Finalisté ankety Dobrovolní hasiči roku 2025
s 6
Rozsáhlý požár lesa u Pyšel na Benešovsku
s 8
Vyprošťovací tank VT 72B v hlavní roli výcviku Záchranného útvaru HZS ČR v Brdech
s 11
Taktické cvičení Asistenčního centra pomoci 2025
s 14
Zkoušení fyzikálních vlastností hasicích prášků v laboratoři TÚPO
s 16
Poskytování duchoví pomoci u mimořádných událostí
s 18
Mimořádné události řešené na úrovni Evropské unie
s 24
Vzdělávání cílových skupin v zóně havarijního plánování státního podniku Diamo v rámci preventivně výchovné činnosti
s 28
Léčebně ozdravné pobyty Nadace policistů a hasičů
s 32

V pátek 15. srpna 2025 ve 14.00 bylo na tísňovou linku 112 Hasičského záchranného sboru Středočeského kraje (HZS STC) přijato oznámení
o požáru lesa v blízkosti obce Pyšely, místní části Zaječice, na Benešovsku. Krajské operační a informační středisko HZS STC na místo požáru vyslalo jednotky požární ochrany (PO) z I. stupně požárního poplachu. Po jejich příjezdu bylo zjištěno, že již jde o rozsáhlý požár a jeho likvidace se nakonec protáhla na více než 50 hodin a zaměstnala hasiče z 25 jednotek.

Oznámení a situace na místě

Hlášení požáru bylo přijato od více oznamovatelů, mimo jiné i od pilota prolétávajícího letadla. Přesnou polohu požáru však nebylo možno z přijatých oznámení určit. Původně byl hlášen v katastrálním území okresu Praha-východ. Po příjezdu prvních jednotek bylo upřesněno místo a rozsah události. V době prvotního průzkumu hasiči docházelo k plamennému hoření na ploše přibližně 250 × 150 m. Požárem byl zasažen smíšený lesní porost včetně dvou lesních oplocenek. Místo zásahu bylo přibližně ve tvaru nepravidelného obdélníku. Hasiči museli zasahovat v prudkém svahu s průměrným sklonem 25 až 30 %.

Vzhledem ke komplikovanému terénu byla ze strany řídícího důstojníka územního odboru Benešov již během cesty k zásahu vyžádána nad rámec poplachového plánu cisternová automobilová stříkačka (CAS) 15 Unimog – LP jednotky Sboru dobrovolných hasičů (SDH) Benešov. Jde o lesní speciál určený na podobné typy požárů.

Na místo byl povolán vrtulník Letecké služby Policie České republiky (LS PČR), dronová skupina ze stanice Mělník a tři čtyřkolky. Z rozhodnutí řídícího důstojníka MV-generálního ředitelství HZS ČR byl vyžádán také vrtulník od Armády České republiky (AČR). Situaci dále komplikoval fakt, že přijíždějící jednotky najížděly k události z více směrů a kvůli zakouření místa a vzrostlé vegetaci nebylo možno udržet vizuální kontakt mezi jednotkami na vrcholu a na úpatí svahu.

Jako další organizační komplikace se ukázal souběh dalších dvou událostí, které vznikly následně v blízkém časovém sledu, a to požáru domu v blízké obci Velké Popovice (řešen ve II. stupni požárního poplachu) a požáru garáže v obci Hrusice. Bylo nutno řešit prioritizaci vysílání sil a prostředků (SaP) ve vztahu k řešeným událostem, neboť vzhledem k velké blízkosti všech tří událostí a vyhlášení dvou vyšších stupňů požárního poplachu byly poplachové plány pro dané obce již částečně vyčerpány.

Z těchto důvodů probíhala intenzivní komunikace mezi operačními důstojníky, jednotkami směřujícími k nahlášeným událostem, aktuálními veliteli jednotlivých zásahů a řídícími důstojníky územních odborů Benešov a Kolín, kteří byli taktéž na cestě k událostem. Situaci navíc znesnadňovala vysoká venkovní teplota, která se v době zásahu držela nad 30 °C.

Se všemi vzniklými komplikacemi si hasiči nakonec poradili bez větších obtíží.

Zobrazení ohnisek pomocí termokamery dronu

První den – průběh zásahu

Prvotní zásah na místě události probíhal ze tří směrů, kdy hlavní snahou bylo zamezení postupu fronty požáru jihozápadním směrem. Směry zásahu byly definovány především možností dojezdu techniky na místo komplikovaným terénem. Velitel zásahu rozhodl o nasazení dvou čtyřkolek vybavených hasicím zařízením ze stanice Říčany a stanice Benešov do prostoru nepřístupného pro velkou požární techniku a zřízení dvou bojových úseků. Po příjezdu řídícího důstojníka územního odboru Benešov, který následně převzal velení u zásahu, bylo zřízeno čerpací stanoviště na místní požární nádrži v Zaječicích, části obce Pyšely, a zahájena kyvadlová doprava vody na místo požáru. Zásah byl veden především pomocí D proudů. V době největšího nasazení sil a prostředků zásah probíhal dvanácti D proudy. Nasazení D proudů se v tomto typu terénu ukázalo jako velmi efektivní. V době největšího nasazení SaP se na přímém hasebním zásahu podílelo deset jednotek PO a další byly využity především na zajištění kyvadlové dopravy vody. Po příletu letecké techniky bylo zřízeno plnicí místo pro bambi vaky nasazených vrtulníků a bylo zahájeno letecké hašení. Celkem bylo provedeno 37 shozů pomocí bambi vaku (28 LS PČR a 9 AČR). Po příjezdu veškeré povolané techniky bylo místo zásahu velitelem reorganizováno a byly zřízeny čtyři bojové úseky (tři úseky na hašení požáru, jeden úsek na plnění bambi vaků).

Požár se podařilo dostat pod kontrolu po dvou hodinách od příjezdu první jednotky na místo a v 16.17 byla vyhlášena jeho lokalizace. Po ukončení leteckého hašení byl proveden důkladný dronový průzkum místa zásahu. Po poradě velitele zásahu s veliteli jednotlivých úseků a vyhodnocení dronového průzkumu bylo konstatováno, že zásah bude nutno provádět minimálně do rána následujícího dne. Proto bylo přijato rozhodnutí o vytvoření týlového zázemí k zajištění dalšího zásahu a na místo byla povolána jednotka SDH Ostředek, která je předurčena na ochranu obyvatelstva a disponuje prostředky na zřízení odpovídajícího zázemí pro odpočinek a občerstvení zasahujících.

