Strategie rozvoje HZS ČR do roku 2030
s 6
Požár pekáren v Berouně
s 11
Únik Benzolu z technologie v areálu společnosti OKK Koksovny, a.s.
s 16
Záchranářská kynologie u HZS ČR - 1. část
s 20
Zkoušení a využívání aerosolových hasiv a jejich systémů
s 25
Ochrana obyvatelstva 2025: Klíčové poznatky z Ostravské konference
s 30
Projekt Hrdinové děti
s 32
Přes 100 tisíc korun pro Nadaci policistů a hasičů
s 34

Na základě programového prohlášení vlády Petra Fialy zpracovalo MV-generální ředitelství HZS ČR materiál Strategie rozvoje Hasičského záchranného sboru ČR do roku 2030 (Strategie). Jedná se o vůbec první dlouhodobý koncepční materiál, který zastřešuje všechny kompetence a činnosti vykonávané Hasičským záchranným sborem České republiky (HZS ČR). Zpracování Strategie vychází z mise a vize HZS ČR. Její naplňování je postaveno na třech prioritních oblastech, v jejichž rámci bylo definováno deset strategických cílů. Ty mají být dosaženy naplněním termínovaných dílčích opatření, kterých je ve Strategii určeno celkem 38.

Materiál Strategie rozvoje HZS ČR do roku 2030 zpracovaný MV-generálním ředitelstvím HZS ČR představuje základní strategický dokument schválený na nejvyšší úrovni státu. Jeho jedinečnost spočívá v zahrnutí veškerých kompetencí svěřených zákonem HZS ČR. Jde o první komplexní materiál určující dlouhodobou orientaci sboru s výhledem až do roku 2030 tak, aby jeho schopnosti odpovídaly měnícímu se bezpečnostnímu prostředí i očekáváním obyvatel ČR.

Shrnutí procesu schvalování

Materiál prošel mezirezortním připomínkovým řízením a byl usnesením č. 538 ze dne 11. září 2024 vzat na vědomí Výborem pro civilní nouzové plánování. Následovalo předložení materiálu na schůzi Bezpečnostní rady státu, která ho usnesením č. 6 ze dne 7. ledna 2025 odsouhlasila a doporučila jeho předložení vládě ČR. Ta následně Strategii schválila usnesením č. 65 ze dne 29. ledna 2025, ve kterém navíc uložila ministru vnitra každoročně předkládat vládě ČR informaci o jejím naplňování.

Identifikace klíčových trendů a analýza současného stavu

Strategie vznikla s cílem stanovit dlouhodobé priority a strategické směry rozvoje HZS ČR. Prvním krokem byla analýza současného stavu a identifikace klíčových trendů. Jedná se například o změnu klimatu, která povede k častějším zásahům v důsledku extrémního počasí v podobě dlouhodobého sucha či naopak nadměrných srážek, nebo o společenské a demografické změny, jež vyžadují adaptaci činností sboru na stárnoucí populaci, suburbanizaci a vylidňování venkova. Nelze opomenout ani rostoucí společenskou závislost na technologiích či zintenzivnění mocenského soupeření v mezinárodním kontextu. Tyto trendy již dnes ovlivňují operační prostředí, dále nabývají na síle a vyžadují včasnou adaptaci ze strany HZS ČR.
Na klíčové trendy navázala analýza současného stavu, která zdůraznila několik důležitých skutečností. Mezi ty klíčové patří dlouhodobé podfinancování sboru, což lze pozorovat například na nárůstu vnitřního dluhu (13 miliard Kč na hmotném majetku a 12 miliard Kč na nehmotném majetku) i na dlouhodobě malém podílu investičních výdajů vůči celkovému majetku (pouze 4,6 %, ideální stav je přibližně 7 %). S tím přímo souvisí problém závislosti rozpočtu HZS ČR na Evropských strukturálních a investičních fondech (ESIF) poskytovaných Evropskou unií (EU). Například v roce 2024 tvořily tyto fondy 43 % investičních výdajů. Do budoucna však nelze zaručit dostupnost těchto prostředků i v následujících programových obdobích po roce 2027, kdy ČR kvůli svému ekonomickému rozvoji již nebude v EU považována za čistého příjemce. Je pravděpodobné, že po roce 2027 bude potřeba soutěžit o prostředky v rámci Evropskou komisí řízených grantových programů.

Podíl ESIF na investičních výdajích HZS ČR
Dalším z rizikových faktorů je personální zajištění sboru. Konsolidace státního rozpočtu v roce 2023 a 2024 vedla ke snížení finančních prostředků na platové výdaje. I kvůli tomu postupně dochází k zhoršování postavení HZS ČR na trhu práce. Navíc v roce 2024 nenastalo požadované posílení tabulkových stavů. Zároveň narůstá počet příslušníků odcházejících do důchodu a sbor jako celek stárne. V porovnání s prudkým nárůstem agendy HZS ČR počty hasičů stagnují a platové ohodnocení často neodpovídá náročnosti práce. Obecně se HZS ČR potýká s výrazným nedostatkem specialistů.

Strategická část rozvoje HZS ČR

Cílem Strategie je zmíněné změny reflektovat a stanovenými opatřeními na ně sbor začít připravovat, aby byl schopný efektivně čelit výzvám budoucnosti. Na základě mise a vize HZS ČR byly proto vytvořeny tři prioritní oblasti: 1) personálně zabezpečený HZS ČR, 2) moderně vybavený HZS ČR a 3) podpora znalostního přístupu a vzdělávání. První dvě prioritní oblasti jsou zaměřené především dovnitř sboru – na jeho rozvoj a vývoj. Ať už se jedná o personální zabezpečení, cyklus obměny materiálu, rozvoj příjmu tísňové komunikace nebo informační podporu pro krizové řízení a rozvoj integrovaného záchranného systému (IZS). Třetí oblast je orientovaná na činnosti spojené s podporou znalostního přístupu a vzdělávání. Příkladem může být rozvoj systému ochrany obyvatelstva (OOB), preventivně výchovná činnost nebo prosazování zájmů HZS ČR v mezinárodním prostředí.

 Přehled prioritních oblastí a strategických cílů
Tyto zmíněné oblasti v sobě zahrnují celkem deset strategických cílů, kterých by do konce tohoto desetiletí mělo být dosaženo. Každý strategický cíl má pod sebou definovaná konkrétní dílčí opatření včetně termínu jejich zpracování, kterých je dohromady 38.

Prioritní oblast 1

V oblasti personálního zabezpečení se počítá s dvěma strategickými cíli. Prvním je „udržitelné a na nové činnosti přizpůsobené personální zabezpečení“ a druhým „kvalitní vzdělávání dovnitř – rozvoj spolupráce se vzdělávacími, ústředními i samosprávnými subjekty navenek“. V těchto cílech se ustanovilo sedm dílčích opatření.
První strategický cíl by se dal shrnout jako podpora efektivní alokace a využití lidských zdrojů. Strategie vnímá stabilní personální zabezpečení jak příslušníků, tak zaměstnanců jako klíčovou oblast. Naplnění tohoto cíle by také mělo přispět ke snížení rizika odchodovosti příslušníků před 20. rokem služby. Navíc dochází k nárůstu agendy a potřebné odbornosti, což je nutné reflektovat v personální politice sboru. V tomto cíli bylo tedy stanoveno celkem pět dílčích opatření zahrnujících různá odvětví od nastavení optimálního platového systému po posílení personálních kapacit. Mezi výsledky, kterých se Strategie snaží dosáhnout, patří udržení roční fluktuace do 4 % a naplnění početních stavů.
Druhý strategický cíl se potom věnuje především kvalitě vzdělávání odborníků. Výsledkem naplnění tohoto cíle bude ucelenější systém získávání odborných znalostí, dovedností a návyků. Důraz je zde kladen také na vzdělávání vedoucích a velitelů složek IZS. Kvalitní odborné vzdělání je základním předpokladem připravenosti zaměstnanců a příslušníků na výkon služby. Toho by se mělo docílit centralizací vzdělávání pod subjekty Střední odborné školy požární ochrany a Vyšší odborné školy požární ochrany. Zároveň se bude rozšiřovat vzdělávací portfolio. Rozvoj se bude zaměřovat i na jazykové vzdělávání (např. příslušníků určených do mezinárodních záchranných operací).

