Časopis 112 ROČNÍK XXIV ČÍSLO 4/2025
Na základě programového prohlášení vlády Petra Fialy zpracovalo MV-generální ředitelství HZS ČR materiál Strategie rozvoje Hasičského záchranného sboru ČR do roku 2030. Ve večerních hodinách 13. října 2024 vypukl v areálu pekáren v Berouně požár, který zasáhl část střechy a technologické zázemí objektu. Náročný zásah trval přes 22 hodin, zúčastnilo se jej 21 jednotek požární ochrany a vyžádal si nasazení široké škály techniky včetně výškové techniky a termokamer. Déle než čtvrt století. Tak dlouho se věnují služební kynologii psovodi Hasičského záchranného sboru Libereckého kraje mjr. Ing. Pavel Viták a nstržm. Václav Vančura. Každý je jiný, ale v jednom se zcela shodují. Oba tvrdí, že stejně jako být hasičem, tak být kynologem je zkrátka poslání. Aerosolová hasiva představují pro hašení požárů moderní a efektivní technologii, která si v posledních letech získává stále větší popularitu. Tento typ hasiva využívá jemně rozprášené pevné částice a plyny, které jsou schopny rychle a účinně
- OBSAH č. 4/2025 ROČNÍKU XXIV
- STRATEGIE ROZVOJE HZS ČR DO ROKU 2030
- POŽÁR PEKÁREN V BEROUNĚ
- ZÁCHRANÁŘSKÁ KYNOLOGIE U HZS ČR - 1. část
- ZKOUŠENÍ A VYUŽÍVÁNÍ AEROSOLOVÝCH HASIV A JEJICH SYSTÉMŮ
Déle než čtvrt století. Tak dlouho se věnují služební kynologii psovodi Hasičského záchranného sboru Libereckého kraje mjr. Ing. Pavel Viták (P. V.) a nstržm. Václav Vančura (V. V.). Každý je jiný, ale v jednom se zcela shodují. Oba tvrdí, že stejně jako být hasičem, tak být kynologem je zkrátka poslání.
Získat specializaci například hasiče-strojníka či hasiče-lezce může být záležitostí týdnů. Ovšem výcvik kynologa se psem trvá řadu měsíců i let.
P. V.: Je to tak. Výcvik psa nejde uspěchat. Pes musí i mentálně dospět. Člověk se musí smířit s tím, že výcvik psa trvá třeba i čtyři roky, a pokud uděláte chybu, musíte mít sílu se ve výcviku vrátit o několik kroků zpět.
V. V.: Jako každý začátek, ani začátek kynologa není lehký. Pes není lano nebo motorová pila a nejde pověsit na věšák. Je to parťák. Přítel a člen rodiny. Věnovat se mu musíte prakticky neustále. Orča je se mnou v práci, na výletě i doma. Jsme zkrátka nerozlučná dvojka, a to nám pak pomáhá při řešení krizových situací. Výcvik začíná hned u štěněte a trvá po celý psí život.
Jaké jsou začátky, pokud se profesionální hasič chce stát kynologem?
P. V.: Zkušenosti s obecným výcvikem psa jsou výhodou, ale bez zkušených kynologických záchranářů psa sami nevycvičíte. Vedoucí kynolog Hasičského záchranného sboru České republiky (HZS ČR) vždy musí posoudit, zda má dvojice, psovod a jeho pes, pro záchranářskou kynologii vhodné vlohy. Psovod musí umět psa motivovat a správně odměňovat. To je základ. Pes se na práci musí těšit. Dále se posuzuje povaha psa. Zda není bázlivý či naopak agresivní. Postupuje se vždy individuálně podle stáří psa a jeho dosavadních dovedností. Posuzuje se i to, jak pevná je u psa fixace na figuranta a jak zvládá pohyb po sutině.
V. V.: Musí ukázat zájem. Nejvhodnější je podle mého názoru zprvu jezdit na cvičení jako figurant a vše takzvaně „odkoukat“, získat zkušenosti od starších kolegů. Nejzásadnější na záchranářské kynologii je to, že kolem sebe potřebujete dobrou partu. Bez toho se dál neposunete.
Podstatným krokem je i výběr psa. Mají některé rasy lepší předpoklady pro kynologii než jiné?
