře jsem udělal. Teploty tam padaly až k mínus osmi stupňům.
V. V.: Zhruba v sedm ráno mě vzbudil telefon s dotazem, jestli můžu vyjet. Zrovna jsme s celou rodinou (se ženou, dvěma dětmi a devíti psy) strávili první noc na dovolené na Vysočině. Domluvilo se, že hasičští kolegové mě a fenku Bellu obratem vyzvednou, a následoval bleskurychlý přesun ke mně domů. Rodiče mi mezitím dochystali věci, které jsme vyzvedli, a pokračovali jsme na letiště do Prahy. Celá tahle akce trvala méně než pár hodin. Upřímně, dodneška z toho mám zážitek, ale myslím, že moje partnerka z toho má spíš trauma. (smích)
Máte doma nějaké zavazadlo, které máte nonstop připravené, kdybyste byli nečekaně vysláni na misi?
P. V.: Ano, doma mám skříň vyhrazenou na vše, co je potřeba vzít na záchrannou misi do zahraničí. Nemám ty věci trvale zabalené, protože je využívám v průběhu roku na instrukčně metodické zaměstnání a výcviky. V případě aktivace jsem ale schopen vše potřebné rychle sbalit.
V. V.: Také já jsem si doma vyčlenil jednu skříň, ve které mám, až na pár věcí, kompletní přípravu na zahraniční misi. Takže do čtvrt hodiny můžu odjíždět. V případě zásahů v tuzemsku, jsem schopen vyjet do dvou minut. Vše potřebné mám sbalené v zásahovém kynologickém voze a psa mívám u sebe.
Jak na zahraniční misi vzpomínáte? Jaká byla vaše činnost na místě určení?
P. V.: Před odletem do Turecka jsem viděl na internetu několik videí z postižených oblastí. Zřítily se na nich několikapatrové domy až do základů. Myslel jsem si, že to budou jen ojedinělé případy. Realita však byla mnohem horší, než jsem si představoval. V troskách byly celé čtvrtě velkého města. S Harrym jsme první dny nebyli nasazení do prvotního průzkumu. Většinou jsme prohledávali sutinu mezi pauzami bagrování, abychom upřesnili další postup rozebírání sutiny. Některé dny jsme jezdili prohledávat sutiny na pracoviště místních záchranných týmů. Pracujete v režimu šest hodin práce a šest hodin odpočinku. Jste součástí týmu a po celou dobu se snažíte podat ten nejlepší výkon. Pes sice po práci odpočívá v přepravce, ale dalo by se říct, že je pořád v jakémsi pohotovostním režimu.
V. V.: Bylo to uprostřed léta, takže panovaly vysoké teploty a zabrat nám dávala také poměrně vysoká vlhkost vzduchu. V nasazení na sutině jsme se střídali po šesti hodinách. Vzhledem ke klimatickým podmínkám, které na místě panovaly, jsem se vždy před aktivitou snažil do Belly dostat větší množství tekutin. Psi měli na místě i přístřešek, aby byli ve stínu. A museli jsme je po nasazení ochlazovat, aby to horko zvládli.
Český USAR tým působil v Bejrútu 6.-11. srpna 2020. Po návratu byla do Libanonu odeslána ještě materiální humanitární pomoc
Nejsilnější zážitek z mise, který z hlavy nesmažete?
P. V.: To byly určitě momenty, kdy se mrtvé osoby vynášely ze sutin. Místní obyvatelé prožívají ztrátu blízkých tak intenzivně, hlasitým společným nářkem, že vás z toho až mrazí. Ačkoliv jsem hasičem už přes třicet let, nic takového jsem ještě nezažil. V naší zemi se společná soustrast prožívá spíše tichou účastí.
V. V.: V Libanonu proběhl během naší mise pokus o převrat, takže jsme slyšeli blízko nás střelbu a po celou dobu na naši bezpečnost dohlížela armáda.
Co vás překvapilo (očekávání vs. realita)?
P. V.: Překvapující pro mě byla místní připravenost na takovou událost. Neuvěřitelné množství techniky. Bagry, nákladní vozidla, rozvoz humanitární pomoci, sanitky, stany s kamínky na topení a stále přijížděly nové konvoje těžké techniky a rozváželo se jídlo a ošacení. Lidé byli k sobě laskaví a nikde jsem neviděl žádné nepokoje či rabování. Když jsme procházeli davem, tak nám lidé dávali najevo, že jsou nám vděční za pomoc, a občas i někdo letmo pohladil mého psa Harryho.
Vzpomenete na nějaký konkrétní zásah v Česku?