Zásah byl dále veden na třech bojových úsecích. Další komplikací se ukázala skutečnost, že požární nádrž v obci Zaječice je využívána taktéž k chovu ryb, které by mohly být dalším čerpáním vody ohrožené. I toto se podařilo rychle vyřešit. S postupujícím časem klesala okamžitá spotřeba hasební vody, takže bylo možné čerpací stanoviště v Zaječicích opustit a přesunout jej na jinou vodní plochu. V pozdních večerních hodinách prvního dne došlo k postupné redukci SaP a na místě zásahu byly ponechány čtyři jednotky PO. Velení zásahu převzal velitel čety ze stanice Benešov a zásah pokračoval v tomto režimu do ranních hodin.

Záběr z dronu na místo zásahuDruhý den – dohašování

V 9.00 druhého dne proběhla po provedení důkladného průzkumu požářiště ranní porada, na níž byl probrán další postup zásahu. Bylo rozhodnuto o další redukci SaP a ponechání zásahu v režimu dohašování ohnisek jednou z jednotek SDH. Jako velmi pozitivní se ukázalo, že některé jednotky SDH se již samostatně vybavují termokamerami, a tím velmi zefektivňují následné dohašování a dohlídky. Zásah byl v tomto režimu za pravidelných kontrol velitele čety ze  stanice Benešov a za pravidelného střídání jednotek SDH veden až do doby likvidace, která byla nahlášena 17. srpna 2025 v 17.07 hodin. Po protokolárním předání místa zásahu byla nařízena zástupci majitele dohlídka po dobu 48 hodin.

Závěr

I přes nepříznivé meteorologické podmínky a značně komplikovaný terén nedošlo při zásahu k žádnému závažnému zranění. Nasazení letecké techniky, dronu, čtyřkolek, zásahu pomocí D proudů, zajištění týlového zázemí a dobrou spolupráci s místní samosprávou lze hodnotit jakožto prvky, které významnou měrou přispěly k efektivní likvidaci tohoto požáru.

Specifika zásahu

Pozitiva

• bez vážnějšího zranění,
• vysoké nasazení všech zasahujících,
• efektivní použití letecké techniky,
• efektivní použití dronu,
• použití D proudů,
• efektivní spolupráce se skupinou příslušníků předurčených na lesní požáry –stanice Beroun,
• nasazení předurčené jednotky na ochranu obyvatelstva na zřízení týlového zázemí,
• vybavení některých dobrovolných jednotek vlastními termokamerami.

Negativa

• špatně přístupný terén,
• souběh několika závažnějších událostí v blízkém okolí,
• zásah při vysoké venkovní teplotě,
• špatná orientace v důsledku zakouření v počátku zásahu,
• nutnost častého střídání zasahujících jednotek.

Celková spotřeba hasební vody činila 690 m³. Příčina vzniku požáru a výše vzniklé škody jsou v současné době v šetření.

npor. Mgr. Bc. Jiří SOKOL, HZS Středočeského kraje, foto archiv HZS Středočeského kraje

Hasicí prášky jsou anorganické nebo organické látky v pevném skupenství na bázi fosforečnanu amonného (prášky typu ABC), hydrogenuhličitanů sodného a draselného nebo například síranu draselného (prášky typu BC) v kombinaci s aditivy sloužícími mimo jiné k zajištění co nejmenšího obsahu vlhkosti a odpudivosti vůči vodě. Jejich hasební efekt spočívá v přerušení chemických reakcí hoření, takzvaný záporně katalytický účinek, a v izolaci, kdy dojde k vytvoření sklovitého povlaku na povrchu hořlavé látky, a tím dochází k zamezení přístupu vzdušného kyslíku. Účinnost hasicích prášků je daná především jejich disperzitou, kdy za ideální velikost prachových částic je považována hodnota 0,1 mm (100 µm).

Nejčastěji se používají prášky typu ABC určené k hašení pevných, kapalných a plynných látek (třídy požáru A, B a C) nebo prášky typu BC určené k hašení kapalných látek a plynů (třídy B a C). Kromě toho existují také speciální prášky (typu M), které velmi účinně hasí požáry hořlavých kovů (třída požáru D). Jejich hlavní složkou je chlorid sodný (přibližně 80–90 %). Výhodou práškových hasiv je jejich univerzálnost a nevodivost, rychlý hasební účinek a vysoká účinnost při malém množství. Hlavní nevýhodou je silné znečištění prostoru a zařízení, které po jejich použití vzniká, a chybějící chladicí efekt. V Technickém ústavu požární ochrany (TÚPO) se prášková hasiva (kromě prášků pro třídu požáru D) zkouší v souladu s normou ČSN EN 615 Požární ochrana – Hasiva – Technické podmínky pro prášky (ČSN EN 615).

Normu ČSN EN 615 lze aplikovat pro hasicí prášky na třídy požárů A, B a C. Pomocí definovaných zkušebních metod specifikuje minimální požadavky na chemické, fyzikální vlastnosti a na minimální hasicí schopnosti. Zkoušky hasicích prášků jsou na TÚPO prováděny zejména pro potřeby certifikace během uvedení výrobků na trh a pro potřeby Hasičského záchranného sboru České republiky při ověření parametrů (např. během skladování). Níže jsou popsány zkušební metody, které má zkušební laboratoř TÚPO v rozsahu své akreditace, jimiž se ověřují především fyzikální vlastnosti hasicích prášků.

Sypná hustota

Sypná hustota je poměr hmotnosti prášku k jeho objemu po nasypání do nádoby. Její hodnota závisí na velikosti a tvaru částic a jejich povrchových vlastnostech. Měření sypné hustoty probíhá tak, že se 100 g prášku nasype do odměrného válce o objemu 250 ml. Odměrný válec se uzavře zátkou a otáčí se jím dnem nahoru a dolů celkem desetkrát. Ihned poté se odměrný válec s práškem postaví do svislé polohy na vodorovnou plochu, ve které dochází k jeho postupnému usazování. Po třech minutách se odečte objem zaujímaný práškem a sypná hustota se vypočte z podílu hmotnosti prášku a odečteného objemu. Naměřená hodnota musí být v toleranci ± 0,07 g/ml charakteristické hodnoty (hodnoty hasicích prášků udávané dodavatelem).