Prioritní oblast 2

Další prioritní oblast, „moderně vybavený sbor“, v sobě ukrývá čtyři cíle a celkem 16 dílčích opatření. Jejím záměrem je nejen nákup nové požární techniky, ale i další materiální zajištění, jako jsou například prostředky individuální ochrany (PIO).
Strategický cíl „stabilní cyklus obměny materiálního zabezpečení“ se věnuje problematice zajištění systémového nastavení rozpočtu investic. Ty je nutné plánovat s cílem dosažení optimálního počtu stanic HZS krajů a jednotek sborů dobrovolných hasičů (SDH) obcí na základě plošného pokrytí. Současně Strategie říká, že je k tomu nezbytné zabezpečit výstavbu nových stanic a jejich personální vybavení zejména ve vazbě na měnící se územní plány (dálnice apod.). Dalším problémem, kterému se tento strategický cíl věnuje, je překračování životnosti požární techniky. Tím se nejen zvyšují náklady na její provoz i opravy, ale také se snižuje spolehlivost. Změna by měla přijít v podobě centrálních nákupů (cisternové automobilové stříkačky, výšková technika atd.). Dále je potřeba pokračovat v kategorizaci a předurčenosti vybraných jednotek požární ochrany (PO) na specifické druhy zásahů. Zmiňuje se zde také zajištění využívání efektivního systému leteckého hašení pomocí vrtulníků. Plánuje se vybudování středoevropského centra leteckého hašení v ČR, které by mělo být tvořeno třemi vrtulníky z prostředků rescEU a třemi vrtulníky pořízenými ze státního rozpočtu. Zároveň v souvislosti se změnou bezpečnostního prostředí bude provedena revize zajištění PIO. Cílem je přehodnocení množství skladovaného PIO, respektive rozsah ohroženého obyvatelstva, tedy určení skupin a počtů obyvatel, pro které bude tento materiál do budoucna k dispozici.
Druhým strategickým cílem je „informační podpora pro činnosti orgánů krizového řízení a složek IZS“. Jak již název napovídá, jedná se především o rozvoj informačního systému pro podporu řešení mimořádných událostí (MU) a krizových situací (KS). Toho by se mělo dosáhnout vytvořením agendového informačního systému s nastavenými procesy mezi příslušnými orgány krizového řízení anebo vytvořením modulů s možností sdílet data z terénu v reálném čase. Rovněž se počítá s tím, že dojde k propojení ostatních agendových systémů a databází napříč státní správou. Současně tento cíl zahrnuje rozvoj práce s obrazovými daty v HZS ČR. V této oblasti leží obrovský potenciál zefektivnění předávání informací a snižování rizik při zásahu nebo použití v oblasti požární prevence a zjišťování příčin vzniku požárů. Dojde také k rozšíření nástrojů pro předávání dat o jednotkách SDH obcí, jednotkách SDH podniků a jednotkách HZS podniků.
Třetí strategický cíl „moderní standardy ochrany ICT v rámci činností HZS ČR“ se zaobírá modernizací a doplňováním systému v oblasti informačních a komunikačních technologií. Je očividné, že tento systém musí splňovat nejen náležité bezpečnostní standardy, ale současně reagovat na rostoucí potřebu efektivního sdílení dokumentů a informací. Cílovým stavem je robustní a flexibilní videokonferenční řešení, které bude využívat nové technologie a koncové prvky. Jedním z prioritních opatření v tomto cíli je přestavba rádiových sítí pro jednotný systém varování a vyrozumění (JSVV). Počítá se s výstavbou druhé vrstvy rádiové sítě JSVV a umožněním obousměrné komunikace mezi koncovými prvky JSVV a zadávacími místy. Stávající rotační sirény a zastaralé elektronické sirény je podle Strategie nezbytné nahradit novými koncovými prvky tak, aby bylo umožněno předávání verbální informace. Provede se analýza rizik a zhodnotí se potřeba případného rozšíření počtu koncových prvků v jednotlivých rizikových lokalitách. Hovoří se zde i o výzvě rychlého sdílení tísňových informací velkému počtu obyvatel a nutnosti zavedení technologií, které by umožnily takzvaný cell broadcast.
Poslední, avšak neméně důležitý strategický cíl v této prioritní oblasti, je „rozvoj příjmu tísňové komunikace a systému varování a vyrozumění obyvatelstva“. Technologický pokrok zásadně mění požadavky na předávání aktuálních a včasných informací obyvatelstvu o nastávající nebo již probíhající MU či KS. Moderní způsoby a systémy umožňují informování novými cestami, jako jsou například sociální sítě, média nebo mobilní aplikace HZS ČR. Tato aplikace bude nejen sloužit k varování, ale také integrovat stávající aplikace v ČR a nabízet edukační obsah k přípravě obyvatelstva.

Prioritní oblast 3

Třetí prioritní oblastí je podpora znalostního přístupu a vzdělávání. Tato oblast si stanovuje opět čtyři cíle a 16 dílčích opatření, především v oblasti rozvoje činností sboru navenek.
První strategický cíl této oblasti je „modernizace systému požární ochrany k efektivní požární prevenci“. Mezi nejzajímavější opatření plynoucí z tohoto cíle patří například návrh nového zákona o požární ochraně, který bude reflektovat aktuální potřeby společnosti a mezinárodní kontext. Současná verze vychází z původního znění z roku 1985 a dnes již neodpovídá potřebám sboru ani společnosti. Nový právní předpis bude hájit právo na život a zdraví, na ochranu majetku a životního prostředí. Změna právních předpisů by měla rovněž reflektovat klimatické změny. Je proto potřeba definovat způsob vyhodnocení požárního nebezpečí v přírodním prostředí, zejména lesních porostech. V souvislosti s PO tento cíl počítá s optimalizací výkonu zjišťování vzniku příčin požárů, jednoznačným vymezením pozic pojišťoven nebo jasným vymezením kompetencí Policie ČR a HZS ČR.
Druhý strategický cíl „rozvoj systému ochrany obyvatelstva a preventivně výchovné činnosti“ se věnuje zkvalitnění personálního zabezpečení výkonu státní správy ve svěřených oblastech, a to zejména ve vztahu k činnostem podle krizového zákona na ústřední i samosprávné úrovni. Zároveň se zde zakotvuje nezbytnost aktivního zapojení obyvatelstva jak do prevence, tak do připravenosti. Tento cíl klade důraz také na podporu zážitkového vzdělávání prostřednictvím takzvaných center zdraví a bezpečí. Současně by měl vzniknout jednotný manuál pro jejich zřizovatele. Výsledkem bude ucelený systém posilující kompetence obyvatel v oblasti sebeochrany před MU a KS. Také v sobě tento strategický cíl zahrnuje mimo jiné aktualizaci Koncepce ochrany obyvatelstva. Ta bude zohledňovat nutnost přípravy na zabezpečení OOB za všech krizových stavů včetně stavu ohrožení státu a válečného stavu.
Třetím strategickým cílem je „posílení spolupráce a akceschopnosti IZS“. Problematika se dotýká například navýšení dotačních titulů v oblasti investičních a neinvestičních dotací pro zřizovatele jednotek SDH obcí, a tím zvýšení efektivity spolupráce jednotek IZS. U tohoto cíle nelze opomenout zmínit opatření „zkvalitnit a rozšířit moderní udržitelný systém přípravy členů jednotek SDH obcí, zaměstnanců jednotek HZS podniků a manažerského vzdělávání velitelských kádrů složek IZS“. Toto opatření zdůrazňuje potřebu dobudování uceleného systému získávání odborných znalostí, dovedností a návyků zejména vedoucích a velitelů složek IZS. Cílem je podpoření předpokladů ke zvýšení úspěšnosti a efektivity spolupráce složek IZS při společných záchranných a likvidačních pracích a zvyšování motivace ke vzdělávání.
V neposlední řadě je zde definovaný cíl „prosazování zájmů HZS ČR v mezinárodní spolupráci“. Z členství v EU a Severoatlantické alianci (NATO) vyplývají pro HZS ČR specifická práva, povinnosti a příležitosti. Aktivní spolupráce HZS ČR v těchto organizacích umožňuje navýšení akceschopnosti sboru a udržení dobré reputace v NATO a EU. Proto zde byla stanovena dílčí opatření zaměřená na mezinárodní spolupráci. Příkladem může být dílčí opatření „zajištovat a koordinovat plnění závazků v oblasti civilní nouzové připravenosti a odolnosti NATO“. Jde o jediné opatření, které nemá stanovený termín, nýbrž má být realizováno průběžně.