P. V.: Ano, každá rasa byla šlechtěna pro nějaký specifický účel. Ideální pes by měl mít střední velikost, dobrou pohyblivost, výborný čich pro pachové práce, ovladatelnost, ale i samostatnost. Z pracovních plemen bych doporučil středního knírače, německého ovčáka, belgického ovčáka. U loveckých plemen bych doporučil obecně ohaře a retrívry, ale i zde se temperament a tělesná konstituce u jednotlivých plemen výrazně liší.
V. V.: Pro záchranářskou kynologii bych si určitě nepořídil čivavu nebo bernardýna. Výběr plemene hraje velkou roli. Každé plemeno má své výhody a nevýhody. Takže vždy záleží na psovodovi, jaké má nároky na psa a co od něj očekává. Je taky dobré přemýšlet nad vlastní povahou. Třeba cholerikovi bych určitě nedoporučil pořídit si belgického ovčáka malinois. Anebo línému člověku ohaře.
Jaké povahové rysy by záchranářský pes ideálně měl mít?
P. V.: Štěně by mělo být zvídavé, hravé a přiměřeně temperamentní. Zní to jednoduše, ale jednoduché to není. Povaha a schopnosti psa se v průběhu dospívání mění, a to ne vždy ku prospěchu věci. Původní plán výcviku pak musíte přizpůsobit k potlačení negativ a vyzdvižení pozitiv.
Co obsahuje a jak dlouho přibližně trvá teoretická příprava kynologa?
P. V.: Je svázána s postupným dospíváním a výcvikem jeho prvního psa, tedy asi čtyři roky. A když už si myslíte, že máte vše hotové, tak se pes najednou začne chovat jinak a vy zase musíte hledat způsob, jak to vyřešit. A s každým novým psem řešíte nové problémy, které jste s předchozím neměli. V oblasti kynologie je dobré se samostatně vzdělávat. Zdrojů v literatuře a na internetu najdete spoustu, ale jen málo z nich je použitelných bez praktických zkušeností a dovedností. Začínající kynolog bez znalosti základních postupů by se samostatně neměl do výcviku vůbec pouštět. Odstraňování naučených chyb je vždy mnohem těžší, než naučit psa něčemu novému. Důležitý je dohled hlavního kynologa HZS ČR, který nás metodicky vede. Hasič-kynolog by měl znát i interní akty řízení MV-generálního ředitelství HZS ČR, kterými se stanoví podmínky pro zřízení služební kynologie u HZS ČR, vydávají kvalifikační požadavky na psovoda se psem určeného k nasazení v rámci záchranných prací a definuje způsob provedení atestační zkoušky.
V. V.: Za mě je potřebné nastudovat si etologii psa a různé metody výcviku a načíst maximum knih a odborných článků. Nicméně, praxe je praxe a na každého psa funguje něco jiného, takže to chce cvičit s lidmi, co tomu rozumí, a mít empatii vůči psímu parťákovi. Myslím, že na žádného psa nebude fungovat jedna konkrétní příručka.
Intenzivní práci odvádí nejenom kynolog, ale i jeho psí parťák. Jak je náročný výcvik štěněte?
P. V.: V prvopočátku je nejdůležitější jeho socializace. Zjednodušeně, musíte ho postupně seznámit s celým světem tak, aby mu rozumělo a nebálo se ho. Musí zvládat jízdu v autě, zůstat po určitou dobu osamoceně v přepravce. Naučit se, jak se chovat k ostatním psům, zvířatům a lidem. Musí chápat, co je zákaz a co pochvala. S mladým psem je třeba cvičit častěji, a to jen po dobu jeho soustředěnosti. Přiměřenou motivací a zátěží psa posouváte. Pokud to s požadavky přeženete, tak psa naopak demotivujete a pes pak ztrácí o výcvik zájem.
V. V.: Je to běh na dlouhou trať. První dva roky je výcvik hodně náročný a intenzivní. Pes dospívá, prochází určitou pubertou, obdobím strachu, vzdoru atd. Je to jak s dítětem. Je důležité se mu hodně věnovat. Co se zanedbá nebo pokazí v prvních měsících, to se později už těžce dohání.
Co časová náročnost výcviku?