Sítová analýza

Touto metodou se stanovuje podíl velikostí jednotlivých částic, jejichž povolené odchylky od charakteristické hodnoty jsou detailně popsány v normě ČSN EN 615. Sítovou analýzu lze podle normy ČSN EN 615 provést dvěma metodami. V obou případech se používají tři síta s velikostí ok 125 μm, 63 μm a 40 μm. První metoda využívá k rozdělení částic na sítech prosévacího přístroje, který pohybuje sadou sít ve vodorovné rovině s údery do sady zespoda. Druhá metoda využívá fluidní prosévací přístroj, který odsává vzduch spolu s propadajícími zrny přes síto k výstupu vzduchu a jemných částic (viz obr. 1). Na začátku zkoušky se naváží 20 g hasicího prášku, umístí se na síto a fluidním přístrojem je proséván po dobu pěti minut. Výsledkem zkoušky je procento hmotnosti prášku zadržené na jednotlivých sítech. Následně jsou výsledky zkoušek porovnávány s charakteristickými hodnotami udávanými výrobcem daného hasicího prášku.

Pohled na fluidni pristroj pro sítovou analýzu a množství zachycených částic na sítu

Odolnost proti spékání a hrudkování

Dostatečné množství hasicího prášku se nasype do Petriho misky (průměr přibližně 70 mm) a jeho povrch se stíracím nožem uhladí zároveň s okrajem. Miska se umístí na 24 hodin do exsikátoru s nasyceným roztokem chloridu sodného. Relativní vlhkost v exsikátoru je přibližně 75 % při (20 ± 5) °C. Potom se miska umístí na 24 hodin do sušárny nastavené na (48 ± 3) °C. Po vychladnutí (asi 1 hodina) se miska s hasicím práškem převrátí na čistý list papíru. Prášek se přesype na síto s velikostí ok 425 μm, kterým se jemně zatřese. Hrudky, které se nerozpadly zatřesením síta, se stěrkou zvednou a pustí z výšky (200 ± 10) mm na tvrdý povrch. Poté se opět vrátí na síto, kterým se zatřese. Nakonec se zkontroluje, zda na sítu po tomto postupu nezůstávají ještě nějaké hrudky. Pokud hrudky na sítu zůstávají, je to bráno, že hasicí prášek nemá odolnost proti spékání a hrudkování.

Odpudivost vůči vodě

Do Petriho misky se nasype dostatečné množství hasicího prášku a pomocí stíracího nože se jeho povrch uhladí zároveň s okrajem. Na tři různá místa povrchu prášku se kápne kapka destilované vody. Potom se miska umístí do exsikátoru s nasyceným roztokem chloridu sodného, tj. do prostředí s konstantní vlhkostí asi 75 %, na přibližně 2 hodiny při teplotě (20 ± 5) °C. Po tomto postupu nesmí dojít k žádné absorpci vodních kapek. Kapky destilované vody na povrchu hasicího prášku během zkoušky jsou patrné na obr. 2.

Obsah vlhkosti

uV Petriho misce se odváží přibližně 20 g hasicího prášku. Nezakrytá miska s práškem se vloží do exsikátoru s koncentrovanou kyselinou sírovou na dobu zhruba 48 hodin při            Neabsorbované kapky vody na povrchu hasicího prášku           teplotě (20 ± 3) °C. Potom se převáží a vypočítá úbytek hmotnosti,
                                                                                                               který  nesmí překročit hodnotu 0,25 % oproti původní hmotnosti prášku.

Odolnost hasicích prášků proti spékání a hrudkování, malý obsah vlhkosti a vhodné rozdělení velikosti částic jsou zásadní pro jejich vysokou hasicí účinnost, spolehlivost a životnost. Hasicí prášek musí zůstat volně sypký, aby mimo jiné bez problémů prošel tryskou hasicího přístroje a rovnoměrně se rozptýlil do prostoru požáru. Nadměrný obsah vlhkosti může navíc s některými složkami hasicího prášku chemicky reagovat za vzniku zásaditého prostředí a způsobit korozi kovových částí uvnitř hasicího přístroje. Samotné práškové částice jsou potažené hydrofobními látkami, což zabraňuje absorpci vlhkosti ze vzduchu a zlepšuje sypkost prášku.

kpt. Ing. Hana BUŘIČOVÁ, plk. Ing. Daniel MLČOCH, DiS., Technický ústav požární ochrany, foto archiv Technického ústavu požární ochrany

Hasičský záchranný sbor České republiky (HZS ČR) se věnuje nejenom praktické záchraně lidských životů a majetků, ale již dlouhou dobu rozvíjí oblast psychosociální pomoci lidem zasaženým mimořádnou událostí. Psychosociální pomoc v prvních okamžicích mimořádné události a krátce po ní, kde je prostor pro psychology a interventy HZS ČR, je orientována především na stabilizaci zasažených osob tak, aby nepříznivou situací zvládly projít co nejlépe a předcházelo se tak rozvoji vážnějších psychických potíží do budoucna. Vycházíme při ní vždy z potřeb jednotlivého člověka, ale i komunit, mezi nimiž se mohou objevovat i potřeby duchovní, či šířeji pojato spirituální.

Bylo na ně pamatováno i při vytváření Standardů psychosociální krizové pomoci a spolupráce zaměřené na průběh a výsledek (Standardy), které vznikly na půdě Ministerstva vnitra-generálním ředitelství HZS ČR (MV-GŘ HZS ČR) jako výsledek práce multidisciplinární skupiny odborníků, včetně zástupců Psychosociálního intervenčního týmu České republiky (PIT ČR) a některých církví či s nimi spojených humanitárních organizací, jako jsou Charita Česká republika, Diakonie Českobratrské církve evangelické nebo ADRA. Standardy byly vydány v roce 2010 a doposud jsou východiskem a paradigmatem, z něhož by měla kvalitní psychosociální pomoc při terénní práci a při školení dobrovolníků vycházet. Odkazuje na ně i Pokyn generálního ředitele HZS ČR ze dne 25. srpna 2014, o psychologické službě HZS ČR a Koncepce psychologické služby HZS ČR pro roky 2017–2025.

