Časopis 112 ROČNÍK XXIV ČÍSLO 10/2025

Požár lesa v blízkosti obce Pyšely, části Zaječice, byl na tísňovou linku ohlášen 15. srpna 2025 ve 14.00. Kvůli náročnému terénu a šíření požáru zasahovalo celkem 25 jednotek požární ochrany a byl nasazen vrtulník Policie České republiky i Armáda České republiky. Likvidace požáru trvala více než 50 hodin. V laboratoři Technického ústavu požární ochrany se testují fyzikální vlastnosti hasicích prášků určených pro třídy požárů A, B a C v souladu s normou ČSN EN 615. Zkoušky jsou klíčové pro certifikaci výrobků před uvedením na trh a pro ověřování parametrů potřebných Hasičského záchranného sboru České republiky. Správné fyzikální parametry prášků přispívají k jejich vysoké účinnosti, spolehlivosti a životnosti. Hasičský záchranný sbor ČR se psychosociální podpoře lidí zasažených mimořádnými událostmi věnuje systematicky a dlouhodobě, poskytuje psychologickou pomoc a podporu včetně zajištění duchovních potřeb. Metodický návod pro terénní práci i školení dobrovolníků poskytují Standard 

Hasicí prášky jsou anorganické nebo organické látky v pevném skupenství na bázi fosforečnanu amonného (prášky typu ABC), hydrogenuhličitanů sodného a draselného nebo například síranu draselného (prášky typu BC) v kombinaci s aditivy sloužícími mimo jiné k zajištění co nejmenšího obsahu vlhkosti a odpudivosti vůči vodě. Jejich hasební efekt spočívá v přerušení chemických reakcí hoření, takzvaný záporně katalytický účinek, a v izolaci, kdy dojde k vytvoření sklovitého povlaku na povrchu hořlavé látky, a tím dochází k zamezení přístupu vzdušného kyslíku. Účinnost hasicích prášků je daná především jejich disperzitou, kdy za ideální velikost prachových částic je považována hodnota 0,1 mm (100 µm).

Nejčastěji se používají prášky typu ABC určené k hašení pevných, kapalných a plynných látek (třídy požáru A, B a C) nebo prášky typu BC určené k hašení kapalných látek a plynů (třídy B a C). Kromě toho existují také speciální prášky (typu M), které velmi účinně hasí požáry hořlavých kovů (třída požáru D). Jejich hlavní složkou je chlorid sodný (přibližně 80–90 %). Výhodou práškových hasiv je jejich univerzálnost a nevodivost, rychlý hasební účinek a vysoká účinnost při malém množství. Hlavní nevýhodou je silné znečištění prostoru a zařízení, které po jejich použití vzniká, a chybějící chladicí efekt. V Technickém ústavu požární ochrany (TÚPO) se prášková hasiva (kromě prášků pro třídu požáru D) zkouší v souladu s normou ČSN EN 615 Požární ochrana – Hasiva – Technické podmínky pro prášky (ČSN EN 615).

Normu ČSN EN 615 lze aplikovat pro hasicí prášky na třídy požárů A, B a C. Pomocí definovaných zkušebních metod specifikuje minimální požadavky na chemické, fyzikální vlastnosti a na minimální hasicí schopnosti. Zkoušky hasicích prášků jsou na TÚPO prováděny zejména pro potřeby certifikace během uvedení výrobků na trh a pro potřeby Hasičského záchranného sboru České republiky při ověření parametrů (např. během skladování). Níže jsou popsány zkušební metody, které má zkušební laboratoř TÚPO v rozsahu své akreditace, jimiž se ověřují především fyzikální vlastnosti hasicích prášků.

Sypná hustota

Sypná hustota je poměr hmotnosti prášku k jeho objemu po nasypání do nádoby. Její hodnota závisí na velikosti a tvaru částic a jejich povrchových vlastnostech. Měření sypné hustoty probíhá tak, že se 100 g prášku nasype do odměrného válce o objemu 250 ml. Odměrný válec se uzavře zátkou a otáčí se jím dnem nahoru a dolů celkem desetkrát. Ihned poté se odměrný válec s práškem postaví do svislé polohy na vodorovnou plochu, ve které dochází k jeho postupnému usazování. Po třech minutách se odečte objem zaujímaný práškem a sypná hustota se vypočte z podílu hmotnosti prášku a odečteného objemu. Naměřená hodnota musí být v toleranci ± 0,07 g/ml charakteristické hodnoty (hodnoty hasicích prášků udávané dodavatelem).