P. V.: S mladým psem jsem jezdil na trénink jednou až dvakrát týdně. Jedete na trénink třeba na sto kilometrů vzdálenou sutinu. Tam strávíte dvě hodiny figurováním pro pokročilejší psovody. Pro patnáct minut výcviku vlastního psa musíte být ochoten strávit v terénu několik hodin a procestovat desítky kilometrů. Čas strávený na tréninku musíte využít hlavně k získávání zkušeností.
Mezi psovodem a zvířetem zřejmě musí fungovat jistá alchymie, aby dvojice odváděla dobrou práci a mohla se radovat z úspěchů?
P. V.: Spokojený pán rovná se spokojený pes. Naše nálada se na psa přenáší opravdu významně. Zejména, když je člověk nervózní. Já osobně s tím hodně zápasím a nechtěně přenáším svoji nervozitu na psa třeba při důležitých přezkoušeních. Na mého prvního psa Harryho to fungovalo jako pozitivní stres a zvyšovalo to jeho výkon. Můj druhý pes Cook jde ale do útlumu. S tím se budu muset ještě naučit pracovat. Pokud máte se psem dobrý vztah, tak je pro vás ochoten udělat opravdové maximum. Harry byl na plošných atestech schopen pracovat až do úplného vysílení.
V. V.: Bez toho by to nešlo. Psy mám doma, smí na pohovku a trávím s nimi spoustu času na výcvicích i při sportu. Řekl bych, že kynolog a pes jsou na sebe až napojeni.
Kvalifikace a atestační zkoušky. To je samostatná a velká kapitola, o níž by se dalo dlouze hovořit. V čem jsou atesty Ministerstva vnitra specifické, proč je jejich získání tak náročné?
P. V.: Atesty jsou náročné z toho důvodu, že nikdy předem nevíte, co přesně vás čeká. Stejně tak, jako je tomu u zásahu. Pravidla provedení zkoušky definují jen nutné minimum. Pes musí být dobře ovladatelný, ale na druhé straně i dostatečně samostatný. Musíte zvolit správnou taktiku a dodržovat bezpečnostní pravidla jako u skutečného zásahu. Na provedení zkoušky máte jen omezený čas. Na zvládnutí atestu jsou tři pokusy. Atestační zkoušky jsou jen dvakrát ročně, takže pokud neuspějete, ztrácíte půl roku z aktivního života psa.
V. V.: Je na nás vyvíjen obrovský tlak. Ale zkrátka je to práce se živým tvorem, který nemusí mít svůj den. V praxi byste psa ten daný den nevyužili anebo jeho práci přerušili a dali mu čas na odpočinek. Při atestu musíte jet podle scénáře. Je potřeba je splnit na 100 %, jinak jedete domů. Poměrně stresující může být limit tří pokusů. Je to pro oba opravdu psychicky i fyzicky náročná zkouška.
Jak probíhají přípravy na atesty? Je potřeba je zintenzivnit?
P. V.: Je to podobně jako s maturitní zkouškou. S přípravou je nezbytné včas přestat, a to je asi to nejtěžší. Ideálně čtrnáct dní před termínem jen procházky a odpočinek.
V. V.: Před atesty naopak uberu na náročnosti výcviku, soustředím se spíše na motivaci a některé stěžejní prvky. Snažím se psa co nejvíce přiblížit praxi a zkoušet, co dokážeme a co ne, abych znal naše limity.
Tolik první část rozhovoru s libereckými kynology mjr. Pavlem Vitákem a nstržm. Václavem Vančurou. Na pokračování se můžete těšit v příštím čísle časopisu 112. Dozvíte se o nasazení kynologů na zahraničních misích v Turecku a Libanonu, jaké zážitky z mise nikdy nesmažou z hlavy nebo třeba, zda mají doma nonstop připravené zavazadlo pro případ vyslání.
Záchranářská kynologie – historie a současnost Pokud jde o záchranu lidských životů, čas hraje hlavní roli. A právě v tuto chvíli nastupují elitní kynologické týmy, které dokážou najít pohřešované či zavalené osoby i v těch nejtěžších podmínkách. Záchranářská kynologie je nepostradatelnou součástí IZS a stěžejní roli zde hraje HZS ČR. |
---|
por. Mgr. Jaroslava BENEŠOVÁ, HZS Libereckého kraje, foto nprap. Jakub KOZÁK, HZS Libereckého kraje