Již v roce v roce 1997 se při povodních na Moravě zapojily farnosti a náboženské organizace do sbírek materiální pomoci, poskytovaly ubytování a stravu, a také duševní a morální podporu lidem, kteří ztratili domovy a majetek. V roce 2003 byla uzavřena dohoda o spolupráci mezi MV-GŘ HZS ČR a Ekumenickou radou církví a Českou biskupskou konferencí, upravující zásady spolupráce při přípravě a realizaci opatření v oblasti ochrany obyvatelstva, zejména humanitární, psychologické a duchovní pomoci. Následovaly dohody s některými humanitárními organizacemi, a to i na úrovni krajů.

V roce 2004 proběhla první konference s názvem „Víme o sobě“ se záměrem propojit různé poskytovatele psychosociální podpory. Průběžně se vytváří síť odborných kontaktů s možnostmi zprostředkování duchovní podpory v případě potřeby. V některých krajích jsou duchovní přímo externími členy týmů posttraumatické péče HZS ČR (TPP). Při mimořádných událostech velkého rozsahu se do pomoci mohou zapojit také duchovní od Armády České republiky, jako tomu bylo například při povodních na Liberecku v roce 2010, kdy působili v terénních týmech koordinovaných HZS ČR. V roce 2012 byla na základě bohatých zkušeností z praktické spolupráce vydána Typová činnost složek integrovaného záchranného systému (IZS) při poskytování psychosociální pomoci (STČ 12/IZS) a při její loňské aktualizaci byla duchovní pomoc v tomto dokumentu samostatně vymezena. V kontextu IZS ji chápeme jako „podporu v otevírání existenciálních otázek, provázení v tématech viny a odpuštění a vyrovnávání se s důsledky prožité události. Je pomocí k lidsky důstojnému zvládnutí životní situace, včetně smrti, a to s respektem k prožívání spirituality daného jedince. Nejedná se o činnost misijní a v případě projeveného zájmu je zprostředkována podpora ze strany duchovního požadované církve.“

Téma duchovních potřeb je pravidelně zahrnováno i do přípravy členů TPP. V roce 2018 uspořádalo psychologické pracoviště MV-GŘ HZS ČR seminář s externím lektorem, nemocničním a hospicovým kaplanem Vítězslavem Vurstem, B.Th., věnovaný problematice Asistenčních center pomoci a duchovním/spirituálním potřebám. MV-GŘ HZS ČR je rovněž dlouhodobým partnerem Evangelické teologické fakulty při přípravě pravidelné transdisciplinární konference komunitní krizové spolupráce – na letošní listopad je naplánován již její 16. ročník. Kontinuálně probíhá i volná součinnost s PIT ČR, která má praktický výstup v některých dalších materiálech, především v podobě letáků pro obyvatele po prožitém neštěstí a příručky pro školy s názvem Škola a neštěstí: Jsme připraveni!

V neposlední řadě neopomeňme zmínit partnerství s církvemi i na obecnější rovině v každodenním fungování sboru, například v podobě kolegiální duchovní podpory, společných církevních obřadů, žehnání techniky apod.

První duchovní pomoc pohledem psychologa a duchovního TPP Jihočeského kraje

Jak již bylo zmíněno, u všech lidí se v náročných životních situacích může ozvat spirituální část jejich osobnosti. Následující text shrnuje dosavadní zkušenosti koordinátora (psychologa) a duchovního TPP Jihočeského kraje s poskytováním první duchovní pomoci. Oba autoři navrhují model „6D“ první duchovní pomoci, který rozšiřuje o spirituální dimenzi model „6P“ první psychické pomoci, jenž bývá někdy využíván jako mnemotechnická pomůcka pro zapamatování základních kroků. Model „6D“ je primárně určen členům týmů posttraumatické péče HZS Jihočeského kraje, které dále označujeme jako psychosociální pomáhající. V širším pohledu ale může být psychosociálním pomáhajícím kromě všech interventů ze základních nebo ostatních složek IZS úplně kdokoli, kdo se snaží být oporou člověku, kterého postihlo životní neštěstí.  

Bio-psycho-socio-spirituální kvartet

Člověka si v celé jeho šíři můžeme představit jako souhru několika jeho klíčových dimenzí. Když má hlad nebo je mu zima, dominuje jeho biologická část. V případě, že propadne návalu nějaké silné emoce, vše přehluší psychická část. Při dlouhé a nedobrovolné samotě pocítí tíhu absence sociálních vztahů. Pokud prožívá krizi hodnot nebo smyslu života, hlásí se o slovo jeho spirituální část bez ohledu na to, jestli je, nebo není praktikujícím příslušníkem nějakého náboženského vyznání. 

Metafora kvartetu je ilustrativní v tom, že si na ní lze nejen dobře představit situace, ve kterých hrají všechny složky dohromady, ale i zmíněné životní momenty, v nichž jedna ze složek hraje sólový part. Lze ji ale ještě dále rozvést. Jsou situace, ve kterých je některá ze složek v disharmonickém vztahu k ostatním složkám nebo i nadlimitní situace, které je všechny rozladí, jako to někdy pozorujeme při mimořádných událostech. Proto se psychosociální pomáhající snaží naplňovat bio-psycho-socio-spirituální potřeby zasažených osob, čímž se tyto části opět snaží sladit dohromady.

První duchovní pomoc ve Standardech
Tento nadčasový metodický dokument, který více než 15 let inspiruje a formuje komunitu psychosociálních pomáhajících nejen u HZS ČR, ale u všech základních a ostatních složek IZS, pamatuje i na spirituální potřeby zasaženého člověka. Každého psychosociálního pomáhajícího Standardy vybízejí k tomu, aby se pokusil v náročných životních situacích zasaženého člověka hlouběji vnímat a měl dost odvahy mu být po boku. Může tak zaslechnout vnitřní význam jeho obav, hněvu a materiálních ztrát. Standardy mu dále ukazují sílu ticha. Povzbuzují jej, aby se ho nebál a dovedl ho využít k mimoslovnímu sdílení hlubších témat nebo pro vnitřní rozjímání. V těchto situacích si zasažení lidé často kladou otázky, na které neexistuje odpověď. Například jaké to je na onom světě a jak se tam jejich blízkým asi daří. Psychosociální pomáhající je tímto metodickým dokumentem veden k tomu, aby je dokázal nechat nezodpovězené. V těžkých životních momentech se částečně stírají rozdíly mezi věřícími a nevěřícími. I věřící mívají strach a pochybnosti a naopak i nevěřící mívají naději, že smrtí vztah nekončí. Pro všechny se může někdy otevřít prostor k modlitbě, kterou má možnost psychosociální pomáhající nabídnout, je-li to vhodné a pro něj možné. Její součástí obvykle bývá například i prosba o dobro pro zemřelého blízkého, pro samotného zasaženého nebo prostě o dobro do dalších dní. Spirituální podpora zasažených se snaží být opatrně otevřená cestě, jak spojit to, co se ukazuje na tomto světě jako nespojitelné, nebo jak uvidět smysl něčeho, co se z lidského pohledu zdá být nesmyslné. Zasažený je principy první duchovní pomoci veden k nenásilnému smíření znesvářených částí uvnitř sebe nebo ke smíření s dalšími lidmi. Zasahující by měl umět vhodně kombinovat poskytování první duchovní pomoci s dalšími tzv. prvními občanskými pomocemi. Závěrem je psychosociální pomáhající Standardy směrovaný k tomu, aby učil druhé pomáhat. Tím je myšleno, aby kolem sebe šířil atmosféru aktivního přístupu a vzájemné spolupráce. Není však nezbytné do této pomoci angažovat i zasažené osoby, pokud na to nejsou připraveny.