Závěrečné zhodnocení

Strategie vytyčuje konkrétní úkoly uvnitř a vně sboru na základě vize rozvoje HZS ČR, která je základní myšlenkou celého materiálu. Vizí HZS ČR je podporovat rozvoj schopností jak HZS ČR, tak obyvatel ČR adaptovat se na výzvy plynoucí z měnícího se bezpečnostního prostředí, vytvářet podmínky pro dlouhodobou udržitelnost úrovně bezpečnosti jako služby poskytované obyvatelům ČR a směřovat ke stavu, ve kterém bude synergicky spojena odpovědnost bezpečnostních složek státu s občanskou připraveností k zajišťování bezpečnosti své a svých nejbližších.

kpt. Bc. Luisa PODAŘILOVÁ, mjr. PhDr. Jakub KUFČÁK, MV-generální ředitelství HZS ČR, foto archiv MV-generálního ředitelství HZS ČR

Ve večerních hodinách 13. října 2024 vypukl v areálu pekáren v Berouně požár, který zasáhl část střechy a technologické zázemí objektu. Náročný zásah trval přes 22 hodin, zúčastnilo se jej 21 jednotek požární ochrany (PO) a vyžádal si nasazení široké škály techniky včetně výškové techniky a termokamer. Požár zasáhl plochu 800 m² a jeho příčina je předmětem vyšetřování. Hasiči zde čelili komplikacím jako zášlehům plynu či pádu podhledů, přičemž bylo lehce zraněno osm zasahujících hasičů. Díky včasné evakuaci nebyli zraněni žádní zaměstnanci pekáren.

Popis areálu

Areál berounských pekáren, který je jednou ze tří provozoven společnosti PAC Hořovice, s. r. o., se nachází mezi dvěma rameny řeky Berounky a je tvořen několika samostatně stojícími objekty či provozy. Hlavní vjezd do areálu je z ulice Na Ostrově, vstup do hlavního objektu je i z ulice Politických vězňů (prodejna, kanceláře). Hlavní objekt pekáren
o půdorysných rozměrech asi 57 × 16 m je stavbou o čtyřech nadzemních podlažích (NP), rozměry se týkají 1. a 2. NP, půdorys čtyřpodlažního traktu staticky nezávislého převyšuje dvoupodlažní stavbu na zhruba 43 % jejího půdorysu. Na pekárnu navazuje původní správní budova (pochází z roku 1898), na styku těchto budov je dvouramenné schodiště (částečná chráněná úniková cesta), které se nachází mimo požární úsek pekárenského provozu. Na opačné straně dvoupodlažní části je další schodiště jako druhá úniková cesta. Z hlediska technologických částí je:

• v 1. NP – pekárenský provoz – „rohlíková“ pekárna, kotelna se dvěma automatickými nízkotlakými parními kotly 400 kW (výroba páry pro výrobu) a dvěma plynovými kotli Buderus 50 kW pro vytápění výrobní části budovy, administrativní části budovy, šaten a sociálního zařízení, dieselagregát – záložní zdroj elektrické energie s vnitřním objemem nádrže na naftu 200 l, rozvodna el. energie,
• ve 2. NP – pekárenský provoz – „chlebová“ pekárna – mísicí technologie surovin (ATEX zóna 20), chlebová pec, etážové pece,
• ve 3. NP – sklady surovin včetně zásobníků řepkového oleje (4 m³ hořlavé kapaliny IV. třídy nebezpečnosti), v administrativní budově prodejna pečiva se zázemím,
• ve 4. NP – pekárna jemného pečiva, v administrativní budově kanceláře.

Ve východní části pekařské výrobní haly a jižní části hlavní budovy ke stavbě přiléhají čtyři nadzemní sila s moukou (1 × 55 m³, 3 × 44 m³). Jako topné médium pekařských pecí a k vytápění celého areálu je využit zemní plyn, který je přiveden středotlakou přípojkou a z regulační stanice dále rozveden nízkotlakými rozvody k pecím a do plynové kotelny. Požární úsek pekárenského provozu o ploše 2 240 m² prochází z důvodů technologických prostupů a automatizovaných výrobních linek oběma nadzemními podlažími pekařské výrobní haly a rovněž čtyřmi nadzemními podlažími technologické části objektu. Z hlediska požárně bezpečnostních zařízení není objekt vybaven ani elektrickou požární signalizací, zařízením pro odvod kouře a tepla, ani stabilním hasicím zařízením.

Vznik požáru

Vznik požáru byl situován do izolovaného podkrovního prostoru 45 × 13 × 0,5–1,5 m
s dřevěnými sbíjenými vazníky nad 2. NP pekařské výrobní haly. Hoření delší dobu probíhalo skrytě ve vnitřně neděleném podkrovním prostoru o objemu 585 m³, produkty pyrolýzy prkenného záklopu a plnoplošně natavené asfaltové hydroizolace (na ploše 600 m²  to bylo 1,5 t asfaltu) se kumulovaly pod plechovou střešní krytinou, zespodu skryty pod sádrokartonovým podhledem s požární odolností 15 minut na kovovém roštu s tepelnou izolací ORSIL. Prvním viditelným projevem požáru bylo zespodu patrné plamenné hoření okolo komínového tělesa, kde byla vytvořena díra v podhledu kvůli plánované instalaci tepelného výměníku.

Průběh zásahu

Požár byl ohlášen zaměstnancem pekáren na krajské operační a informační středisko (KOPIS) Hasičského záchranného sboru Středočeského kraje (HZS STC) v neděli 13. října 2024 v 17.47 hodin s informací: „Požár v pekárně, něco hoří nad pecí, plameny, bez zranění...“ Po oznámení požáru provedli zaměstnanci prvotní hasební zásah pomocí dvou práškových hasicích přístrojů. Další hasicí přístroje použili strážníci Městské policie (MP) Beroun, kteří díky blízkosti služebny dorazili na místo zásahu jako první v 17.49 hodin a zahájili evakuaci zaměstnanců z budovy. Následně bylo ve spolupráci s Policií ČR (PČR) evakuováno a zaevidováno 54 zaměstnanců, nikdo ze zaměstnanců nebyl zraněn.

Vyhlášení 1. stupně požárního poplachu

KOPIS HZS STC vyhlásilo poplach podle 1. stupně požárního poplachu pro město Beroun
a k zásahu vyjela jednotka PO HZS STC ze stanice Beroun v počtu 1 + 9 s technikou: velitelský automobil (VEA-L2), cisternová automobilová stříkačka (CAS) 20/3500/210-S2T, CAS 30/9000/540-S3VH a automobilový žebřík (AZ) 30-S1Z (na místě v 17.55 hodin), dále jednotka Sboru dobrovolných hasičů (SDH) města Králův Dvůr v počtu 1 + 3 s CAS 20/3500/400-S2R (na místě v 18.03 hodin), jednotka SDH města Zdice v počtu 1 + 8 s CAS 10/1700/0-M1R (na místě v 18.07 hodin) a CAS 32/7000/0-S3R (na místě v 18.16 hodin) a jednotka SDH obce Chyňava v počtu 1 + 5 s CAS 30/9000/540-S2VH (na místě v 18.09 hodin).
Po příjezdu na místo zásahu bylo průzkumem zjištěno, že z celé střechy pekařské výrobní haly vychází kouř, na severní části hřebene se v délce asi 7 m objevovaly plameny. Před příjezdem jednotky již byli z objektu částečně evakuováni zaměstnanci, kteří se nacházeli u vrátnice do areálu. Jednotka PO odpojila objekt od elektrické energie a přívodu plynu. Následovalo bojové rozvinutí do budovy třemi útočnými proudy. Dále byl ustaven AZ 30 na průzkum a hašení střešní konstrukce a ochlazování moučných sil.
Uvnitř pekařské výrobní haly probíhal zásah v dýchací technice dvou průzkumných skupin 1 + 2 stanice Beroun ve spolupráci s jednotkami SDH obcí Zdice a Chyňava:

• komunikace s údržbářem a vedoucím směny, průzkum haly termokamerou,
• dopravní vedení C 52 z košů, souběžně s vysokotlakým proudem přes 1. NP pekařské výrobní haly do 2. NP k průběžné peci. U pece nasazeny útočné proudy: jeden vysokotlaký s prodloužením a jeden C proud, který byl v průběhu zásahu následně přezbrojen na tři proudy D s hřebem,
• další bojové rozvinutí – jeden proud C po jižním schodišti do 2. NP pekařské výrobní haly, následně doplněno o jeden proud D.