P. V.: Koncem října 2019 se v okolí Oldřichova v Hájích ztratil cyklista trpící Parkinsonovou nemocí. Došly mu léky na cestě do Liberce. Jeho mobilní signál se nepodařilo dohledat. Třetí den pátrání už jsme moc nevěřili, že by se nám muže podařilo najít živého. V noci už bylo kolem nuly a hledaný měl na sobě údajně jen kraťasy a dres s krátkým rukávem. Prohledávaný terén byl hustě posetý kamennými bloky a těžko prostupným podrostem lesa. S Harrym jsme nachodili desítky kilometrů a odškrtávali jsme si prohledané sektory. Muže nalezl pes dobrovolného kynologa o dva úseky ode mě zapadlého mezi balvany, takže rojnice neměla šanci ho dohledat. Muž byl sice promrzlý a potlučený, ale živý.
Které nasazení bylo jedno z nejtěžších a nejnáročnějších z hlediska času či podmínek a okolností?
V. V: Asi plošné pátrání v Peci pod Sněžkou, bylo to na přelomu roku. Nepanovaly zrovna ideální klimatické podmínky v horách. A tím, že se hledala matka s dítětem, to bylo i psychicky náročné.
Jak vypadá „běžný“ pracovní den psovoda? Věnuje se standardní služební činnosti a navíc musí najít dostatek času také pro psího svěřence, tedy pro pravidelný trénink?
P. V.: Musím říct, že v kynologické činnosti máme v kraji podporu. Když potřebuji, tak si psa můžu vzít do práce. V kanceláři mám pro něj pod stolem zabudovanou i přepravku, protože kancelář je průchozí, a tak ho tam občas odložím, když mám například krátkou služební obchůzku. Psům se musíte věnovat každý den. Když nejedu na trénink, tak chodíme rádi do lesa, k vodě a podobně. Pořídil jsem si díky tomu koloběžku a v zimě společně jezdíme na běžky.
V. V.: V práci jsem především hasič-strojník. Takže ve volné chvíli se místo toho, abych si dal kávu společně s kolegy, jdu věnovat fence Origami. Co se týče výjezdu, tak když zavolá krajské operační a informační středisko, jedu, ať už jsem v práci, nebo doma.
Mjr. Ing. Pavel Viták při nasazení těžkého USAR týmu po zemětřesení v Turecku v únoru 2023
Kam chodíte cvičit se psy? Představme lokality pro cvičení a výcviky kynologů v Libereckém kraji.
P. V.: V Libereckém kraji hodně využíváme sutinu v Ralsku. Je tam několik zbořených objektů, které opustila ruská armáda. Výhodou tohoto terénu je, že jednou za čas ji Záchranný útvar HZS ČR za pomoci těžké techniky přestaví. Psa totiž musíte připravovat stále na nové situace, je potřeba ho naučit propátrávat celý prostor, ne jen místa, kde se nalézají úkryty. Pokud často cvičíte na stejných lokacích, tak si je pes velmi rychle zapamatuje. Proto stále hledáme nové lokace a jezdíme na objekty, které jsou nově po demolici, křížem krážem přes celou republiku a nebo i do zahraničí. Cestování je na záchranářském výcviku nejdražší položka.
V. V: Co se týče výcviku sutinového vyhledávání, cestuji po celé republice. Když vidím, že někde probíhá demolice objektu, kontaktuji demoliční firmu a pokusím se domluvit na možnosti výcviku. Pokud jde o plošné vyhledávání, tak 90 % výcviku probíhá v Krkonoších nebo Jizerských horách, kde jsme pak nasazováni i reálně.
Kdy je potřeba začít myslet na pořízení nového psa a začátek jeho výcviku? Pokud kynolog chce být aktivní kontinuálně, zřejmě by měl mít na paměti i toto.
P. V.: Bylo by to hezké mít stále k dispozici atestovaného psa. Pokud by záchranářská kynologie byla moje hlavní pracovní náplň, tak bych si nového psa určitě pořídil dříve. Pokud se vše podaří, tak budu mít přibližně rok a půlletý výpadek, než s novým psem splním atestační zkoušku.
V. V.: To jde celkem snadno spočítat, ale nesmí se nic pokazit. Pes zvládne sloužit v pohodě 10 let, někdy i víc. Moje Bella zemřela v nedožitých 12 letech na mrtvici a do poslední chvíle byla aktivní ve službě. Swix umřela v devíti letech na rakovinu sleziny. V tu chvíli už jsem měl dvouletou Origami, která čerstvě složila kategorie. Ideální je mezi sedmým až osmým rokem pořídit dalšího parťáka, příprava trvá minimálně dva roky.
Jmenujte pět věcí (či vlastností), bez kterých se podle vás kynologická dvojice, má-li být úspěšná, rozhodně neobejde?
P. V.: Odhodlání, trpělivost, důslednost, umět číst psa a být schopný přijmout oprávněnou kritiku, abyste nedělali stále stejné chyby.
V. V.: Pokora, partnerství, přátelství, radost z práce, důvěra.
por. Mgr. Jaroslava BENEŠOVÁ, HZS Libereckého kraje, foto nprap. Jakub KOZÁK, HZS Libereckého kraje