Tento přístup sleduje ideální linku v poskytování první duchovní pomoci, ve které se zasažený postupně otevírá spirituálnímu pohledu na svou situaci a čerpá z něj útěchu do dalších dní, jež ho posiluje a aktivizuje. Je však důležité zdůraznit, že tato linka nesmí být měřítkem kvality poskytované pomoci, ale je spíše pomocným vodítkem pro psychosociálního pomáhajícího, kam až je možné se dostat v poskytování první duchovní pomoci. Z intervenčního hlediska je zcela v pořádku, když zůstane psychosociální pomáhající se zasaženým při poskytování první duchovní pomoci pouze u ticha, u vyslovených nezodpověditelných otázek nebo jenom u jeho výčitek.

„6P“ první psychické pomoci

Hasičský model „6P“ první psychické pomoci od bývalé psycholožky HZS Zlínského kraje Mgr. Soni Pančochové, který se pokusíme dále v tomto článku obohatit o spirituální oblast, sleduje trochu skromnější intervenční linku. Lze ji shrnout do třech základních kroků: (1) Přibliž se k zasaženému, (2) Pracuj s ním – podle situace skrze Podepření, Připomínání reality, poskytování Podpory a Péče – a (3) Předej ho. Jestliže posledním krokem první psychosociální pomoci dle Standardů je „Uč druhé pomáhat“, tento model považujeme za skromnější z toho důvodu, že jeho závěrečným krokem je předání zasaženého – ať už jeho blízkým, nebo do odborné péče.

„6D“ první duchovní pomoci

Model „6D“ první duchovní pomoci tedy začíná pro psychosociálního pomáhajícího u přiblížení se ke svým hodnotám nebo ke své víře a končí u předání stabilizovaného zasaženého člověka odborníkům na dlouhodobou duchovní péči. Ambicí modelu „6D“ je nabídnout psychosociálním pomáhajícím, kteří mají ve své intervenční praxi zažitý postup „6P“ první psychické pomoci, srozumitelné spirituální rozšíření již známých intervenčních principů. Model „6D“ tak prohlubuje model „6P“ a současně využívá již existujících návazností mezi jednotlivými intervenčními kroky. Pro psychosociálního pomáhajícího se tím otevírá možnost, aby se mohl během intervence připojit ke spirituální potřebě zasaženého člověka a plynule přejít z poskytování první psychické pomoci do první duchovní pomoci. Pokud se mu podaří tuto potřebu naplnit, tak se případně může zase vrátit zpět.

Přibliž se – Důvěřuj

Největší výzvou pro psychosociálního pomáhajícího zpravidla bývá udělat první krok k zasaženému člověku. Proto model „6P“ formulovaný do šesti intervenčních imperativů začíná vybídnutím zasahujícího, aby našel odvahu vystoupit ze své profesionální role hasiče do role laického poskytovatele psychosociální podpory, což se často děje po ukončení záchranných prací. A také aby projevil soucit, respekt a porozumění. Na projevení lidskosti nemusí být pomáhající psychologem.

Ze spirituálního pohledu se psychosociální pomáhající na začátku potřebuje přiblížit ke svému hodnotovému nastavení (popř. ke své víře) a k vnitřnímu nastavení u zasaženého člověka. Praktickým projevem tohoto přiblížení je důvěra, že toto nastavení bude oporou v tomto těžkém životním okamžiku. Obecně lze říci, že lidé důvěřují tam, kde nemají v ruce jasný důkaz. Záměrně je tento spirituální intervenční krok nazíraný i z perspektivy psychosociálního pomáhajícího, protože být zasaženému člověku v jeho těžké životní chvíli hodnotovým, spirituálním, nebo dokonce i duchovním průvodcem, vyžaduje z pozice laického poskytovatele psychosociální podpory spoustu odvahy.

Podepři – Dodávej

V tomto intervenčním kroku se při poskytování první psychické pomoci snažíme zasaženému člověku posilovat pocit bezpečí – fyzický i psychický. Například ho vybídneme, aby se posadil a pocítil pevnou zem pod nohama. Nebo aby se opřel o zeď. V některých situacích k tomu využíváme různé stabilizační techniky. Zasaženého citlivě vybízíme, aby poodstoupil z místa zásahu složek IZS. Chráníme ho nejen proto, aby se na místě zásahu nezranil, ale také proto, aby neviděl nebo neslyšel něco, co by mu mohlo dodatečně ublížit. Podporujeme tím i další zasahující, protože jim umožňujeme se plně koncentrovat na jejich činnosti.

Ze spirituálního pohledu posiluje psychosociální pomáhající pocit bezpečí zasaženého člověka svou otevřeností k naději. Po staletí naděje podepírá lidi v těžkých životních situacích. Naděje, že utrpení nebude trvat věčně. Naděje, že ho zasažený přežije. Nebo naděje, že v něm nebude člověk osamocený. Konečně lze být otevřený i naději, že po nějakém čase se stane smysl toho všeho zřetelnější. Obecně naděje odvádí člověka od epicentra jeho životního neštěstí a umožňuje mu ho uvidět částečně v jiném světle. Naděje zasaženému může dodávat sílu, odvahu a po určitém čase snad i trochu nadhledu. V akutních fázích mimořádných událostí nebývá moc vhodné mluvit z pozice psychosociálního pomáhajícího o naději přímo. Mnohem bezpečnější je ji posilovat u sebe, doufat a důvěřovat, že je zasažený natolik silný, odolný a zkušený, že se mu podaří vzniklou situaci zvládnout. Skrze proces tzv. koregulace je možné toto nastavení „posílat“ nervové soustavě zasaženého člověka, aniž by o tom psychosociální pomáhající musel přímo mluvit. Proto se tento krok nenazývá „Dodej“, který zdůrazňuje jednorázovou aktivitu, ale označujeme ho postupným a průběžným „Dodávej“.