Vně výrobní haly probíhal zásah jednotky PO ze stanice Beroun a jednotky SDH obce Králův Dvůr:

• spolupráce s MP Beroun, PČR a Zdravotnickou záchrannou službou Středočeského kraje (ZZS SČK),
• prioritně řešena evakuace a vypnutí energií,
• průzkumem střechy z AZ 30 bylo zjištěno plamenné hoření v hřebeni střechy v délce asi 7 m. Na hašení střechy měl být připraven jeden monitor B z AZ 30, ale vznikla závada na rovnání koše bez možnosti ovládání sady. U AZ 30 byl proto ponechán pouze strojník a hasiči z koše sestoupili po sadě na zem a do objektu, v němž vytvořili další útočný proud C z jižního schodiště do 2. NP. Následně byl povolán záložní AZ 40 ze stanice Kladno. AZ 30 byl nouzovými postupy složen do přepravní pozice a přestaven mimo svah. Poté co byla závada na AZ 30 odstraněna, opětovně bylo zprovozněno hašení střešní konstrukce a chlazení sil,
• příprava čerpacího stanoviště na pekárenském jezu – povolání jednotky SDH obce Počaply a následně nasazen jeden proud C na hašení vně objektu,
• připraven monitor B 75 na ochranu sousední budovy ubytovny.

Vyhlášení 2. stupně požárního poplachu

Během zásahu uvnitř budovy došlo k zášlehu zbytkového plynu z porušených rozvodů
ve 2. NP výrobní haly a pádu sádrokartonových podhledů na tříčlennou skupinu hasičů a zasypání útočných proudů. Hasiči se stáhli do bezpečí technologické budovy a pokračovali v zásahu z této části. V 18.34 hodin byl vyhlášen 2. stupeň požárního poplachu a místo zásahu rozděleno na tři úseky:

• úsek č. 1 – výrobní hala uvnitř – severní strana – VÚ (velitel úseku)1 velitel družstva stanice Beroun,
• úsek č. 2 – výrobní hala uvnitř – jižní strana – VÚ2 zastupující velitel družstva stanice Beroun,
• úsek č. 3 – výrobní hala vně budovy – VÚ3 velitel družstva stanice Hořovice.

V 18.44 hodin se požár rozšířil ze střešní konstrukce dvoupodlažní výrobní haly na polystyrenovou fasádu čtyřpodlažní technologické budovy, v krátké době došlo ke zvýšení intenzity plamenného hoření a následně i k destrukci části střešní konstrukce. Po dojezdu jednotky SDH obce Hýskov s CAS 32/8200/800-S3R a jednotky HZS STC ze stanice Kladno s AZ 40 bylo zahájeno hašení ze severní části objektu z ulice Politických vězňů.

Vyhlášení 3. stupně požárního poplachu

V 18.52 hodin byl vyhlášen 3. stupeň požárního poplachu a velení zásahu převzal řídící důstojník (ŘD) Územního odboru (ÚO) Beroun. K zásahu povolal spojový vůz KOPIS (VEA KOPIS). Na místo dorazil protiplynový automobil ze stanice Kladno a dopravní automobil dronové skupiny ze stanice Mělník. V rámci vyhlášení 3. stupně požárního poplachu byla na místo vyslána jednotka PO ze stanice Řevnice a jednotky SDH obcí Chrustenice, Karlštejn, Liteň, Loděnice, Rudná, Svatý Jan pod Skalou, Tetín a Vysoký Újezd. Jednotky se postupně zapojovaly do zásahu v jednotlivých sektorech a úsecích. Místo zásahu bylo rozděleno na dva sektory:

• sektor S1 – dvoupodlažní výrobní hala – velitelem sektoru (VS)1 zastupující velitel čety stanice Beroun; na původním místě zásahu se třemi úseky, kdy po dojezdu jednotky PO ze stanice Řevnice byla velitelská struktura:  

- úsek č. 1 – hala uvnitř – VÚ1 /zastupující velitel družstva (VD) stanice Beroun/ – nasazeny dva proudy C a jeden proud D s útočným hřebem,

- úsek č. 2 – vně haly – VÚ2 (VD stanice Hořovice) – nasazen jeden monitor B z AZ 30, dva proudy C – první do proluky mezi ubytovnu a halu a druhý zespodu k silům, připraven jeden záložní monitor B,

- úsek č. 3 – ubytovna – VÚ3 (VD stanice Řevnice) – nasazen jeden proud C z okna 4. NP sousedící ubytovny a jeden záložní proud C připraven na střechu objektu ubytovny.

• sektor S2 – čtyřpodlažní technologická budova od mostu s VS2 (velitel stanice Beroun)
  a dva úseky

- úsek č. 1 – uvnitř budovy – VÚ1 (velitel čety stanice Beroun a následně VD stanice Beroun), nasazen jeden proud C a dva proudy D, následně přezbrojeno na čtyři proudy D s hřebem,

- úsek č. 2 – mimo budovu – VÚ2 (velitel jednotky SDH obce Hýskov), nasazen jeden monitor B z AZ 40.

Čerpací stanoviště z řeky Berounky byla zřízena pro každý sektor zvlášť. Pro případ výpadku jednoho zdroje bylo mezi oběma sektory nataženo záložní dopravní vedení. Na mostě Tomáše Garrigua Masaryka byl vytvořen nástupní a týlový prostor zásahu, což si vyžádalo sedmihodinové uzavření části páteřní komunikace města Beroun s nutností objízdné trasy pro veřejnou dopravu přes dálnici D5.
V 19.11 hodin byla přes KOPIS povolána výjezdová skupina chemické laboratoře HZS STC Kamenice k monitoringu kontaminace ovzduší a v 19.19 hodin AZ 40 ze stanice Příbram jako záloha na místo zásahu. Po pádu sádrokartonových podhledů v úseku č. 1 na jižním schodišti haly v 19.44 hodin byli zaevidováni další tři lehce zranění hasiči, kteří byli po kontrole ZZS SČK ponecháni v zásahu.
V 19.51 hodin převzal velení ŘD HZS STC a byl zřízen štáb velitele zásahu ve složení: náčelník štábu – ŘD ÚO Beroun, spojení – osádka VEA KOPIS, týl – vedoucí pracoviště IZS a služeb ÚO Beroun a zástupci složek IZS. Telefonicky byla zkontaktována tajemnice bezpečnostní rady obce s rozšířenou působností Beroun ke spolupráci na zajištění minimální péče o zasahující hasiče a nouzového ubytování pro 16 evakuovaných osob. Souběžně byla aktivována jednotka SDH obce Tlustice s předurčeností na úkoly ochrany obyvatelstva, humanitární jednotka Českého červeného kříže (ČČK) a na místě zásahu byl zprovozněn týlový kontejner ze stanice Beroun.

Lokalizace a likvidace požáru

V 23.08 hodin byla vyhlášena lokalizace požáru. V té době bylo nasazeno pět proudů D, dva proudy C a přerušovaně dva proudy B z výškové techniky AZ 30 a AZ 40, poplachový stupeň byl snížen na 2. stupeň požárního poplachu. Proběhla další redukce sil a prostředků (SaP) a velení zpět převzal ŘD ÚO. Zrušilo se dělení do sektorů, byly ponechány dva úseky – VÚ původní VS – VÚ1 velitel čety stanice Beroun a VÚ2 velitel stanice Beroun.
V pondělí 14. října 2024 byla v 00.53 hodin ukončena činnost štábu velitele zásahu
a v 01.40 hodin proběhlo noční střídání – na místo se dostavily jednotky HZS STC ze stanice Beroun 1 + 3 a ze stanice Hořovice 1 + 3 a zároveň byl poplachový stupeň snížen na 1. stupeň požárního poplachu. Velení převzal zastupující velitele čety. V 07.44 hodin proběhlo ranní střídání, na místo se dostavila jednotka HZS STC ze stanice Beroun 1 + 3 a VEA ŘD ÚO. Novým velitelem zásahu se stal VD stanice Beroun a v dopoledních hodinách jednotka PO asistovala vyšetřovatelům příčin vzniku požárů. V rámci likvidačních prací (odstranění nebezpečného štítu a části střechy hrozící pádem) bylo zajištěno místo zásahu a likvidace požáru byla stanovena v 15.27 hodin. Místo zásahu prohlédli zástupci firmy PAC Hořovice, s. r. o., a v 16.06 hodin ho ředitel ÚO Beroun protokolárně předal majiteli. Současně s balením materiálu byl realizován převoz důkazního materiálu – části komínového tělesa automobilovým nosičem kontejnerů s odtahovým kontejnerem ze stanice Beroun pro PČR do jejich depozitu v Králově Dvoře.