Sítová analýza

Touto metodou se stanovuje podíl velikostí jednotlivých částic, jejichž povolené odchylky od charakteristické hodnoty jsou detailně popsány v normě ČSN EN 615. Sítovou analýzu lze podle normy ČSN EN 615 provést dvěma metodami. V obou případech se používají tři síta s velikostí ok 125 μm, 63 μm a 40 μm. První metoda využívá k rozdělení částic na sítech prosévacího přístroje, který pohybuje sadou sít ve vodorovné rovině s údery do sady zespoda. Druhá metoda využívá fluidní prosévací přístroj, který odsává vzduch spolu s propadajícími zrny přes síto k výstupu vzduchu a jemných částic (viz obr. 1). Na začátku zkoušky se naváží 20 g hasicího prášku, umístí se na síto a fluidním přístrojem je proséván po dobu pěti minut. Výsledkem zkoušky je procento hmotnosti prášku zadržené na jednotlivých sítech. Následně jsou výsledky zkoušek porovnávány s charakteristickými hodnotami udávanými výrobcem daného hasicího prášku.

Pohled na fluidni pristroj pro sítovou analýzu a množství zachycených částic na sítu

Odolnost proti spékání a hrudkování

Dostatečné množství hasicího prášku se nasype do Petriho misky (průměr přibližně 70 mm) a jeho povrch se stíracím nožem uhladí zároveň s okrajem. Miska se umístí na 24 hodin do exsikátoru s nasyceným roztokem chloridu sodného. Relativní vlhkost v exsikátoru je přibližně 75 % při (20 ± 5) °C. Potom se miska umístí na 24 hodin do sušárny nastavené na (48 ± 3) °C. Po vychladnutí (asi 1 hodina) se miska s hasicím práškem převrátí na čistý list papíru. Prášek se přesype na síto s velikostí ok 425 μm, kterým se jemně zatřese. Hrudky, které se nerozpadly zatřesením síta, se stěrkou zvednou a pustí z výšky (200 ± 10) mm na tvrdý povrch. Poté se opět vrátí na síto, kterým se zatřese. Nakonec se zkontroluje, zda na sítu po tomto postupu nezůstávají ještě nějaké hrudky. Pokud hrudky na sítu zůstávají, je to bráno, že hasicí prášek nemá odolnost proti spékání a hrudkování.

Odpudivost vůči vodě

Do Petriho misky se nasype dostatečné množství hasicího prášku a pomocí stíracího nože se jeho povrch uhladí zároveň s okrajem. Na tři různá místa povrchu prášku se kápne kapka destilované vody. Potom se miska umístí do exsikátoru s nasyceným roztokem chloridu sodného, tj. do prostředí s konstantní vlhkostí asi 75 %, na přibližně 2 hodiny při teplotě (20 ± 5) °C. Po tomto postupu nesmí dojít k žádné absorpci vodních kapek. Kapky destilované vody na povrchu hasicího prášku během zkoušky jsou patrné na obr. 2.

Obsah vlhkosti

uV Petriho misce se odváží přibližně 20 g hasicího prášku. Nezakrytá miska s práškem se vloží do exsikátoru s koncentrovanou kyselinou sírovou na dobu zhruba 48 hodin při            Neabsorbované kapky vody na povrchu hasicího prášku           teplotě (20 ± 3) °C. Potom se převáží a vypočítá úbytek hmotnosti,
                                                                                                               který  nesmí překročit hodnotu 0,25 % oproti původní hmotnosti prášku.

Odolnost hasicích prášků proti spékání a hrudkování, malý obsah vlhkosti a vhodné rozdělení velikosti částic jsou zásadní pro jejich vysokou hasicí účinnost, spolehlivost a životnost. Hasicí prášek musí zůstat volně sypký, aby mimo jiné bez problémů prošel tryskou hasicího přístroje a rovnoměrně se rozptýlil do prostoru požáru. Nadměrný obsah vlhkosti může navíc s některými složkami hasicího prášku chemicky reagovat za vzniku zásaditého prostředí a způsobit korozi kovových částí uvnitř hasicího přístroje. Samotné práškové částice jsou potažené hydrofobními látkami, což zabraňuje absorpci vlhkosti ze vzduchu a zlepšuje sypkost prášku.

kpt. Ing. Hana BUŘIČOVÁ, plk. Ing. Daniel MLČOCH, DiS., Technický ústav požární ochrany, foto archiv Technického ústavu požární ochrany

vytisknout  e-mailem  X Corp.   Facebook