Připomínej realitu – Doprovázej

Jedním z klíčových intervenčních nástrojů první psychické pomoci je práce s informacemi. Psychosociální pomáhající podporuje zasaženého, aby se dokázal zorientovat v mimořádné události a v postupech zasahujících složek IZS. Obezřetně mu předává pravdivé informace. Předchází nedorozuměním. Dovede mluvit i o těžkých věcech.

Ze spirituálního pohledu se psychosociální pomáhající během připomínání těžké životní reality zasaženému opírá o své hodnotové nastavení (popř. víru) a je-li to aspoň trochu možné, tak i o hodnotové nastavení zasaženého. Obě nastavení mohou být do mimořádné události vnášena slovně i mimoslovně skrze zmíněný proces koregulace. Spirituální doprovázení zasaženého se vyznačuje i schopností psychosociálního pomáhajícího unést těžké otázky, na které nikdo v danou chvíli nezná odpověď. Přesto je pro zasaženého žádoucí, že jsou vysloveny, protože si zasažený odnáší zkušenost, že na ně nemusí být sám. A to je cenné. Existuje tu i možnost, že se tyto otázky svěří nějaké vyšší instanci (např. Bohu). Této možnosti říkáme modlitba. Musí však pro ni být vhodný čas, místo a vnitřní rozpoložení všech přítomných. Důležitá je i její forma (např. tichá, poprvé vyslovená nahlas, veřejná, vyzpívaná, zveršovaná). Připomínáme, že tato možnost je tu pro všechny. Pro věřící i nevěřící. A je dostupná kdykoli a kdekoli.

Podpoř – Dovol
V tomto intervenčním kroku vede psychosociální pomáhající zasaženého k tomu, aby ze sebe dostal vše, co vyvolala mimořádná událost. Uvolnění negativních a společností obvykle potlačovaných emocí, jako jsou vztek nebo hněv, bývá pro zasaženého člověka často velmi úlevné. Zvláště když má zasažený po boku někoho, kdo se těchto emocí nezalekne, neodsoudí je a je schopný je citlivě pojmenovat Spirituální podpora nás v tomto kroku může vést k vyslovení a přijetí pocitů, které zasažený buď zažívá, nebo nahlas pojmenovává velmi zřídka, protože jsou pod silnou společenskou kontrolou. Máme tím na mysli vztek nebo hněv na vyšší instanci. Pro zasaženého může být velmi úlevné a osvobozující, když je psychosociálním pomáhajícím ujištěn, že během mimořádných událostí má možnost ze sebe dostat úplně vše, co cítí a co se mu honí hlavou. Tedy i to, co by bylo za normálních okolností v náboženské komunitě nebo i mimo ni považováno za zcela nepřijatelné. Může se jednat třeba o zpochybňování existence vyšší instance, když dopustila vznik mimořádné události. Nebo zpochybňování jejích dobrých úmyslů s člověkem. A mnoho dalších otázek „Proč?“, na které se obtížně hledají odpovědi. Tyto projevy zasaženého člověka lze opět z pozice psychosociálního pomáhajícího citlivě pojmenovat. Nebo že vám nejen jako psychosociálnímu pomáhajícímu přijdou zcela adekvátní nastalé situaci. Zasaženého člověka nepodněcujeme k opakovaným výbuchům vzteku a hněvu, pouze mu stojíme po boku, když u něj spontánně propuknou. Proto se tento intervenční krok nazývá „Dovol“ a ne „Dovoluj“. 

Pečuj – Dopřej

Tímto intervenčním krokem psychosociální podpora o zasaženého často začíná, když se jej pomáhající zeptá, zda něco nepotřebuje (vodu, deku, papírové kapesníky apod.). Nebo k němu přistoupí s otázkou, jestli by pro něj mohl něco udělat, čím by mu mohl jeho tíživou situaci alespoň trochu ulehčit. V průběhu celé intervence se u zasaženého objevují různé potřeby a psychosociální pomáhající by měl být vůči nim všímavý a snažit se je naplňovat. Ačkoliv pomáhající vstupuje do podpory zasaženého člověka z nehodnotící pozice, měl by si být stále vědom i svého osobního hodnotového nastavení, které mu může jeho neutralitu komplikovat. Není tam od toho, aby zasaženého napravoval, vychovával, káral nebo směroval na lepší životní cestu, ale proto, aby mu pomohl překlenout první minuty a hodiny od vzniku mimořádné události a pomohl mu stabilizovat jeho bio-psycho-socio-spirituální kvartet skrze naplňování jeho potřeb. Proto by si měl opakovaně klást otázku, nakolik se jeho hodnotové nastavení slučuje s nastavením zasaženého, aby si byl vědom případných shod a/nebo rozdílů mezi nimi a byl schopný s nimi během intervence pracovat.

Spiritualita může mít u zasaženého mnoho podob, projevů a způsobů prožívání. Doporučujeme se k ní spíše připojovat, až když ji zasažený sám projeví, než ji cíleně vnášet do mimořádné události. A pokud ano, tak by pro tento krok měl mít psychosociální pomáhající nějakou vnější indicii. Třeba pověšený křížek nad vstupními dveřmi domu nebo na zpětném zrcátku vozu. Je ale třeba být připravený i na to, že tento křížek může být pouze estetickým prvkem, rodinnou památkou po babičce nebo pouhým nositelem štěstí. Psychosociální podpora zasaženého při mimořádné události není vhodným okamžikem pro pomáhajícího, aby zasaženému nevyžádaně ukazoval nové možnosti jeho vlastního spirituálního přístupu. I proto se o těchto věcech doporučuje víc mlčet, než mluvit. Je-li však této oblasti zasažený otevřený, může ho psychosociální pomáhající navést na to, aby se o ni opřel v té podobě, která mu je blízká.