Specifika zásahu

Pozitiva

• zásahem jednotek PO bylo zabráněno rozšíření požáru z 2. NP výrobní pekařské haly do hlavní technologické budovy o 4 NP, ačkoliv tato nebyla oddělena jako samostatný požární úsek (provoz jemné pekárny ve 4. NP byl obnoven 11. listopadu 2024, provoz etážových pecí ve 2. NP obnoven 10. prosince 2024),
• rovněž zastaveno šíření do 1. NP výrobní pekařské haly chlebovým dopravníkem
  a technologickými prostupy, škody hasební vodou a poškozenými rozvody zde byly minimalizovány nasazením dvou průmyslových vysavačů již v průběhu zásahu,
• uchráněna sousedící ubytovna se střešním pláštěm z PVC krytiny i sila na mouku
  v přímém ohrožení plameny,
• uchráněna administrativní budova s prodejnou, jejíž provoz byl obnoven už 25. října 2024,
• disciplinovanost a enormní osobní nasazení všech zasahujících,
• spolupráce humanitární jednotky ČČK, jednotky SDH obce Tlustice a města Beroun – zajištění zázemí pro zasahující hasiče (pitný režim a strava) a nouzového ubytování pro 16 evakuovaných osob,
• spolupráce s oddělením dokumentaristiky a obsluhou dronů při monitoringu požářiště,
• výborná vzájemná spolupráce složek IZS i samosprávy.

Negativa

• pozdní zjištění požáru – skrytý několikahodinový rozvoj v izolovaném podkrovním prostoru (absence elektrické požární signalizace) – následně rychlý rozvoj na celé ploše 2. NP výrobní haly,
• náročná orientace ve vícepodlažním komplexu budov, chybějící půdorysy podlaží
  v dokumentaci zdolávání požárů,
• závada rovnání koše nového AZ 30 Iveco Magirus v kritické fázi zásahu,
• zranění osmi zasahujících hasičů (lehká, bez pracovní neschopnosti),
• absence plnicího stanoviště požární techniky,
• nemožnost vnějšího přístupu na střechu – absence požárního žebříku na jižní straně haly,
• omezené nástupní plochy pro ustavení výškové techniky.

Příčina vzniku požáru a výše škody

V současné době stále probíhá vyšetřování příčiny vzniku požáru. Podle předběžných odhadů vznikla škoda ve výši 100 mil. Kč na budovách a technologiích. Uchráněné hodnoty byly vyčísleny na 400 mil. Kč, z toho 150 mil. na budovách a 250 mil. na technologiích.

STATISTICKÁ DATA ZÁSAHU

Zásah trval 22 hodin, nasazeno 21 jednotek PO,
Výkon proudů: 2 × 1 200 + 6 × 200 + 3 × 100 = 3 900 l/min,
Zraněno 8 zasahujících hasičů lehce (7 příslušníků HZS STC, 1 člen jednotky SDH obce),
Plocha požáru: asi 800 m²,
Dálková doprava vody kyvadlová: 1 000 m,
Dálková doprava vody hadicemi: 200 m,
Spotřeba hasební vody: asi 612,8 m³,
Škoda: 100 mil. Kč (50 mil. Kč budova, 50 mil. Kč technologie),
Uchráněno: 400 mil. Kč (150 mil. Kč budovy, 250 mil. Kč technologie).

plk. Ing. Tomáš HRADIL, HZS Středočeského kraje, foto archiv HZS Středočeského kraje

Déle než čtvrt století. Tak dlouho se věnují služební kynologii psovodi Hasičského záchranného sboru Libereckého kraje mjr. Ing. Pavel Viták (P. V.) a nstržm. Václav Vančura (V. V.). Každý je jiný, ale v jednom se zcela shodují. Oba tvrdí, že stejně jako být hasičem, tak být kynologem je zkrátka poslání.

Získat specializaci například hasiče-strojníka či hasiče-lezce může být záležitostí týdnů. Ovšem výcvik kynologa se psem trvá řadu měsíců i let.

P. V.: Je to tak. Výcvik psa nejde uspěchat. Pes musí i mentálně dospět. Člověk se musí smířit s tím, že výcvik psa trvá třeba i čtyři roky, a pokud uděláte chybu, musíte mít sílu se ve výcviku vrátit o několik kroků zpět.
V. V.: Jako každý začátek, ani začátek kynologa není lehký. Pes není lano nebo motorová pila a nejde pověsit na věšák. Je to parťák. Přítel a člen rodiny. Věnovat se mu musíte prakticky neustále. Orča je se mnou v práci, na výletě i doma. Jsme zkrátka nerozlučná dvojka, a to nám pak pomáhá při řešení krizových situací. Výcvik začíná hned u štěněte a trvá po celý psí život.

Jaké jsou začátky, pokud se profesionální hasič chce stát kynologem?

P. V.: Zkušenosti s obecným výcvikem psa jsou výhodou, ale bez zkušených kynologických záchranářů psa sami nevycvičíte. Vedoucí kynolog Hasičského záchranného sboru České republiky (HZS ČR) vždy musí posoudit, zda má dvojice, psovod a jeho pes, pro záchranářskou kynologii vhodné vlohy. Psovod musí umět psa motivovat a správně odměňovat. To je základ. Pes se na práci musí těšit. Dále se posuzuje povaha psa. Zda není bázlivý či naopak agresivní. Postupuje se vždy individuálně podle stáří psa a jeho dosavadních dovedností. Posuzuje se i to, jak pevná je u psa fixace na figuranta a jak zvládá pohyb po sutině.
V. V.: Musí ukázat zájem. Nejvhodnější je podle mého názoru zprvu jezdit na cvičení jako figurant a vše takzvaně „odkoukat“, získat zkušenosti od starších kolegů. Nejzásadnější na záchranářské kynologii je to, že kolem sebe potřebujete dobrou partu. Bez toho se dál neposunete.

Podstatným krokem je i výběr psa. Mají některé rasy lepší předpoklady pro kynologii než jiné?

P. V.: Ano, každá rasa byla šlechtěna pro nějaký specifický účel. Ideální pes by měl mít střední velikost, dobrou pohyblivost, výborný čich pro pachové práce, ovladatelnost, ale i samostatnost. Z pracovních plemen bych doporučil středního knírače, německého ovčáka, belgického ovčáka. U loveckých plemen bych doporučil obecně ohaře a retrívry, ale i zde se temperament a tělesná konstituce u jednotlivých plemen výrazně liší.
V. V.: Pro záchranářskou kynologii bych si určitě nepořídil čivavu nebo bernardýna. Výběr plemene hraje velkou roli. Každé plemeno má své výhody a nevýhody. Takže vždy záleží na psovodovi, jaké má nároky na psa a co od něj očekává. Je taky dobré přemýšlet nad vlastní povahou. Třeba cholerikovi bych určitě nedoporučil pořídit si belgického ovčáka malinois. Anebo línému člověku ohaře.

Jaké povahové rysy by záchranářský pes ideálně měl mít?

P. V.: Štěně by mělo být zvídavé, hravé a přiměřeně temperamentní. Zní to jednoduše, ale jednoduché to není. Povaha a schopnosti psa se v průběhu dospívání mění, a to ne vždy ku prospěchu věci. Původní plán výcviku pak musíte přizpůsobit k potlačení negativ a vyzdvižení pozitiv.

Co obsahuje a jak dlouho přibližně trvá teoretická příprava kynologa?