Předej – Doporuč

Posledním intervenčním krokem je předání zasaženého do dobrých rukou někoho blízkého z jeho sociální sítě, kterou se psychosociální pomáhající snaží společně se zasaženým během intervence aktivizovat. Také nás vybízí, abychom zasaženého nebombardovali pomocí, ať už tak činíme z bohulibých nebo i z nějakých osobních nečistých pohnutek, a dali i jiným lidem šanci se do ní zapojit.

U spirituálně založeného člověka lze do této psychosociální sítě zahrnout i duchovního, ke kterému má zasažený důvěru a je s ním v dlouhodobém kontaktu. Kdyby zasažený nikoho takového neznal a stál by o dlouhodobější duchovní podporu, může pomáhající doporučit někoho ze své vlastní sociální sítě, se kterým může pro tyto účely být v kontaktu. Pro zasaženého může být přínosné, když bude mít ve své situaci možnost srovnání mezi laickou první duchovní pomocí a odbornou duchovní péčí vedenou knězem, farářem, pastorem nebo například nemocničním kaplanem. Psychosociální pomáhající může v jakémkoliv okamžiku, který přesahuje jeho intervenční možnosti a schopnosti, zasaženého v této oblasti odkázat na odbornou a opakovanou duchovní péči. 

Škodlivá spiritualita?

Ne každému prožívání jeho spirituality vždy prospívá. Jsou lidé, které nevede k hlubšímu prožitku vnitřní svobody a sounáležitosti se sebou, s druhými lidmi a s okolním světem. Naopak jim je vnitřním žalářem, kterému někdy až otrocky slouží. V extrémní podobě to vidíme u přívrženců různých sekt a nových náboženských hnutí, kteří jsou postupně připravováni o své nejbližší vztahy, majetek, rozum, duševní zdraví a bohužel někdy i o život. Domníváme se však, že se může objevit u každého spirituálně založeného člověka i její temnější nebo fundamentalisticky vyhraněná část, která ho může vnitřně svazovat.

Psychosociální pomáhající se tak dostává do hodnotového dilematu. Na jednu stranu by měl být nestranný, na druhou stranu si všímá, jak příliš vyhraněná životní hodnota (popř. víra) komplikuje zasaženému zvládání jeho těžké životní situace. To se děje například při silných pocitech viny. Americká psycholožka Ronnie Janoff-Bulmanová ve svých výzkumech traumatického stresu dospěla k překvapivému poznatku, že dysfunkční zvládací mechanismy mohou mít pro zasaženého nějaký užitečný účel. Podobně uvažuje i německá psychoterapeutka a poradkyně pro pozůstalé Chris Paulová v souvislosti s pozitivním významem pocitů viny během procesu truchlení. Pocity viny se podle ní objevují tam, kde zasažený nezná souvislosti, které by vysvětlovaly příčinu vzniku mimořádné události. Je možné se s nimi setkat i v případech, kdy zasažený prožívá nepochopitelné životní situace, ve kterých přestanou platit jeho dosud platná pravidla, životní hodnoty, normy a spirituální přesvědčení. Pocity viny tak vyplňují prostor, který by jinak zasáhlo zoufalství, bezmoc a beznaděj.

Proto nedoporučujeme zasaženému nic vymlouvat, ale spíše se pokusit v duchu Standardů porozumět vnitřnímu významu těchto projevů. Psychosociální pomáhající může se zasaženým citlivě sdílet svůj odlišný pohled na kroky vyšší instance, pokud je k tomu otevřený, ale neměl by mu ten jeho brát.

Závěrem lze uvést, že pro poskytování první duchovní pomoci není nezbytné, aby psychosociální pomáhající musel být praktikujícím příslušníkem některého náboženského vyznání. Jedná se o laickou formu jedné z prvních občanských pomocí lidem zasaženým mimořádnou událostí a zapojit se do ní může opravdu kdokoli.

mjr. Mgr. Tomáš Adámek, HZS Jihočeského kraje, kpt. PhDr. Zuzana Dittrichová, MV-generální ředitelství HZS ČR, prim. Mgr. Rostislav Homola, B.Th., nemocniční kaplan, vedoucí oddělení spirituální péče Nemocnice Písek

Na území Libereckého kraje, v katastrálním území města Stráž pod Ralskem, působí státní podnik DIAMO, odštěpný závod Stráž, (DIAMO) zaměřený na likvidaci následků hlubinné a chemické těžby uranu. Na základě bezpečnostní zprávy a vymezené zóny havarijního plánování (ZHP) zpracoval Hasičský záchranný sbor Libereckého kraje (HZS LBK) podle zákona o prevenci závažných havárií (č. 224/2015 Sb.) vnější havarijní plán. Vymezením ZHP vznikla povinnost informovat obyvatelstvo, které HZS LBK využil k realizaci cílené preventivně výchovné akce.

Ve vymezené ZHP (obr. 1) se nacházejí katastrální území měst Ralsko (pouze neobydlená oblast), Stráž pod Ralskem a obcí Hamr na Jezeře, Brniště, Noviny pod Ralskem, Dubnice. HZS LBK ve spolupráci s Krajským úřadem Libereckého kraje (KÚ LK), dotčenými městy a obcemi a DIAMO připravil komplexní edukační program zaměřený na zvýšení povědomí obyvatelstva o možných rizicích v ZHP a o způsobech ochrany v případě vzniku závažné havárie. Navázali tak na předchozí preventivně výchovnou činnost (PVČ) vykonávanou v ZHP DIAMO.

Příprava projektu a komunikace

V první fázi HZS LBK ve spolupráci s DIAMO a KÚ LK upravili a aktualizovali informační leták. Ten byl zaslán všem starostům dotčených měst a obcí k uveřejnění na jejich webových stránkách. Současně bylo starostům doporučeno uveřejnit následující doprovodný text: „Katastrální území naší obce/města se nachází v zóně havarijního plánování subjektu Diano, s. p., o. z. Stráž. Tento subjekt nakládá s nebezpečnými látkami, mimo jiné s chlorem a amoniakem. V souvislosti s možným únikem těchto látek a jejich škodlivými účinky na zdraví člověka a zvířat vás informujeme o žádoucím chování v případě jejich úniku. Bližší informace najdete v informačním letáku.“  Leták byl zároveň publikován i na webových stránkách DIAMO, HZS LBK, KÚ LK a obce s rozšířenou působností Česká Lípa.

Vzhledem k tomu, že ZHP zahrnuje nejen domácnosti, ale i další subjekty, například mateřské a základní školy a domovy pro seniory, bylo nutné přizpůsobit formu a obsah sdělení jednotlivým cílovým skupinám v těchto zařízeních.

Druhá fáze zahrnovala výběr konkrétních subjektů v ZHP, které sdružují specifické skupiny osob, a vytvoření edukačních strategií podle jejich potřeb. Byly vytipovány subjekty:

• Základní a mateřská škola Stráž pod Ralskem,
• Mateřská škola Noviny pod Ralskem,
• Dětský domov se školou Hamr na Jezeře,
• Dům s pečovatelskou službou Stráž pod Ralskem,
• Domov pro seniory a domov se zvláštním režimem Pampeliška.

U seniorů byl kladen důraz na osobní komunikaci a praktické rady, u žáků základní školy byla využita kombinace zážitkového učení a interaktivních aktivit. V případě mateřských škol byla edukace směřována na personál a pedagogy odpovědné za zabezpečení svěřených osob.

Za koordinaci přípravy, tvorbu strategií i realizaci akce odpovídala krajská koordinátorka PVČ.

ZHP Diamo

Průběh vzdělávacích akcí

Pro efektivní cílení na děti rozdílných věkových skupin byl program koncipován zvlášť pro 1. a 2. stupeň. Pro 1. stupeň byl program navržen tak, aby probíhal ve třídě po dobu 45 minut. Umožnil tak zapojit čtyři třídy současně, což umožňovalo pokrýt všech deset tříd 1. stupně během tří vyučovacích hodin v jednom dni. Obsahem programu bylo vysvětlit si s dětmi, co jsou chemické látky, jak mohou působit na lidské zdraví, jak se zachovat při jejich úniku a co znamená varovný signál Všeobecná výstraha. K tématu improvizované ochrany děti oblékaly paní učitelku nebo dobrovolníka z řad žáků, přičemž využily prostředky dostupné ve třídě. Pro případnou evakuaci s dětmi bylo probráno, které důležité věci by si měly vzít s sebou. Tímto způsobem byly děti hravou formou poučeny, jak reagovat v případě úniku nebezpečných chemických látek, přičemž byl obsah přizpůsoben jejich věku a vnímání situace. Pro 2. stupeň byl program navržen jako interaktivní vzdělávání s prvky simulace. Pro žáky byla připravena tři stanoviště. První se věnovalo charakteristice nebezpečných látek a jejich účinkům na lidské zdraví, varovnému a dalším signálům a rovněž správnému chování při úniku nebezpečných chemických látek s akcentem na chlor a amoniak. Na druhém stanovišti měli žáci za úkol zhotovit improvizovanou ochranu z běžných materiálů. Stanoviště č. 2 se nacházelo v prostoru školních šaten a žáci tak mohli využít spolu s připravenými pomůckami v podobě pytlů, igelitových pytlíků a gumových rukavic (obsah běžného úklidového vozíku) rovněž vlastní oblečení ze šatních skříněk. Třetí stanoviště bylo zaměřeno na přípravu k evakuaci – obsah evakuačního zavazadla a jeho správné zabalení. Každé stanoviště mělo k dispozici dvě paralelní místnosti, díky čemuž mohly na každém stanovišti pracovat dvě třídy současně. Na každém stanovišti strávili žáci 30 minut a poté se plynule přesunuli na další. Program byl zaměřen na efektivní vzdělávání starších žáků s cílem zajistit jejich bezpečnost za aktivního zapojení žáků a pedagogických i nepedagogických pracovníků školy, které zvyšuje zájem účastníků i jejich schopnost si informace zapamatovat.

                                                          Edukace seniorů                                                                                Edukace dětí a pracovnílů ve školství

V mateřské škole byla strategie upravena, protože edukace dětí by vzhledem k jejich nízkému věku nebyla efektivní. Proto byla připravena prezentace zaměřená na chování personálu v případě ohrožení a také na zajištění bezpečnosti svěřených osob. Při výkladu byla využita například karta opatření z havarijního plánu Libereckého kraje, která obsahuje konkrétní postupy a povinnosti odpovědných osob při ohrožení, včetně určení bezpečných prostor v objektu. S odpovědnými osobami i dalším personálem byly tyto činnosti během edukace společně vysvětleny a následně diskutovány formou besedy. V jejím průběhu dostal personál prostor pro dotazy i upřesnění jednotlivých kroků.

V domě s pečovatelskou službou byla uspořádána přednáška s besedou pro ubytované seniory a obslužný personál. Vzhledem k tomu, že se jednalo převážně o aktivní seniory, kterým personál poskytuje pouze základní asistenci a výpomoc, bylo možné edukaci zaměřit více na obecné zásady chování obyvatelstva při mimořádné události spojené s chemickou havárií a únikem nebezpečných chemických látek než na provozní a personální zajištění.

Vyhodnocení programu

Realizaci předcházela osobní jednání koordinátorky s vedoucími pracovníky, na nichž byly představeny cíle, postupy a vlastní provedení PVČ. Na základě výstupů z těchto jednání vypracovala koordinátorka podrobnou strategii a postupy provedení jednotlivých akcí, které s vedoucími pracovníky opětovně konzultovala. Na závěr zpracovala prezentace jako podpůrnou složku výkladu a zajistila personální výpomoc z řad příslušníků oddělení ochrany obyvatelstva a krizového řízení z ředitelství HZS LBK a jednotlivých územních odborů. Celý projekt byl zakončen individuálním vyhodnocením a diskusemi se zástupci každého ze zapojených subjektů v jejich zařízení. Byl identifikován zájem obyvatel o téma ochrany před chemickým nebezpečím a současně byla potvrzena efektivita zvolené formy komunikace. Celkové počty jednotlivých cílových skupin, které mají možnost se informovat nebo byly edukovány, vyjadřují grafy 1─3. HZS LBK plánuje využít získané zkušenosti i v dalších oblastech s výskytem ZHP a pokračovat ve vytváření prakticky orientovaných edukačních programů pro různé věkové, sociální a odborné skupiny obyvatel.

Počty obyvatel v ZHP

kpt. Ing. Alena SLÁDKOVÁ, plk. Mgr. Michaela STARÁ, kpt. Mgr. Jan PETR, HZS Libereckého kraje, foto archiv HZS Libereckého kraje