P. V.: Je svázána s postupným dospíváním a výcvikem jeho prvního psa, tedy asi čtyři roky. A když už si myslíte, že máte vše hotové, tak se pes najednou začne chovat jinak a vy zase musíte hledat způsob, jak to vyřešit. A s každým novým psem řešíte nové problémy, které jste s předchozím neměli. V oblasti kynologie je dobré se samostatně vzdělávat. Zdrojů v literatuře a na internetu najdete spoustu, ale jen málo z nich je použitelných bez praktických zkušeností a dovedností. Začínající kynolog bez znalosti základních postupů by se samostatně neměl do výcviku vůbec pouštět. Odstraňování naučených chyb je vždy mnohem těžší, než naučit psa něčemu novému. Důležitý je dohled hlavního kynologa HZS ČR, který nás metodicky vede. Hasič-kynolog by měl znát i interní akty řízení MV-generálního ředitelství HZS ČR, kterými se stanoví podmínky pro zřízení služební kynologie u HZS ČR, vydávají kvalifikační požadavky na psovoda se psem určeného k nasazení v rámci záchranných prací a definuje způsob provedení atestační zkoušky.
V. V.: Za mě je potřebné nastudovat si etologii psa a různé metody výcviku a načíst maximum knih a odborných článků. Nicméně, praxe je praxe a na každého psa funguje něco jiného, takže to chce cvičit s lidmi, co tomu rozumí, a mít empatii vůči psímu parťákovi. Myslím, že na žádného psa nebude fungovat jedna konkrétní příručka.

Intenzivní práci odvádí nejenom kynolog, ale i jeho psí parťák. Jak je náročný  výcvik štěněte?

P. V.: V prvopočátku je nejdůležitější jeho socializace. Zjednodušeně, musíte ho postupně seznámit s celým světem tak, aby mu rozumělo a nebálo se ho. Musí zvládat jízdu v autě, zůstat po určitou dobu osamoceně v přepravce. Naučit se, jak se chovat k ostatním psům, zvířatům a lidem. Musí chápat, co je zákaz a co pochvala. S mladým psem je třeba cvičit častěji, a to jen po dobu jeho soustředěnosti. Přiměřenou motivací a zátěží psa posouváte. Pokud to s požadavky přeženete, tak psa naopak demotivujete a pes pak ztrácí o výcvik zájem.
V. V.: Je to běh na dlouhou trať. První dva roky je výcvik hodně náročný a intenzivní. Pes dospívá, prochází určitou pubertou, obdobím strachu, vzdoru atd. Je to jak s dítětem. Je důležité se mu hodně věnovat. Co se zanedbá nebo pokazí v prvních měsících, to se později už těžce dohání.

Co časová náročnost výcviku?

P. V.: S mladým psem jsem jezdil na trénink jednou až dvakrát týdně. Jedete na trénink třeba na sto kilometrů vzdálenou sutinu. Tam strávíte dvě hodiny figurováním pro pokročilejší psovody. Pro patnáct minut výcviku vlastního psa musíte být ochoten strávit v terénu několik hodin a procestovat desítky kilometrů. Čas strávený na tréninku musíte využít hlavně k získávání zkušeností.

Mezi psovodem a zvířetem zřejmě musí fungovat jistá alchymie, aby dvojice odváděla dobrou práci a mohla se radovat z úspěchů?

P. V.: Spokojený pán rovná se spokojený pes. Naše nálada se na psa přenáší opravdu významně. Zejména, když je člověk nervózní. Já osobně s tím hodně zápasím a nechtěně přenáším svoji nervozitu na psa třeba při důležitých přezkoušeních. Na mého prvního psa Harryho to fungovalo jako pozitivní stres a zvyšovalo to jeho výkon. Můj druhý pes Cook jde ale do útlumu. S tím se budu muset ještě naučit pracovat. Pokud máte se psem dobrý vztah, tak je pro vás ochoten udělat opravdové maximum. Harry byl na plošných atestech schopen pracovat až do úplného vysílení.
V. V.: Bez toho by to nešlo. Psy mám doma, smí na pohovku a trávím s nimi spoustu času na výcvicích i při sportu. Řekl bych, že kynolog a pes jsou na sebe až napojeni.

Kvalifikace a atestační zkoušky. To je samostatná a velká kapitola, o níž by se dalo dlouze hovořit. V čem jsou atesty Ministerstva vnitra specifické, proč je jejich získání tak náročné?

P. V.: Atesty jsou náročné z toho důvodu, že nikdy předem nevíte, co přesně vás čeká. Stejně tak, jako je tomu u zásahu. Pravidla provedení zkoušky definují jen nutné minimum. Pes musí být dobře ovladatelný, ale na druhé straně i dostatečně samostatný. Musíte zvolit správnou taktiku a dodržovat bezpečnostní pravidla jako u skutečného zásahu. Na provedení zkoušky máte jen omezený čas. Na zvládnutí atestu jsou tři pokusy. Atestační zkoušky jsou jen dvakrát ročně, takže pokud neuspějete, ztrácíte půl roku z aktivního života psa.
V. V.: Je na nás vyvíjen obrovský tlak. Ale zkrátka je to práce se živým tvorem, který nemusí mít svůj den. V praxi byste psa ten daný den nevyužili anebo jeho práci přerušili a dali mu čas na odpočinek. Při atestu musíte jet podle scénáře. Je potřeba je splnit na 100 %, jinak jedete domů. Poměrně stresující může být limit tří pokusů. Je to pro oba opravdu psychicky i fyzicky náročná zkouška.

Jak probíhají přípravy na atesty? Je potřeba je zintenzivnit?

P. V.: Je to podobně jako s maturitní zkouškou. S přípravou je nezbytné včas přestat, a to je asi to nejtěžší. Ideálně čtrnáct dní před termínem jen procházky a odpočinek.
V. V.: Před atesty naopak uberu na náročnosti výcviku, soustředím se spíše na motivaci a některé stěžejní prvky. Snažím se psa co nejvíce přiblížit praxi a zkoušet, co dokážeme a co ne, abych znal naše limity.

Tolik první část rozhovoru s libereckými kynology mjr. Pavlem Vitákem a nstržm. Václavem Vančurou. Na pokračování se můžete těšit v příštím čísle časopisu 112. Dozvíte se o nasazení kynologů na zahraničních misích v Turecku a Libanonu, jaké zážitky z mise nikdy nesmažou z hlavy nebo třeba, zda mají doma nonstop připravené zavazadlo pro případ vyslání.

por. Mgr. Jaroslava BENEŠOVÁ, HZS Libereckého kraje, foto nprap. Jakub KOZÁK, HZS Libereckého kraje

Aerosolová hasiva představují pro hašení požárů moderní a efektivní technologii, která si v posledních letech získává stále větší popularitu. Tento typ hasiva využívá jemně rozprášené pevné částice a plyny, které jsou schopny rychle a účinně zasáhnout požár, čímž minimalizují poškození a zajišťují bezpečnost v různých prostředích. Aerosolová hasiva se používají nejen v průmyslových a komerčních aplikacích, ale i v automobilech, letadlech a dalších specifických oblastech, kde jsou tradiční způsoby hašení nedostačující nebo neefektivní. V tomto článku se podíváme na principy fungování aerosolových hasiv a zkoušení/ověření hasební účinnosti.

Popis aerosolového hašení požáru

Hasicí aerosol (condensed aerosol), jak stanoví norma ČSN EN 15276, je hasivo sestávající z jemně rozptýlených pevných částic a plynných látek, které vznikají při hoření pevné látky tvořící aerosol (zdrojové směsi).
Zdrojová směs se umisťuje do speciální nádoby – generátoru aerosolu (condensed aerosol generator), což je beztlaké zařízení, které při spuštění vyvíjí aerosol.
Zdrojové směsi jsou specificky formované kompozice na bázi hořlavých heterogenních kondenzovaných směsí obsahujících kyslík a hořlavé komponenty s přísadami technologických složek. Za normálních podmínek mají tyto směsi vysokou chemickou stabilitu, ale při zahřátí (elektrický impulz, oheň apod.) jsou schopny intenzivně reagovat (hořet) a vytvářet hasicí aerosolovou substanci v chráněném prostoru.
Základem hoření pevných látek tvořících aerosol je oxidačně-redukční chemická reakce. Redukčním činidlem jsou nejčastěji různé organické nebo anorganické hořlavé látky, oxidačním činidlem bývá kyslík uvolňující se při zahřívání a rozkladu anorganických solí s obsahem kyslíku (nejčastěji dusičnan draselný KNO₃).
Sloučeniny kovů, vzniklé v důsledku chemických reakcí v plynné fázi a přítomné v plamenu ve stavu plynu nebo páry při vstupu do chráněného prostoru, se ochlazují a přesycují prostředí. V důsledku toho se kondenzují a vytváří pevné částice submikronové velikosti v proudu uvolněného plynu, například různé sloučeniny alkalických kovů (nejčastěji uhličitan draselný K₂CO₃). Dvoufázový systém vzniklý při spalování zdrojové směsi je ve své podstatě hasicí aerosol. Jedná se o směsi nehořlavých plynných látek (převážně dusík, oxid uhličitý, vodní pára atd.) a kondenzovaných pevných sloučenin o velikosti mikronů (převážně alkalických kovů). Samotná složka pevné kompozice tvoří v směsi aerosolu přibližně 50 %.
Rychlost sedimentace pevných částic aerosolu se pohybuje mezi 4,5.10^-6 m/s a 5,9.10^-4 m/s, tzn. aerosol se vznáší ve vzduchu chráněného prostoru řádově desítky minut.
Za těchto podmínek mají vysoce disperzní pevné částice mnohem delší dobu kontaktu se zónou chemických reakcí plamene a dokonalejší realizaci fyzikálních a chemických vlastností (účinnější inhibice řetězových reakcí v plamenu pevnými částicemi, absorpce tepla ze zóny hoření při zahřívání, tavení, odpařování a rozkladu pevných částic atd.). To v konečném důsledku podmiňuje vysokou účinnost potlačení zdrojů zapálení aerosolovou směsí.
Účinku flegmatizace (snížení reaktivity) homogenních směsí aerosolem je dosaženo:

• inhibicí chemické reakce v plamenu pevnými aerosolovými částicemi,
• zředěním hořlavého média plynnými nehořlavými produkty reakce hoření aerosolu a částečně i spotřebou kyslíku v chráněném prostoru,
• ochlazováním zóny hoření v důsledku absorpce tepla aerosolem.

Aerosolové hašení je jedním ze způsobů objemového hašení jako alternativy k plynovému hašení. Aerosol má vysokou hasicí schopnost. V porovnání s hasicími plyny se jedná až o násobné rozdíly v účinnosti – viz tab. 1.

Tab. 1 - Základní výhodou plynových hasiv je "čistota", po odvětrání nejsou nutná žádná dodatečná opatření

U většiny plynových hasiv je základním účinkem „vytlačení“ kyslíku z prostoru, tzv. inertizace a částečně také inhibice chemické reakce. Snížení obsahu kyslíku v prostoru však má za následek nebezpečí poškození zdraví osob a v neposlední řadě jde také o značnou toxicitu některých hasiv.
Nevýhodou je i poměrně vysoká cenová náročnost (pořizovací i na údržbu systému). Plynová stabilní hasicí zařízení (GHZ) mají značné množství kovových součástí, a tak se musí ošetřit proti korozi. Potřebují samostatnou strojovnu a potrubí, což u stávajících objektů předpokládá značný zásah do stavebních konstrukcí. Při samotném hašení se vyvíjí značný přetlak, proto se musí použít nejen přetlakové klapky, ale také systém pro odvod vytlačeného vzduchu.
U aerosolu není potřebná strojovna, není nutné pořizovat ani revidovat tlakové soustavy či potrubí. Je snazší provést rozvod elektrických kabelů než potrubí, vhodné například po změně užití stavby, tzn. pozitivní dopad na pořizovací a provozní náklady.
Aerosolová hasiva nejsou toxická před ani po aplikaci a jsou bez negativního dopadu na životní prostředí jak z pohledu narušování ozonové vrstvy, tak z pohledu skleníkového efektu.
Při aplikaci se vyvíjí tak malý přetlak, že u běžných stavebních objektů není nutné aplikovat přetlakové klapky nebo jiná zařízení na odlehčení (objem prostoru se zvětší řádově o 2 až 3 % po dobu vypouštění hasicí látky).
Na rozdíl od plynového hašení těsnost prostoru nehraje tak důležitou roli. V případě použití GHZ je nutné provedení Door fan testu a následně utěsnění prostoru. Při použití aerosolového stabilního hasicího zařízení (AHZ) se nedostatečná těsnost prostoru kompenzuje navýšením množství hasiva, což díky vysoké účinnosti není příliš nákladné.
Při výpočtu součinitele hašení aerosolem se zohledňuje normová hasicí koncentrace, výška prostoru, těsnost prostoru a přítomnost kabelových systémů.
Obsah kyslíku v prostoru po aplikaci se prakticky nemění, protože vyvíječe aerosolu mají oxidační činidla obsažená ve zdrojové směsi.
Aerosolová hasiva jsou elektricky nevodivá, což umožňuje jejich použití pro lokalizaci a hašení požárů elektrických zařízení.

Nedostatky AHZ:

• nejsou vhodná pro hašení některých chemikálií, např. obsahujících vlastní zásobu kyslíku nebo schopných autotermního rozkladu,
• nejsou vhodná pro shromažďovací prostory z důvodu bezpečnosti, poněvadž při vývinu aerosolu dochází k úplné ztrátě viditelnosti, navíc aerosol je dráždivý pro dýchací cesty,
• vývin aerosolu doprovází poměrně vysoké teploty v bezprostřední blízkosti generátoru, proto se musí dodržovat bezpečnostní vzdálenosti,
• kromě odvětrání chráněného prostoru po aplikaci aerosolového hasiva je potřeba provést úklid povrchů konstrukcí a materiálů v případě usazení jemné vrstvy aerosolu.

Legislativní předpoklady použití AHZ

AHZ jsou vyhrazenými požárně bezpečnostními zařízeními v souladu s § 2 vyhlášky č. 246/2001 Sb., o stanovení podmínek požární bezpečnosti a výkonu státního požárního dozoru (vyhláška o požární prevenci), ve znění pozdějších předpisů. Projektování AHZ se zabezpečuje prostřednictvím osoby způsobilé pro tuto činnost podle § 5 uvedené vyhlášky.

Normovou základnu použití AHZ tvoří:

• ČSN EN 15 276-1 – Stabilní hasicí zařízení – Aerosolová hasicí zařízení – Část 1: Požadavky a zkušební metody pro komponenty,
• ČSN EN 15 276-2 – Stabilní hasicí zařízení – Aerosolová hasicí zařízení – Část 2: Navrhování, instalace a údržba,
• ČSN EN 12094-1 Stabilní hasicí zařízení – Komponenty plynových hasicích zařízení – Část 1: Požadavky a zkušební metody pro elektrická řídicí a zpožďovací zařízení,
• ČSN EN 54-1 Elektrická požární signalizace.

Aerosolová hasiva se používají pro objemové hašení požárů třídy A, B, C podle ČSN EN 2 v prostorech, jejichž parametr netěsnosti nepřevyšuje 0,04 m^-1 (poměr celkové plochy veškerých trvale otevřených otvorů a mezer v chráněném prostoru k celkovému objemu prostoru), a jsou určena pro lokalizaci a hašení požárů hořlavých kapalin, pevných látek a materiálů a také elektrických zařízení (silové a vysokonapěťové jednotky, spotřební a průmyslová elektronika apod.), která se nachází pod napětím do 40 kV.

Aerosolová hasiva se nepoužívají pro hašení:

• vláknitých, sypkých, pórovitých a jiných hořlavých materiálů náchylných k samovznícení a/nebo žhnutí uvnitř hmoty,
• chemických látek a jejich směsí a polymerních materiálů náchylných k žhnutí a hoření bez přístupu vzduchu,
• chemikálií obsahujících ve svém složení vlastní kyslík,
• směsí obsahujících oxidační činidla,
• chemikálií schopných autotermního rozkladu, např. některých organických peroxidů,
• oxidačních činidel, např. oxidu dusíku a fluoru,
• pyroforních materiálů (materiály schopné samovznícení), např. bílý fosfor nebo organokovy,
• reaktivních kovů (např. sodík, draslík, hořčík, titan a zirkon).

Je zakázáno použití generátorů aerosolu v prostorech:

• které nemohou osoby opustit před spuštěním generátorů,
• ve kterých se nachází velký počet osob (50 a více).

Vhodnost použití:

• místnosti, v nichž se nachází elektrická zařízení, rozvodny, trafostanice, kabelové prostory, kabelové kanály apod.,
• prostory zdvojených podlah a stropů,
• vnitřní prostory elektrických zařízení, jako jsou rozvaděče, zapouzdřené transformátory apod.,
• sklady oleje i hořlavých kapalin všech tříd nebezpečnosti,
• provozovny – výrobny s hořlavými látkami,
• místnosti serveroven,
• zkušebny motorů, hydraulické stanice,
• dieselgenerátorové stanice.

Certifikace

Systém AHZ musí být certifikován podle ČSN EN 15 276-1 autorizovanou osobou. Certifikace předpokládá získání nejen certifikátů na hasivo, na generátory aerosolu a na systém AHZ, ale také stavebního technického osvědčení.
Systém AHZ se skládá z detekční a řídicí části.

Detekční a sdělovací okruh obsahuje:

• ústřednu EPS včetně napájení systému a jeho prvků,
• samočinné a tlačítkové hlásiče požáru,
• zařízení dálkového přenosu.

Řídicí poplachový, monitorovací a spouštěcí okruh obsahuje:

• elektrické řídicí zařízení včetně napájení systému a jeho prvků,
• obvody požární signalizace a také elektrické obvody pro napájení, řízení a monitorování systému a jeho prvků,
• vstupní/výstupní zařízení,
• generátory hasicího aerosolu včetně spouštěčů a konzol,
• zařízení ovládající jiná požárně bezpečnostní zařízení nebo ochranná či technická zařízení budov a blokovací technologii,
• spouštěcí a blokovací tlačítka,
• oddělovací spínač pro servis a údržbu,
• zařízení optické a akustické signalizace.

Detekční a sdělovací část systému AHZ může být buď plně autonomní, nebo využívat objektový systém EPS.

Z pohledu legislativních a normových požadavků jsou podmínky použití aerosolového a plynového hašení jako objemového způsobu potlačení požáru identické, včetně nutnosti udržení hasební koncentrace v chráněném prostoru po dobu minimálně 10 min. Liší se pouze požadavek na rychlost vytvoření hasební koncentrace a způsob ovládání systému – u GHZ se ovládá vypouštěcí ventil, u AHZ se spouští jednotlivé generátory aerosolu.

Zkoušky realizované s AHZ

V rámci spolupráce si experti Technického ústavu požární ochrany (TÚPO) stanovili cíl ověřit hasební účinnosti AHZ s využitím postupu zkoušení podle ČSN EN 15 276-1. Zkoušky rozdělili do dvou etap. Během první etapy se zkoušely hasební účinnosti v prostorách rackové skříně pro uložení například serverů či jiných elektrických zařízení. Druhá etapa zkoušení byla zaměřena na velkoobjemové hašení a pro tyto účely zde byla možnost využít prostory opuštěné léčebny v Kostelci nad Černými lesy.

Etapa 1. – zkoušky v rackové skříni

Zkoušky byly realizovány v prostorách zkušební haly TÚPO s cílem stanovení hasební účinnosti AHZ při hašení rackové skříně o objemu 2 m³. Objekt pro hašení je vyobrazen na obr. 1. V průběhu zkoušek bylo monitorováno prostředí, sledováno teplotní pole a koncentrace kyslíku a byly také odebírány pevné částice s cílem stanovit koncentraci částic ve vznosu.

Obr. 1 Racková skříň pro zkoušky AHZ

Zkoušky byly realizovány s několika druhy paliv – hořlavá kapalina (n-heptan), pevné palivo (dřevo), pevné palivo (plast – PMMA). Zkouška byla vždy zahájena zapálením hořlavého materiálu v prostorách rackové skříně. V průběhu zkoušky se zaznamenávala teplota ve spodní a horní části skříně a teplota v místě umístění AHZ. Jeho aktivace proběhla simulovaně pomocí EPS při dosažení teploty přibližně 200 °C. Následně došlo k aktivaci AHZ, která je vyobrazena na obr. 2.

Obr. 2 Zkušební objekt po aktivaci AHZ

Všechny zkoušky byly úspěšné a jako příklad průběhu hašení uvádíme teplotní závislost v průběhu zkoušky. Graf 1 znázorňuje průběh teplot při rozhořívání a v průběhu aktivace AHZ. Všechny teploty po aktivaci AHZ poměrně rychle klesají, a tím je ověřeno uhašení plamenného hoření hořlavé kapaliny. V čase aktivace na velmi krátkou dobu prudce vzroste teplota, což je zapříčiněno vyhořením aerosolového hasiva, které vytvoří požadovanou hasební koncentraci částic a plynů pro uhašení. Na grafu 2 vidíme změny koncentrace kyslíku v prostorách rackové skříně. Určitý pokles v prostoru je, a to maximálně na hodnotu zhruba 17,8 obj. %, ale hodnot pod 19 obj. % je velmi málo a objevují se celkově pouze v čase jedné minuty.

Graf 1 Průběh teplot v rackové skříni při zkoušce

Graf 2 Hodnoty koncentrace kyslíku v rackové skříni při zkoušce

Etapa 2. – zkoušky velkoobjemového hašení

Zkoušky již nemohly být realizovány v prostorách TÚPO, a tak odborníci ocenili možnost tyto zkoušky uskutečnit v objektu opuštěné léčebny v Kostelci nad Černými lesy. Zkoušky probíhaly v obdobném uskupení jako zkoušky v menším měřítku v prostorách TÚPO. Zásadní rozdíl byl ve velikosti prostoru pro instalaci AHZ. Prostor byl vybrán o přibližném objemu 100 m³, byl prázdný a upraven tak, aby měl kompletní okenní výplně a uzavíratelné dveře. Do prostoru byly instalovány generátory aerosolů podle návrhu projektantů a iniciace byla provedena opět simulovanou EPS při dosažení teploty asi 200 °C.
V průběhu zkoušek bylo sledováno teplotní pole jak ve středu místnosti nad zdrojem hoření, tak ve vzdáleném koutě. Obdobně probíhalo i stanovení koncentrace kyslíku. Umístění měření a zdroje požáru bylo přejato ze zkušební normy ČSN EN 15 276-1. Zkoušky opět probíhaly s různými druhy paliva stejně jako u malorozměrové zkoušky v TÚPO.
Na obr. 3 je znázorněn zkušební prostor se zdrojem hoření a následné fotografie zaznamenávají okamžiky po aktivaci AHZ. Prostor nebyl plně utěsněný, což je zcela v pořádku, protože to odpovídá reálným podmínkám. Z důvodů určité netěsnosti jsou patrné úniky hasiva jak okolo dveří, tak okny a dalšími částmi prostor.

Obr. 3 Velkorozměrová zkouška AHZ

Během velkorozměrových zkoušek byla ověřována hasební koncentrace potřebná pro uhašení zkušebního požáru. Zkoušky, u kterých bylo nastaveno množství aerosolu v AHZ podle předpisové dokumentace, byly úspěšné. Při zkoušení snižování množství aerosolu v AHZ a hledání hasební koncentrace se ne vždy povedlo hasební objekt uhasit. V rámci zkoušení bylo sledováno teplotní pole, jehož průběh je vyobrazen na grafu 3. Jedná se o zkoušku s požárem třídy A (dřevěné hranoly).

Graf. 3 Teplotní pole při zkoušce hašení

Teploty označené na grafu 3 jako Řada 1 a 2 jsou hodnoty získané termočlánky umístěnými v ose požáru a teploty označené jako Řada 3 a 4 byly naměřeny přibližně 2,5 m od požáru v rohu místnosti. Po iniciaci proběhlo ve velmi krátké době uhašení, v čase 10 minut nedošlo k opětovnému rozhoření. Následně se odvětralo přetlakovým ventilátorem, který zapříčinil částečné opětovné rozhoření žhnoucího dřeva, jak je patrné z nárůstu teplot na konci zkoušky.
Na grafu 4 jsou hodnoty koncentrace kyslíku při stejné zkoušce.

Graf 4 Hodnoty koncentrace kyslíku při zkoušce

Celkové shrnutí

Využívání aerosolových hasiv má jistě své opodstatnění a je to kvalitní a fungující systém v oblasti preventivních požárních opatření. Aerosolová hasiva a jejich systémy jsou výhradně určeny pro použití v uzavřených objektech i s určitou mírou netěsnosti, ale nemají význam pro využívání na otevřených plochách. Každé hasivo a systém má výhody a nevýhody a nelze určit, které je lepší a které horší. Vždy je nutný odborný přístup projektanta ve spolupráci s investory a nastavení požadavků obou stran.

plk. Ing. Jan KARL, Technický ústav požární ochrany, Ing. Štěpán BUCHTA, AMPeng, s. r. o., Ing. Alexandr RUDNĚV, K.B.K. fire, s. r. o., foto archiv Technického ústavu požární ochrany